Když jsem v listopadu roku 2020 rozehrál tehdy novou expanzi Shadowlands, na návštěvu podsvětí jsem se celkem těšil. Navnadily mě předcházející animované shorty Afterlives a levelování jsem si nakonec užil – zejména pak upíří story v Revendrethu. Jenže bohužel, dopadlo to úplně jinak – Shadowlands jsou z mého pohledu nejhorší expanzí vůbec.
Obsahu po vydání bylo málo, navíc špatného, řada designových rozhodnutí šla proti hráčům, ani příběh za nic nestál. A to, jak naložili s ikonickým antihrdinou Arthasem, je neodpustitelné. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl nepsat na Dragonflight další klasickou recenzi, ale spíš formou komentáře vypíchnout pár důležitých bodů.
 |
V Dragonflight jsme se vypravili na Dragon Isles, abychom zjednodušeně řečeno pomohli jedněm drakům vypořádat se s druhými draky. Aspoň v této fázi expanze. Možná to takto nezní nic moc, ale po všech těch kosmických kravinách a alternativních linkách je to vlastně docela úleva. Ostatně když se ohlédnu zpět, z hezkých vzpomínek spíš vylovím ty na Shadofang Keep či Kharazan než na kosmické lodě.
Celkem se zájmem jsem si pročítal diskuze týkající se nové expanze. Zdá se, že větší části se líbí, nicméně ozývají se i hlasy, že toto už zkrátka není Warcraft. Osobně osciluji mezi oběma názory a ani víc než po měsíci hraní nemám jasno. Na jednu stranu je tu jistá snaha vrátit se ke kořenům, na stranu druhou výsledek trochu působí, jako když se někdo snaží napodobit původní dílo, ale je poznat, že na hře už dělají úplně jiní lidé. Je tu řada oblíbených ingrediencí, jako jsou draci či rasa Tuskarrů, které vzbuzují pocit familiárnosti, ale vyznění je už o dost odlišné.
I přesto, že mě příběhy tentokrát tolik nezaujaly, jsem si levelování užil. Nové zóny jsou opět nádherné, ostatně už léta platí, že je to právě art tým, na který se můžou tvůrci spolehnout. Krása dračích ostrovů vynikne i díky novince Dragonriding, což je létání na drakovi s využitím herní fyziky. Létání na drakovi je mnohem rychlejší než klasické létání, draka je ovšem třeba aktivně „pilotovat“. Vzhledem k tomu, že Dragonriding si hráči osvojí poměrně zkraje expanze, možnosti, respektive nutnosti takto létat odpovídá i měřítko zón. A musím říct, že je to paráda.
Dalším lákadlem Dragonflightu je nová rasa Dracthyr, k níž se váže nové povolání Evoker. Vzhled se mi nelíbí, víc než draky mi připomínají nějaký ještěří národ. Evoker je v myšlenkách tvůrců agilní mid-range povolání, a byť to jistě mysleli dobře, dopadlo to jako vždycky.
Léčící specializace Preservation je poměrně zajímavě a zábavně navržená, kompetitivní i v PvP. Její omezení dosahu na třicet yardů je sice znát v některých situacích, ale zvykl jsem si. Naproti tomu damage specializace Devastation působí nedodělaně, zejména v PvP je design křehkého kouzelníka s dosahem dvaceti pěti yardů stupidní. A nejen tam. Devastation postrádá nějaké další možnosti. Například jeho ikonická abilita Deep Breath je nespolehlivá, protože často píše, že nebyla nalezena potřebná cesta – a než ji znovu nastavíte, je pozdě, protože situace se změnila, nebo jste mrtví. Přitom hráči právě na (nejen) tento prvek v betě upozorňovali. Vážně mám pocit, že vývojáři dodělali Preservation, zatímco na Devastation už nezbyl čas, tak plus minus nastavili čísla a pustili to ven. Hlavně aby se zbavili Shadowlands.
A není to jen Devastation Evoker. Jednou z navázaných novinek je předělání talentů a návrat ke košatému stromu dovedností. Některá povolání a specializace vypadají solidně, jiné působí, že člověk, který je měl na starost, dal během alfa verze výpověď a nikdo to za něj nedodělal. Třeba současná iterace Balance Druida je příšerná. Blizzard už ohlásil, že některé stromy čekají výraznější zásahy, což mě jen utvrzuje v tom, že vydání uspěchal. Ale nechápejte mě špatně, i tak jsem za nové talenty rád.
Zkouším používat nový „moderní“ interface, na který jsem si docela zvykl, nicméně mě překvapuje, kolik nevychytaných bugů se k němu váže. Chválím snahu víc propracovat crafting a profese, ale opět – přijde mi, že to zůstalo někde na půl cesty a některé prvky nejsou vůbec intuitivní a na první dobrou srozumitelné. PvP v instancích je opět nevyvážené, Solo Shuffle potřebuje další péči, War Mode jsem tentokrát raději nezapínal (aspoň že item level modrého PvP setu je vysoký). Group Finder je v novém roce další středu při resetu opět rozbitý. Ale kašleme na to, protože Vánoce – fajn, tak nám nadělte herní čas jako kompenzaci, je to přece placená služba, ne?
Dragonflight se pokusil vyřešit také to, aby hraní nebylo jako druhá práce. Tady asi záleží na úhlu pohledu a osobním nastavení, nicméně myslím si, že v tomto případě tvůrci vykročili správným směrem. Aktivit je dost, ale věnovat se můžete tomu, co vás baví. Zavděčit se všem u rozmanité uživatelské základy nejde.
Otázka samozřejmě zní, co bude dál. Tvůrci už zveřejnili plán pro rok 2023, nicméně myslím si, že pokud po hráčích chtějí nákup expanze prodávané za plnou cenu a potom ještě každý měsíc předplatné, mělo by být obsahu citelně víc, než kolik nám v posledních letech servírují. Je to právě další obsah, který rozhodne, jak bude Dragonflight za další dva roky vnímán.
World of Warcraft – plán pro rok 2023
