Jak nabitý je podzim podle Romana Vojtka?
Teď jsem měl své první představení v divadle, v nové sezoně. Moc jich není, já už hraju jenom v jednom. Mám takový komorní muzikálek, který se jmenuje „Miluji tě, ale…“ a hraju ho asi osmnáct let s mými kolegy. To mě moc baví. Jinak začínám točit velice zajímavý seriál. Bude v produkci party, která dávala dohromady třeba seriál První republika nebo O mně se neboj, který teď teprve poběží na Nově. Na to se moc těším.
A po svých padesátých narozeninách jsem si nadělil takový dárek, stal jsem se youtuberem. Takže mám svůj YouTube kanál, kde si točím videa, nad kterými mám nějakou ochrannou ruku a které si vymýšlím. Tím se bavím a samozřejmě rodina mi dává zabrat nejvíc.
Bilancoval jste u příležitosti té padesátky?
Ani ne. Nějak neřeším ten věk. Pamatuju si, že daleko víc jsem to řešil, když mi bylo třicet. To jsem se bál, že mi vlastně skončí celé mládí. Myslím, že to tak naštěstí nedopadlo.
Přáli vám někteří dopředu, schválně zmiňovali padesátku a dávali vám to trochu „sežrat“?
Někteří byli hezky škodolibí. To samozřejmě ano. Ale říkám, naštěstí se z toho nehroutím. Mám se dobře, daří se mi, jsem zaplaťpánbůh zdravý, spokojený a mám zdravé děti, fungující rodinu, úžasnou manželku. Jsem šťastný chlap.
Co si říkáte teď, když se ohlédnete za začátky? Co si myslíte o tom klukovi, kterého vidíte například v muzikálu Pomáda?
V něčem se nezměnil. To znamená vevnitř člověk většinou zůstává plus minus stejný. Mám pořád rád život. Jenom ta schránka už je taková trošku obtížnější. Mám dvě vyhřezlé plotýnky, takže dnes i když jsem tady kvůli běhům, moc neběhám. Ale co si myslím o tom klukovi? Hele, já se moc dozadu neotáčím. Myslím, že to nemá zas tak velký význam. Udělal jsem spoustu dobrého, udělal jsem velikou spoustu chyb. Nelituju jich, prostě se stát měly, abych se nějak poučil a jedu dál.
Roman Vojtek a Petra Vojtková (Praha, 24. ledna 2019)
Spousta mužů musí puknout závistí, když vás vidí. Jaký je váš jídelníček, nebo co děláte pro to, abyste se udržoval?
Já mám rád všeho. A teď právě včera, když jsem hrál to první představení, tak jsem zjistil, že jeden z kostýmů jsem nezapnul. (smích) Takže není to zas tak slavné, jak to vypadá. Ale mám výhodu v tom, že jednak asi nějaké geny, druhak odmalička jsem sportoval. A pak mně moc nechutnají ty nezdravé věci. Fakt mám rád saláty nebo nějakou lehčí kuchyni. Snažím se až tak moc nejíst sladké, nepiju v žádném případě sladké limonády. Některým věcem se snažím vyhýbat, ale zas to nějak nehrotím.
Jak mít čistou hlavu? Nečíst diskuze a komentáře?
Možná. Ale taky mám to štěstí, že mě moc nehejtujou. To není, prosím vás návod, abyste mě začali hejtovat! Ale jak mít čistou hlavu? U mě je to o nějakém vnitřním nastavení. Vím, jaký jsem, jaké dělám věci, do jaké míry se věnuju svým blízkým. A to je pro mě důležité, nějaká jejich zpětná vazba nebo reakce. To, že mě zahejtuje nějaký no name, který se třeba ani nepodepíše, nebo místo svého jména má přezdívku, tak to si nijak nepřipouštím.
