„Strávil jsem den za dnem ve vedru plném prachu, topil se ve špinavé vodě nebo stál na ulici v prudkém lijáku s nedůvěřivým místním asistentem, který si zoufale přál být kdekoli jinde,“ vzpomíná McCurry v jedné ze svých fotografických knih na to, jak vznikaly jeho nyní již ikonické fotografie monzunových záplav v Indii.
„V těchto chvílích jsem se začal učit umění trpělivosti a začal jsem soucítit s lidmi, jejichž životy se plně podřizují projevům počasí. Monzun mě změnil. Polovina světové populace je ovlivněna rozmary těchto větrných proudů. Taková je realita a ta ve mně zůstane navždy,“ říká nyní 73letý fotograf o snímcích, které později vydal v knihách „Untold: The Stories Behind the Photographs“ a „India“.
Stejně jako v případě indického krejčího, který se ze zaplavených ulic snaží zachránit šicí stroj, zřejmě svůj nejcennější majetek, McCurry na svých fotografiích zachycuje emoce a zdánlivě obyčejné, každodenní, ale komplexní lidské osudy. Jediná fotografie vypráví celý příběh a vtahuje diváka přímo do děje a života zobrazené osoby.
Právě to je charakteristickým znakem jeho práce a to, co z McCurryho fotografií dělá ikonická umělecká díla, z nichž mnohá se rychle stala nedílnou součásti světové vizuální kultury.
První cesta vedla do Indie
„Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu fotit pro časopis, jako je National Geographic, že vydám více než deset fotografických knih a že strávím život cestováním po těch nejzajímavějších místech na celém světě,“ ohlíží se za svou dosavadní prací McCurry.
Vše začalo v roce 1961. Když bylo McCurrymu jedenáct let, viděl v časopise LIFE fotoreportáž o indickém monzunu, kterou pořídil slavný fotograf agentury Magnum Brian Brake. Brakeovy fotografie mu učarovaly natolik, že předurčily jeho pozdější profesní dráhu. První zahraniční cesta, kam se jako mladý fotograf vydal, vedla o dvacet let později právě do monzunem zaplavené Indie.
Stařešina kmene Rabari, Rádžasthán, Indie
Bylo to na jaře 1983, kdy již pracoval pro National Geographic. Byl to sice pečlivě naplánovaný, ale přesto nebezpečný projekt, který měl upevnit McCurryho pozici coby reportážního fotografa tohoto slavného časopisu. Svou cestu zahájil v květnu toho roku na Srí Lance. Dal si dohromady všechny dostupné informace o předpokládaném příchodu dešťů a od června do září pak cestoval přes Indii na sever a sledoval počasí až do himálajských hor a do údolí Káthmándú v Nepálu.
Pijavice, cholera a zřícený most
„Když jsem se dozvěděl, že monzun dorazil do určité oblasti, hned jsem skočil do letadla a letěl tam,“ vzpomínal později. „Ať už jsem dělal cokoli, když začalo pršet, všeho jsem nechal a spěchal ven fotit.“ Snažil se zachytit komplexitu období dešťů se všemi jeho důležitými, ale také nebezpečnými aspekty. Zajímalo ho, jak se s tímto náročným obdobím pravidelně vyrovnávají lidé všech vrstev společnosti. Včetně krejčího s šicím strojem, kterého zachytil v gudžarátském městě Pórbandar, jež je mimochodem rodištěm Mahátmy Gándhího.
Podmínky ale byly nebezpečné pro místní i pro fotografa. Jednoho dne, když fotografoval z mostu ve státě Goa, se pod ním náhle propadly nasáklé dřevěné latě mostní konstrukce a McCurry se zřítil na skály pod sebou. Probudil se později až v nemocnici ve městě. Po týdenní rekonvalescenci byl však opět v terénu.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Smrtící láska. Brežněvův trojitý polibek pečetil železné objetí SSSR Když prezident přikuloval. Autor slavné fotky naučil pít Havla pivo Zkoušel, zda mohou počítače vidět. Z prvního skenu kouká dítě vynálezce Každé ráno panák vodky. Bábuška s kalašnikovem ukázala sílu Arménů Optický klam, nebo výtvor Marťanů? Tvář na Marsu fascinovala desítky let |
Podobně nebezpečné podmínky zažil také v Gudžarátu na severozápadě Indie. „Čtyři dny jsem se v teniskách brodil zaplavenou vesnicí, zatímco jsem fotografoval. Pracoval jsem osm hodin denně po ramena ponořený ve slizké vodě, která byla pravděpodobně zamořená cholerou a kde mezi odpadky a splašky plavala uhynulá zvířata,“ popisoval okolnosti vzniku fotografií. Indie jej přesto nepřestává fascinovat a od té doby ji McCurry navštívil již téměř stokrát.
Oči jako přímá cesta k člověku
„Myslím, že nejlepší způsob, jak někoho vyfotografovat, je skutečně se mu podívat do očí,“ říká McCurry o svých fotografiích. „Oči jsou nejvýraznějším lidským znakem a o člověku toho tolik vypovídají.“
Steve McCurry se svou nejslavnější fotografií
Jednu ze svých portrétních fotosérií, příhodně nazvanou Oči lidstva, uvedl veršem Williama Shakespeara ze hry Marná lásky snaha:
Já z očí žen si beru poučení,
v nich stále hoří Prométheův oheň,
v nich čtu, z nich čerpám svoje vzdělání,
jsou zdrojem, zrcadlem, náplní světa.
Ačkoli se McCurry primárně zaměřuje na lidi a jejich kultury, jeho fotografie často zobrazují také krajinu a interakci mezi lidmi a jejich okolím. Dokumentuje tím i ekologické problémy s dopadem na život společností, jako je odlesňování, znečištění a důsledky klimatických změn.
Steve McCurry, Uganda (červen 2017)
Steve McCurry(24. února 1950) Americký fotoreportér, autor řady mezinárodně ceněných snímků a laureát prestižních fotografických cen. Pochází z Filadelfie v Pensylvánii, fotografií se začal živit nejdřív jako reportér na volné noze v 80. letech 20. století. McCurry během svých cest po celém světě dokumentuje válečné konflikty, různorodé kultury i každodenní život mimo jiné v zemích, jako je Afghánistán, Indie, Pákistán, Srí Lanka, Barma, Tibet nebo Čína. Jednou z McCurryho nejikoničtějších fotografií je „Afghánská dívka“, pořízená v roce 1984 v uprchlickém táboře poblíž pákistánského Péšávaru. Fotografie mladé afghánské uprchlice jménem Sharbat Gula s výraznýma zelenýma očima se stala jedním z nejznámějších snímků současné fotografie. Během své kariéry získal McCurry za svou práci řadu ocenění a vyznamenání včetně Zlaté medaile Roberta Capy, ceny National Press Photographers Award a bezprecedentních čtyř prvních cen v soutěži World Press Photo. Jeho fotosérie kupují sběratelé za desítky tisíc dolarů. Vydal přes desítku knih, od roku 1986 je členem prestižní agentury Magnum Photos. |
