RECENZE: Horizon Call of the Mountain sází na jistotu a předvádí PSVR2

Společně s brýlemi pro virtuální realitu druhé generace pro PlayStation 5 vychází také nová hra ze série Horizon. Té se především daří ukázat možnosti nové generace virtuální reality, jinak ovšem do tohoto herního žánru nepřináší nic moc nového.

Start nové generace virtuální reality pro PlayStation 5 je na spadnutí a naše dojmy z používání této novinky si můžete přečíst v našem samostatném testu. Aby Sony ukázalo, čeho jsou nové brýle schopné, servíruje fanouškům známý svět Horizonu s roboty, nádhernou přírodou a domorodými kmeny postapokalyptického světa budoucnosti. Hra ovšem nechce být jen pouhou ukázkou nové technologie, jelikož nabídne několik hodin nabitých akcí a průzkumem prostředí. Stejně k tomu však nakonec sklouzává.

Žánr her ve virtuální realitě (VR) je stále poměrně mladý, přesto už čítá řadu ikonických her, českým Beat Saberem počínaje a naprosto fenomenálním Half-Lifem: Alyx konče. Horizon Call of the Mountain se rozhodně snaží více konkurovat druhému jmenovanému titulu, jelikož nese spoustu náležitostí pokročilé VR hry: volný pohyb, sadu zbraní a nástrojů, souboje i řešení hádek a navrch také příběh i konverzace.

RECENZE: PlayStation VR2 posouvá virtuální realitu směrem k mainstreamu

Pokud jste skalními příznivci série Horizon, tak jistě zajásáte nad faktem, že se v Call of the Mountain objeví i několik známých tváří a více se ponoříte do vztahů mezi jednotlivými kmeny a odkryjete další tajemství tohoto originálního světa. Ve hře se ujmete role Ryase, příslušníka kmene Shadow Carja, který se musí nejprve osvobodit ze zajetí a také najít svého ztraceného bratra.

Příběh ve hře slouží spíše jako vodítko za cílem než jako to hlavní, co vás na Call of the Mountain přiláká. Musím ovšem uznat, že pokud dychtíte po dalším střípku informací z tohoto světa, dočkáte se poměrně hodně nových informací a prohlédnete si řadu zajímavých lokalit. Ze začátku máte každopádně trochu problém dávat na konverzace pozor, jelikož se neustále kocháte okolím a osvojujete si ovládání.

Call of the Mountain je, co se VR titulů týče, celkem ověřenou klasikou. Ze svého těla vidíte pouze dvě vznášející se ruce (a slyšíte svůj hlas), kterými můžete sbírat a držet různě věci, tasit zbraně a nástroje a také šplhat po skalách. Ve volbách pohybu trochu překvapivě chybí teleportování na krátkou vzdálenost, což VR hry s volným pohybem nabízejí celkem často. To je podle mě vhodné hlavně pro ty, kterým se z pohybu ve virtuální realitě dělá nevolno. Místo toho si musíte vybrat buď pohyb pomocí směrových páček a nebo gestikulací pohybu rukama.

Pokud jste ve VR nováček, na pohyb páčkami rovnou zapomeňte a nebo si připravte poblíž kyblík na zvracení. Na to je totiž potřeba mít tzv. „VR legs“, což je asi něco, jako když si námořník musí zvyknout na houpání se lodi na vlnách. Na druhou stranu mne příjemně překvapila volba pohybu gestikulací rukama, kdy držíte tlačítka na obou ovladačích a naznačujete pohyb. Těm, co se na vás při hraní budou dívat, asi připravíte celkem zábavnou podívanou, ovšem nezamotáte si tím tolik hlavu. VR Horizon mne tak trochu přesvědčil o tom, že teleport už není vyloženou nutností, ale i tak by byla ta možnost volby fajn.

Pohyb po zemi bude ovšem stejně ta menší část hry. Call of the Mountain opravdu výrazně sází na šplhání po zdech, ručkování po laně, sjíždění lanovek a podobně. Ačkoliv se mi to zkraje docela líbilo, bohužel musím konstatovat, že se to celkem rychle okouká. Občas jsem se přistihl, že už trochu otráveně mávám ovladači, abych přelezl další z desítek zdí a zase se dostal do pasáže na zemi, kde se dějí zajímavější věci.

Z lezení po skalách navíc budou možná zklamaní ti, kteří už mají nahrány nějaké hodiny v titulech jako je The Climb, která je průkopníkem v oblasti „šplhacích“ VR her. Mimochodem je to už přes šest let stará hra. Dvojka je pak ještě o dost propracovanější. Horizon navíc ke šplhání přistupuje trochu zjednodušeně a hrdina se vám například nijak neunavuje. Mimochodem, pokud se ve virtuální realitě teprv učíte a rychle se vám zamotá hlava, pak doporučuji při sjíždění lanovek zavírat oči, tento styl pohybu umí docela slušně potrápit hlavu.

Jistě vás zajímají souboje. V tomto ohledu je to vlastně starý dobrý Horizon, jelikož se opět vydáte na lov robotických dinosaurů především s lukem a sadou „hi-tech“ šípů. Na soubojích mne ovšem překvapilo, že jich ve hře není zas tolik. V rámci kampaně budete bojovat zhruba jednou za 15–30 minut, což k celkové délce hry zhruba šest hodin vlastně není moc.

Další překvapení pak přišlo ve chvíli, kdy vás hra upozorní, že se během soubojů nemůžete volně hýbat. Bojová aréna je vždy kruhová a váš jediný způsob pohybu jsou úskoky a úhyby stranou, po obvodu soubojové plochy. Roboti na vás buď nabíhají jako býci v aréně, střílí projektily z dálky a nebo vám létají nad hlavou a periodicky se snášejí k zemi. Nemožnost volného pohybu sice souboje dělá o něco přístupnější pro nové hráče, pro ty zkušenější to však bude spíše svazující věc.

Alespoň ten skvělý pocit z toho, když se vám povede robotovi šípem ustřelit důležitou součástku, ve hře zůstává přesně jako v předchozích dílech. V některých tužších soubojích se i celkem slušně zapotíte, když budete neustále uskakovat do stran a hledat vhodnou příležitost, jak poslat šíp nebo kámen z praku do zranitelných míst. Budete střídat šípy podle typu robota, hasit klepáním rukou plameny nebo si otírat mráz z očí, pokud vás něco trefí.

Do soubojů půjdete zprvu právě jen s lukem, což je vlastně také poměrně okoukaná věc. Pamatuji si, jak jsem už v roce 2016 šel na první demo helmy HTC Vive a už tehdy nám firma demonstrovala možnosti virtuální reality na střílení po létajících baloncích nebo poskakujících panáčcích z luku, společně s taháním šípů z pomyslného toulce na zádech. A po mnoha letech je to pořád věc, na kterou firmy sázejí jako hlavní lákadlo.

Ale abych zase tolik hře nekřivdil, arzenál se vám v druhé polovině hry trochu rozroste o prak, jehož princip je však dost podobný. Zastřílíte si rovněž z balisty, hodíte si oštěpem a nebo si budete moci kladivem rozmlátit alespoň stůl plný talířů a váz. Skvělá destrukční terapie!

Líbily se mi i vedlejší činnosti, jako například stavění kamenů na sebe nebo sestavování nových zbraní a nástrojů podle návodu na stole. A pak samozřejmě i přehrabování se v každé krabici či sudu, který potkáte, byť musím podotknout, že třeba v takovém Half-Lifu Alyx je hledání a sbírání virtuálních předmětů ještě daleko zábavnější.

Co se na Horizon Call of the Mountain dá opravdu ocenit, je důraz na přístupnost. Chybějící teleportování, jakožto metodu pohybu, lze odpustit, jelikož jinak je zde opravdu hodně možností, jak si hru přizpůsobit k vlastním zkušenostem s virtuální realitou. Hru tak můžete například hrát i vsedě, sestavit si obtížnost podle násobení poškození, zesílit nebo ztlumit různé prvky nápovědy, vypnout padání ze zdí, pokud se náhodou omylem pustíte a mnoho dalšího.

Neodmyslitelnou výhodou je pak sledování pohybu očí, což hra využívá především v listování herními menu. Funguje to parádně, stačí mít na ovladači prst jen na potvrzovacím tlačítku, jinak vše odbavíte očima. Popravdě je to snad ta nejvíc působivá věc na celé hře.

Grafika hry je jinak velice povedená, ovšem stejně jako u jakéhokoliv jiného VR titulu si musíte především hlídat správné zaostření optiky brýlí či posazení na obličeji. Líbivé jsou jak detaily robotů, proti kterým budete bojovat, tak třeba i využívaných zbraní a nástrojů nebo modelů NPC, se kterými budete čas od času rozmlouvat. Schválně si zkuste šťouchnout někoho do obličeje a sledujte, jak reaguje.

Výkon hry je neméně důležitý v tom, že u VR her opravdu nesmějí kolísat snímky za sekundu, jelikož to může vyvolat další nevolnost. S potěšením musím konstatovat, že jsem se během hraní s žádnými záseky nesetkal a Horizon Call of the Mountain prokázal, že je skvěle optimalizovaný pro PlayStation 5 i rozlišení obrazovek brýlí.

VR verze světa Horizonu je působivá především co se technického zpracování a grafiky týče. Zároveň však je znát, že se autoři drželi především předepsaného úkolu: „předvést, co umí PSVR2". Spousta herních mechanik je tak v podstatě sázkou na jistotu a pokud jste už nějaký ten VR titul dříve zkoušeli, nebo dokonce doma jiné VR brýle máte, Horizon Call of the Mountain vás nejspíš v ničem nepřekvapí. Pokud jste ovšem nováček a PSVR2 jsou vaším prvním kontaktem s virtuální realitou, pak se máte na co těšit.