Co je bossing a jaké může mít formy?
Je to jakýkoliv projev chování od nadřízeného k podřízenému, ať už jedinci nebo kolektivu, který vykazuje subjektivní nebo objektivní prvky neférového zacházení. Lze ho rozpoznat podle neprofesionálního chování nadřízeného. Myslím, že na rozpoznání bossingu není potřeba žádné zvláštní vzdělání. Každý z nás umí poznat, když se někdo nechová jako slušný člověk. Zejména nadřízení a manažeři by měli být vzorem slušného chování. Bossing je také přehlížení problému podřízených, zesměšňování nebo znevažování podřízených, vymýšlení nezvladatelných úkolů a podobně.
Jaké formy může bossing mít?
Šikana je především nedostatek empatie a ignorace postojů nebo požadavků druhých. Formy bossingu jsou od již uvedeného znevažování podřízených a zadávání nesmyslných úkolů až po osobní napadání nebo sexuální obtěžování. Existuje také „soft“ bossing, jako je ignorance podřízeného, neodpovídání na jeho e-maily, nezvedání telefonních hovorů, lhaní a manipulace. Další formou může také být finanční bossing, kdy zaměstnanec ví, že nedostává odměny nebo je mu odpíráno osobní ohodnocení.
Julie RůžičkováExpertka na šikanu na pracovišti
|
Zmiňovala jste, že bossing zahrnuje také subjektivní faktory. Někteří lidé ale mohou být třeba pouze přecitlivělí, špatně snášející kritiku od nadřízených... Jak poznat tu hranici?
U psychického terorizování může člověku trvat dlouho, než nabude jistotu, že je jednání nadřízeného účelové. Není to lehce prokazatelné a viditelné. Velmi často daný jedinec také hledá vinu a chyby u sebe. Když je pokaždé kárán a jediný dostává výtky, nejprve skutečně řeší, zda dělá vše správně, srovnává se s ostatními.
Vyžaduje delší dobu, než si daný člověk uvědomí, že to má i jiný důvod. Pak už se více zaobírá tím, aby hledal podstatu a příčinu. Když najde odvahu se někomu svěřit, může začít shromažďovat důkazy.
Jak má takové shromažďování důkazů vypadat?
Máme podloženo mnohaletými zkušenostmi, že je žádoucí důkazy si opatřovat a shromažďovat je. Ať už je to e-mailová korespondence, korespondence s kompetentními pracovníky nebo institucemi, korespondence s reakcemi nadřízeného, když se proti něčemu ohradí... Velmi často je potřeba pořizovat i záznamy konverzací a rozhovorů – je to sice ošklivé slovo – odposlechy.
Je to z toho důvodu, že když si člověk myslí, že je terčem vědomého bossingu nebo mobbingu a chce dosáhnout spravedlnosti, pokud by to mělo dojít do trestněprávní roviny, soud potřebuje maximum důkazů. Je smutné, že jsme v době, kdy jsme nuceni se chovat tímto způsobem a používat i nahrávací zařízení, ale skutečně se to v těchto případech vyplatí a je to důležité a žádoucí.
Principy chování šikanátorů se navíc často opakují. Opravdu dovedou velmi dobře manipulovat s okolím. Když se dotyční chtějí obhájit, je to těžké – jsou dehonestování, pomlouváni, ale nemůžou chodit a všem vyprávět, jak se věci ve skutečnosti mají. Navíc lidé, kteří jsou těmto případům blízko, často znají jen jednu tvář. I proto jsou důkazy nutné.
Šikana v práciTypickým projevem násilí na pracovišti jsou bossing nebo mobbing. Obvykle se shrnou pod výraz šikana, je v nich ale podstatný rozdíl. Bossing je násilí ze strany nadřízeného, mobbing útoky, kterých se dopouští zaměstnanec (nebo spíše zaměstnanci) vůči kolegům. Typů projevů násilí v kolektivech je víc, ale bossing a mobbing jsou nejčastější. Zdroj: Filantia |
Co by mělo dělat okolí, když si například kolegové všimnou, že někdo z jejich týmu čelí bossingu?
Velmi apelujeme na to, aby byla dostatečná vzdělanost a informovanost o daném tématu. Okolí by to nemělo ignorovat, naopak by se lidé měli snažit dotyčným pomoct. Třeba se s nimi o tom bavit. Velmi často se děje, že to kolegové vidí a sledují, ale bojí se angažovat – mají strach, aby se sami také nestali terčem útoku.
Proti Wollnerovi vypovídalo 13 lidí. Případem se zabývá policie |
Hlavně je třeba ve firmě nastavit podmínky, aby se zaměstnanci mohli ozvat a vše nahlásit. V současnosti se často používá výraz „whistleblower“, tedy oznamovatel. Není to bonzák nebo žalobníček, ale člověk, který chce upozornit na to, co se děje. Lidé totiž často nemají jak.
Pokud ve firmě nepanuje otevřená atmosféra a odshora dolů tam vládne direktivní vedení, lidé se bojí. Forma oznamování musí být nastavena bezpečně a anonymně. Jinak se lidem v rolích svědků těžko něco oznamuje.
Proč hned neodejde?
Typická otázka je, proc oběť z práce okamžitě neodejde. Jaké jsou další nejčastější překážky?
Nejčastějším důvodem, proč oběť neodejde, je přesvědčení, že útoky a výtky nařízeného jsou neoprávněné. Když oběť svoji práci dělá dobře, snaží se o tom nadřízeného i okolí přesvědčit. To později přichází v obyčejnou obranu proti bossingu všemi možnými způsoby, které daná firma nebo instituce umožňuje. Samozřejmě hraje roli i ekonomická otázka. A také vazby k lidem, k prostředí. Proto ve většině případů odchod není okamžitý. Tyto překážky jsou naprosto pochopitelné.
Dá se říct, že firmy jsou v poslední době častěji ochotné téma bossingu řešit?
Ano, jde to pozvolna, ale mám z toho velkou radost. Firmy konečně začínají chápat, že šikana na pracovišti je velký problém, který je ohrožuje i ekonomicky. Když prozřou, pochopí, že právě tam je často zakopaný pes, proč jde dolů výkonnost celého pracovního týmu nebo postupně také celé firmy. Kdysi se tím firmy vůbec nezabývaly, neptaly se, proč třeba během půl roku odešlo tolik zaměstnanců nebo proč nešly prodejní čísla nahoru. Záleží na tom, jak je nastavena pracovní kultura, jak se lidem pracuje. A to není o „good vibes“ nebo stravenkách navíc, ale o tom, jak jsou lidé schopní pracovat.
V řídicích pozicích můžou být odborníci na svůj obor, ale někdy absolutně nemají předpoklady a schopnosti vést lidi a tým. A ten tým pak nefunguje, nepodává výkony. Tak je to jednoduché.
Hraje roli také třeba pomsta?
Od lidí, kteří jsou šikanovaní, nikdy neuslyšíte slovo pomsta. Projdou si procesem, kdy dlouho odolávají a říkají si – dobře, mám důvody, že to vydržím. Jenže pak se zhroutí. Psychicky, fyzicky... A když se z toho dostanou, řeknou si, že už prostě nemají co ztratit. Že to nemohou tak nechat a smířit se s tím, že tohle by měl být vývoj té společnosti. Mají tedy velkou motivaci, často vlastně společenského přesahu. Chtějí docílit spravedlnosti ne ve smyslu, aby dostali zaplaceno. Je to o tom, že jim vadí dehonestace jejich práce a nespravedlnost, kterou zažívají.
Julie Růžičková
Na koho se obrátit o pomoc?
V ideálním případě je to samozřejmě vedení firmy. Oběť bossingu by měla vyzkoušet všechny možné způsoby obrany, které většina firem má, ať už je to vedení firmy, odbory, ombudsman nebo personální oddělení. Z praxe víme, že většina těchto institucí selhává. Proč, to je zase jiná kapitola. Ale je dobré se na ně obrátit alespoň pro pocit, že oběť vyzkoušela vše, co bylo možné proti bossingu udělat. Další krokem je pak obrátit se o pomoc mimo firmu, například na média nebo svépomocné organizace, jako je Finlatia.
Účinná obrana proti šikaně. Učitelka nahrávala ředitelku, ta musela zaplatit |
Kdo jsou nejčastěji pachatelé a oběti bossingu, co se týče pohlaví?
Podle našich zkušeností je bossing bezpohlavní. Dopouští se ho muži i ženy. Jednou z jeho hlavních příčin je nezvládnutí role nadřízeného. Dnešní doba je specifická dynamickými změnami ve firmách nebo státních institucích, kdy se často mění celé týmy včetně jejich vedení a do vedoucích funkcí se dostávají lidé, kteří tam nemají co dělat. Ti pak nezvládají vedoucí roli, nedokážou se vyrovnat s náporem hormonů, kterou tato role „bombarduje“ jejich mozek, a svoji nejistotu a neznalost si vybíjejí na podřízených.
Nejčastější oběti jsou lidé, kteří poctivě plní své úkoly, tvrdě pracuji a nemají sílu ani čas čelit nevhodnému chování nadřízeného. Ve snaze vyhovět mu řeší situaci pilnější prací a přesnějším plněním úkolů, a tak se dostávají pod tlak, který potom nezvládají. Pro bossera jsou pak ideálním cílem, který mohou zničit, a uspokojit tak jeho ego.
Jak se bránitObrátit se můžete na příslušný inspektorát práce. Popište, kdo vás šikanuje a co přesně dělá. Navrhněte nebo přímo přiložte důkazy (např. e-maily nebo nahrávky) a označte svědky, kteří mohou šikanu potvrdit (například kolegové z práce – včetně bývalých – nebo klienti zaměstnavatele). Podnět můžete podat i elektronicky na webu Státního úřadu inspekce práce v sekci Pracovněprávní vztahy - podání podnětu ke kontrole. Inspektorát práce může zkontrolovat, zda zaměstnavatel dodržuje pracovněprávní předpisy. V případě, že jde o diskriminaci na základě rasy, věku, pohlaví a podobně, lze se obrátit také na ombudsmana. Rovněž je možné hledat zastání u odborů, pokud na daném pracovišti jsou. |
