„Je to možná jakási úcta k hokejistům zlaté generace,“ vysvětloval si, proč do ochozů dorazilo 17 302 diváků.
„Váží si nás, vzdávají nám hold. Podle mě ani nejde o sportovní zážitek, pohlednější vám dá snad každý extraligový zápas. Ale tak Karel Gott asi taky neměl nejlepší hlas v osmdesáti a stejně by halu vyprodal.“
Vítězi jsou všichni. Hala vestoje zdravila Hlinku a ocenila hokejové legendy |
Výběry Česka a Slovenska dokázaly stadion naplnit, ačkoli se do hry zapojilo pouze pět přímých účastníků olympiády v Naganu. Právě ji přitom akce měla připomenout. Dalších sedm členů zlaté party přihlíželo z lavičky.
„Všem už je přes padesát a když hokej nehraješ deset let, spíš to zavání zraněním,“ domníval se Jágr a koukal do minulosti, kdy pod pěti kruhy nosil na hlavě dlouhou černovlasou deku.
Jaromír Jágr střílí na slovenskou branku.
Vracel se ke chvílím, kdy měl strach, aby se neopakoval scénář ze zpackaného Světového poháru 1996, jenž Češi zahájili vysokou porážkou 3:7 od Finů a nakonec mazali pryč bez získaného bodu. Tentokrát proti Suomi v úvodu turnaje uspěli 3:0.
„Všechno si od začátku sedlo.“
Kdy se coby produktivní hvězda NHL se dvěma Stanley Cupy ocitl pod tlakem.
„Každý čekal, jak budu táhnout i nároďák, vždyť jsem vyhrával bodování NHL... Člověk je tam ale zvyklý na určitý servis, pak přijde k nároďáku, kde jsou kustodi z české ligy. Potom je to o něčem jiném a rozhodují detaily. Nestěžuju si, ale je to jako s lyžemi, pokud ti je někdo dobře nenamaže, nemůžeš vyhrát.“
OBRAZEM: Tehdy a teď. Jak se za čtvrtstoletí změnila zlatá parta z Nagana |
A kdy se přece mýlil. Všechny nežádoucí emoce byly zbytečné. Jeden z historicky největších tuzemských úspěchů klapl.
„I když jsem nehrál svůj top hokej, stačilo to. Měli jsme spoustu kvalitních hráčů, silný tým a Dominika Haška,“ ocenil jmenovitě bývalého brankáře.
Stejně jako kouče Ivana Hlinku: „Bylo to dobře namíchané, hrálo se na velkém hřišti. Hráči z NHL tam šli bez tréninku a potřebovali se rozehrát. On vzal skoro půlku kluků z Evropy, dvě lajny, které tady dominovaly. Geniální věc. Dnes by za to byl přes sociální média asi hodně kritizovaný, ale tehdy se posílaly jen faxy.“
Na Hlinkova asistenta Slavomíra Lenera už zpětně koukal poněkud odlišně.
„Konečně mu někdo oholil ten knír a ukázal, že může vypadat líp. Asi jsme mu pomohli i v životě, ale on ho chce mít zřejmě horší... No, jeho rozhodnutí,“ smál se.
Jaromír Jágr
Jágr si při nostalgických myšlenkách dobře uvědomuje, že doby, kdy se hrálo úplně jinak, zkrátka zmizely. Hokej byl podle něj náročnější, změnil se díky pravidlům a tréninku.
On se mu i díky pevnému zdraví přesto dál věnuje, jakkoli čas peláší kupředu.
Ve světě i doma žasnou, extraligoví soupeři i kladenští spoluhráči ho pořád chválí, uznávají a hluboce respektují.
Co kdyby tak proslulou osmašedesátku někdo před pětadvaceti lety konfrontoval s tím, že bude hrát takhle dlouho?
„Že je tím druhým, kdo to ví,“ reaguje po chvilce zamyšlení dobře naladěný chlapík, který ve středu oslaví už 51. narozeniny.
Před týdnem vsítil rekordní 1099. branku v profesionálních soutěží. Stal se z něj nejlepší kanonýr historie. „Ale je to neoficiální,“ zdůrazňuje. „Možná to je rekord, ale těžko se to počítá, úrovně nejsou stejné a je to nespravedlivé vůči všem. Každá éra měla své dobré hráče a u toho by to mělo i zůstat.“
V milovaném sportu se během vlastní éry angažuje jako málokdo. Kromě pozice hrajícího majitele Rytířů je také členem Výkonného výboru Českého hokeje. Ani jeho tak evidentně nemine nadnesené téma změny reprezentačních dresů, na které by se opět mohl vrátit státní znak.
Konec lví hlavy na dresu? Chci zpět státní znak, říká Hadamczik a navrhne změnu |
„Vždycky jsem vnímal, že těch dvacet hokejistů jsou vojáci, kteří míří bojovat za svůj stát do „války“. Bojují za fanoušky, pro které se hokej hraje,“ míní. „Nejlepší by bylo, když si sami rozhodnou, co chtějí a jak by jejich gladiátoři měli vypadat.“
