Zatímco nyní zpívá a tančí v převlecích za největší hudební hvězdy, ještě během tohoto roku se Roman Vojtek objeví také v novém seriálu Hvězdy nad hlavou, který vznikal minulé léto a svedl jej před kameru spolu s Terezou Kostkovou.
Z vašich sociálních sítí na mě dýchá radost a pozitivní energie. Je složité zůstat optimistou i v této nejen pro kulturu složité době?
Považuji se za celoživotního optimistu. Samozřejmě je spousta věcí, které mě štvou a dokážou mě rozzuřit do ruda, protože jsem Beran. Ale co se týká životního názoru nebo postoje, to jsem velký optimista. V životě se mi staly blbé věci, ale nikdy jsem nenadával na pánaboha, nebo na osud, nespílal, proč zrovna já a že já jsem chudák. I za to horší, co se mi stalo, jsem si mohl sám, nebo to bylo k něčemu dobré. Opravdu i ty nejhorší věci, co se mi staly, byly v konečném důsledku vždycky pro něco dobré.
Je něco, co jste se díky aktuální situaci za poslední rok naučil nového? Nechci provokovat, ale byl to jeden z mých nejšťastnějších roků v životě. Začátkem března loňského roku jsem se dozvěděl, že moje žena Petra je těhotná a hned byl tvrdý lockdown a my jsme zůstali doma. Na jednu stranu jsem za to byl moc rád, protože jednak jsem konečně zpomalil, druhak moje žena nemusela hrát v divadle a tancovat ve Vlasech, kde mají náročné choreografie, nebo v Tarzanovi, kde má i krkolomnější scény.
Zůstali jsme v klidu doma a udělali jsme si vyvýšené záhony, zasadili zeleninu, starali se o ni, starali se o sebe, starali se o další dvě děti, které mám z bývalého manželství ve střídavé péči – byl to nádherný rok. Na podzim se nám narodil Nathaniel, máme kde bydlet, co jíst, jsme zdraví, někteří z nás po prvním covidu, takže dobrý.
Během této doby se vám podařilo natáčet seriál, takže jste se i k herecké práci dostal. Co to bylo za projekt?
Hezky vše vyšlo, že v době, kdy se loni opatření rozvolnila, jsem asi čtyři měsíce natáčel seriál Hvězdy nad hlavou. Je opravdu moc krásně napsaný. Ucelený tvar, který má šestnáct dílů a je báječně obsazený. Všechno se točí kolem Terezy Kostkové jako hlavní figury a já s Romanem Zachem jsme hlavní hráči na poli mileneckém a vztahovém směrem k ní. Já jako bývalý manžel a Roman, coby nový potencionální nápadník. Moje rodiče hrají Pavel Zedníček a Jitka Smutná.
Hrají tam i Bolek Polívka, Alenka Mihulová, která se často v seriálech neobjevuje, Vašek Kopta, Nela Boudová, Verunka Žilková. No a nesmím zapomenout na mou seriálovou lásku Kateřinu Marii Fialovou a syna Filipa Antonia, prostě moc hezké obsazení. Byly to poměrně intenzivní čtyři měsíce, měl jsem štěstí, že jsem seriál dotočil, protože poslední natáčecí den jsem onemocněl.
Ale pak se nám narodil Nathaniel, takže to tak hezky vyšlo, že jsem čtyři měsíce mohl být doma s manželkou a být jí nápomocen, protože dítě potřebuje neustálou péči, ale myslím, že to zvládáme hezky, protože není žádná práce kolem, takže ten stres není tak veliký. Teď několik týdnů natáčím Tvoje tvář má známý hlas, takže zaplať pánbůh nějaká práce je, nestěžuji si.
Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale vy tak v případě této show učinil…
Vůbec nechápu, proč bych neměl vstupovat do stejné řeky, když je milá, příjemná, úžasná a znamená pro mě práci, která mě baví a neuvěřitelnou možnost vyzkoušet si jako herec v deseti večerech deset naprosto odlišných pěveckých a tanečních vystoupení s plnou parádou obrovské show.
Je to pro mě strašně obohacující, takže pokud by se v mém životě vyskytovaly takové řeky, tak do nich budu vstupovat třeba stokrát, protože stojí za to se v nich koupat. Co se týká natáčení, opatření jsou přísná. Pořád je tam člověk, který hlídá, jestli mají všichni nasazený respirátor, ačkoliv jsme několikrát týdně testováni, stejně musíme mít respirátory – až na chvíli samotného vystoupení.
Roman Vojtek jako Judy Garlandová v show Tvoje tvář má známý hlas VIII (2021)
Jaký máte pocit z návratu do Tváře?
Užívám si to. Tady nejde o žádné vítězství, protože vystoupení jsou skoro neporovnatelná. Jde spíše o to diváka zaujmout, někdo umí dělat větší srandu, někdo má velký taneční základ, někdo pěveckou jistotu. Takže dramaturgie musela poskládat deset takových exotů, abychom tomu odpovídali. Já mám paradoxně daleko lepší pocit, než jsem měl před čtyřmi lety, kdy jsem byl ve Tváři poprvé.
Možná proto, že jsem tím už prošel a vím, co mě čeká, a cítím to i z ostatních. Nepanuje žádná rivalita, nemám pocit, že by někomu z nás nějak záleželo na tom, jestli vyhraje, nebo ne. Jsme rádi, že máme práci a že je to práce, která nás baví a naplňuje, a to, jestli vyhrajeme, je opravdu druhotné.
Roman Vojtek je trojnásobným otcem. Jsi neuvěřitelná, vzkázal manželce |
Ve Tváři je potřeba kombinovat zpěv, herectví i tanec. Máte pocit, že pro vás, jakožto vystudovaného muzikálového herce, je to snazší?
Nejspíš ano. Vystudovaný zedník asi postaví lepší dům než nevystudovaný. V tomto je to opravdu jisté plus. Znám spoustu kolegů, kteří jsou skvělí tanečníci, zpěváci, ale nejde z nich energie. A pak je „obyčejný činoherec“, který neumí tancovat a zpěv má z kategorie, jak my říkáme, „herecké zpívání“, a přesto může svým smyslem pro humor a energií vystavět číslo tak, že může být stokrát lepší, než kdybych ho dělal já, který tancuje a zpívá. Nemyslím si tedy, že je to největší plus, ale je to dobré.
Co fyzická kondice?
To je velká špaténka. U mě je to hodně kvůli covidu. Měl jsem sice mírnější průběh, ale následky pořád cítím, a to jsem zdravý už čtyři měsíce. Navštěvuji kliniku bývalé lyžařky Šárky Strachové a tam mě několik týdnů dávají dohromady. Podle rozborů krve a dalších vyšetření jsem v pořádku, ale stále se necítím dobře. Mám obrovské návaly únavy, dušnosti, hlasivky nefungují tak, jak fungovaly.
Nechci to zveličovat, ale jsem hrozně rád, že jsem na Šárku narazil a přes ni jsem se dostal na funkčního lékaře, který pohled na nemoc bere z jiného úhlu než západní medicína. Tím samozřejmě nechci západní medicínu nějak dehonestovat, ale teď jsem se rozhodl vydat touto cestou. Chodím tam i na rehabilitace. Tímto Šárce moc děkuji, že mi tuto cestu ukázala.
Roman Vojtek Roman Vojtek (Praha, 24. ledna 2019) ■ Narodil se 14. dubna 1972 ve Vsetíně. |
Rád relaxujete u čtení. Která kniha vás v poslední době zaujala?
Kvůli miminku je času poslední dobou méně, ale opravdu rád čtu motivační knihy. Základ je většinou vždy stejný, ale každá kniha má nadstavbu v jiném směru. Jak člověk zapomíná a neustále má nové podněty, tak čtu neustále dokola stejné knihy. Jednu, co mám doma, jsem četl snad třikrát, čtyřikrát a pokaždé v ní najdu něco nového a pokaždé si vzpomenu na něco, co jsem zapomněl.
Teď jsem třeba narazil na dvě skvělé knihy. Super jídlo pro super děti, protože mi není úplně jedno, co dávám sobě a svým dětem k jídlu. Druhá kniha je Když nemůžeš, přidej!. Třetí kniha, která je jedním z takových základů, je Moc přítomného okamžiku. Dále Hovory s Bohem, to bych také doporučil. A potom je to také série knih od Marka Mansona, třeba Důmyslné umění, jak mít všechno u p**ele.
Když jezdíte na sólové koncerty, dáváte svým divákům možnost se vás na něco zeptat pomocí SMS. Je něco, na co se vás ještě nikdo nezeptal a vy byste chtěl odpovědět?
Možnost ptát se pomocí SMS jsem udělal proto, že jsou takto odvážnější, často i velice vtipní. Mám na to speciální simkartu a číslo. Ale já nemám třeba ani vysněnou roli, takže na to nedokážu odpovědět. Vlastně ani nemám potřebu lidem sdělovat něco navíc, takže nad tím takto vůbec neuvažuji. Ale vždycky je to milé, mám štěstí, že s obtěžujícími otázkami fanoušků, ale ani novinářů, se nepotýkám.
19. června 2016 |
