Jak prožíváte vánoční čas?
Petra: Vždy je to setkání s rodinou, protože bydlím v úplně jiném městě než oni. Většinou se těším, že se potkáme všichni a je to spíš o té rodině a lásce.
Roman: Samozřejmě víme, co budeme dělat a kolik nás bude, a asi i co budeme jíst, ale nijak zvlášť to neřeším. Hlavní je, když mají děti napsané dopisy Ježíškovi.
Petra: Štědrý den bude trošku netradiční, protože jsem pozvala svoji rodinu k nám. Mám rozvedené rodiče, ale i přesto jsme se domluvili, že se sejdeme, protože naši spolu výborně vycházejí. Domluvili jsme se, že všichni přijedou k nám na Řitku a společně oslavíme Vánoce, za což jsem ráda. Moje sestra je teď v Anglii a přijede také. Tak se těším, že budeme v rodinném kruhu.
Byly nějaké Vánoce, které vám zvlášť utkvěly v paměti?
Petra: Je pravda, že člověk to s věkem vnímá úplně jinak. Když je starší, tak má hodnoty rodinné a když je člověk dítě, chce překvapení a vidět Ježíška. Pamatuji si, že jsem v něj hrozně dlouho věřila. Podle mě to třeba sestra věděla mnohem dřív než já a stále mě v tom všichni udržovali. Mám pocit, že jsem si to chtěla uchovat, protože ve škole už přicházely věty, že Ježíšek neexistuje. Člověk asi chce mít něco magického a kouzelného. Moc jsem se vždy těšila. Psali jsme Ježíškovi, a i když jsem bydlela ve třetím patře, dávali jsme to za okno.
Roman: Měl jsem sny, ale nikdy jsem nedostal to, co jsem chtěl. Asi to bylo tou dobou a ty věci prostě nebyly. Vždycky jsem měl jiné zájmy, než si rodiče mysleli a jako dítě jsem neměl rád ty měkké dárky, jako svetry a kalhoty, které jsem stejně dostal. Pamatuji si, že jsem byl rád, když jsem dostal lyže.
Petra: Nebyly hračky jako jsou dnes. Je pravda, že jsme se sestrou dostávaly dost podobné nebo někdy stejné dárky. Jako výjimečné si pamatuji jedny Vánoce, kdy mně jako malé svěřili foťák do ruky, a když jsme to pak nechávali vyvolat, nedala se použít ani jedna. Díky bohu za dnešek, kdy člověk může fotit a pak fotky vymazat, protože vzpomínka na tyto Vánoce je jen někde vzadu v hlavě každého z nás.
Jaké hračky preferujete u vás v rodině teď?
Roman: Samozřejmě se to mění poměrně rychle, protože syn je malý a dělá velmi rychlé pokroky. To, co miloval dřív, už ho teď nebaví. Teď například ulítává na zvonech a třeba si otevře telefon nebo tablet a vyžaduje, abych mu pouštěl videa, kde jsou zvony a jejich zvuky. Když jedeme na výlet, tak chce vidět každý kostelíček a musíme jít nahoru do zvonice a podívat se na zvon. Éďa je taková manuální, má ráda kreslení, vyrábění různých náramků, deníčků a takových holčičích věcí. Ale panenky ne.
Petra: Je zajímavé, že Editka nebyla nikdy na panenky. Poslední dobou třeba docela dost češeme a malujeme. Máme spoustu deskových her. Moje máma kupuje Edit kreativní věci, takže hodně vyrábíme. Už je ve třetí třídě, začala psát vlastní knížky a deníčky. A Benďa má rád autíčka.
Petra Vraspírová a Roman Vojtek
Nemohla jsem si nevšimnout, jak děti visí na Petře. Bylo těžké najít si k nim cestu anebo to šlo samo?
Roman: Děti s partnery nepropojíte, ani kdybyste chtěla. Ti se musí propojit sami. Musí to buď klapnout, nebo ne. A já měl štěstí. Protože Petra je taková jaká je, a děti na ni slyší a nemají mezi sebou problém. Nesnaží se jim suplovat matku. Je to moje partnerka, děti to ví. Editka ta určitě, Benďa je ještě malý, ale mají krásný kamarádský vztah a já jsem za to moc rád.
Petra: Proces tam určitě byl. Editka si ke mě našla velmi rychle cestu sama, protože ví, jaký jsem člověk. Myslím si, že jsme spolu v pohodě. Ví, že mám také rozvedené rodiče a že se mě může kdykoliv na cokoliv zeptat. Často to probíráme. Naopak některé věci, když jsou životně důležité, tak nás spojují. A Benďu jsem v podstatě poznala, když mu bylo pět měsíců a ten se mnou vyrostl. Mám jedenáctiletého bratra Václava, takže jsem v podstatě na mladší děti zvyklá. I když už můj bratr není malý. Spíš si člověk musí trochu upravit harmonogram, protože jsou dva. Ale všechno se dá zvládnout.
Přemýšleli jste nad budoucností a případně o společném miminku?
Petra: S Romanem jsme se o tom už bavili. I když samozřejmě jsme si říkali, že je Benďa asi ještě malý. Já mám na to asi už 10 let věk, jako každá vedle mě. Samozřejmě to vím. Tím, že jsem se přistěhovala do Prahy, tak bych si ráda vybudovala nějaké pracovní zázemí, ale nebráním se tomu. Myslím si, že je to radost. Jediné, čeho se děsím, je asi porod. Ale vždycky každý říká, že když to zvládli ostatní, zvládnu to také. Roman si dělá legraci, že chce minimálně šest dětí.
Jak bude vypadat vaše vánoční menu? Je to klasika nebo máte pro rodinu něco speciálního?
Petra: Mám moc ráda ryby. Akorát máme každý rád jiný druh, takže dělám lososovou polévku, protože vím, že lososa má ráda Edit. Já si pak dám lososa a Roman tuňáka.
Děti Romana Vojtka
Vy oba hodně pracujete a často i vystupujete společně. Jak se daří skloubit práci s dětmi?
Roman: Máme štěstí v tom, že ani jeden z nás není zaměstnaný. Takže si můžeme práci korigovat a vybírat, což také děláme. S bývalou ženou máme korektní dohodu ohledně dětí. Máme je 13 dní v měsíci. Víme, kdy to je, tak si to krásně dokážeme naplánovat tak, abychom se jim mohli věnovat a zatím to tak hezky vychází.
A hrajete i mezi svátky?
Roman: Já skoro nikdy nehraju mezi svátky. Většinou jsem se svými blízkými a takto to bude podle mě i letos. Přece jenom člověk hraje přes celý rok. V létě jsme hráli Mamma mia!, práce bylo hodně, takže v zimě jako správný medvěd odpočívám.
Petra: Byly doby, kdy jsem ještě byla v Plzni v angažmá a musela hrát 20. a 25. prosince. Odjížděla jsem kvůli tomu od rodiny. Silvestry jsou vlastně úplně normální. Letos tím, že jsem odešla z Plzně, tak mám jen práci v Praze a samozřejmě tam mám také závazky. Uštědřila jsem si Silvestr, ale ne dny před ním. Navíc máme děti, tak se na to moc těšíme. Určitě něco vymyslíme a nebudeme trčet doma.
Romane a jak to máte se svou kapelou? Nejste jen herec, ale i muzikant.
Roman: Kapela je takový můj „sranda“ projekt, protože jsem vyrůstal v 80. letech na hitech té doby. S Vítkem Fialou, basákem a zpěvákem skupiny Lokomotiva, jsme vymysleli takový projekt, který nemá žádnou ambici. Hrajeme na mejdanech, slavnostech, firemních party hity z 80. let. Já jsem k tomu i hezky oděn. Moc mě to baví, hrajeme asi pět let.
