Rozvedený Jevgenij byl právě se svými třemi dětmi, dvanáctiletým Matvejem, sedmiletou Svjatoslavou a pětiletou Alexandrou v protileteckém úkrytu, když do něj vtrhli vojáci separatistické Doněcké lidové republiky. Varovali ho, že brzy přijdou čečenské jednotky provést „úklidovou operaci“ a vyzvali ho, aby se svými dětmi utekl. „Máte půl hodiny na evakuaci,“ řekli mu.
Otec s dětmi pak utekl na jedno z ruských kontrolních stanovišť. Poté, co vojáci zjistili, že dříve sloužil v armádě jako mechanik, oddělili ho od jeho dětí. Ty narychlo ponechal v péči své známé. „Řekli nám, že tátu do půl hodiny propustí,“ řekl Jevgenijův syn Matvej magazínu Vanity Fair.Děti se nakonec dostaly do rukou ruských sociálních služeb. Z půl hodiny byly nakonec desítky dní.
45 dní bez dětí
Rusové Jevgenije odvezli do detenčního centra, kde ho vyslýchali. „Nevíš, do čeho ses to dostal. Bude to špatné. Budu se tě ptát, a když uvidím, že lžeš, buď tě udeřím do kolenní čéšky, nebo tě bodnu do kterékoli části těla,“ přivítal ho vyšetřovatel.
Muže Rusové opakovaně bili, přesunovali jej po různých filtračních táborech a vězeních a snažili se z něj vypáčit, zda není ve spojení s ukrajinským plukem Azov, jenž v ruské propagandě hraje roli neonacistického strašáka.
Nakonec ho spolu s dalšími vězni bez vysvětlení propustili po pětačtyřiceti dnech. Stalo se tak poté, co do přeplněných táborů začali mířit obránci mariupolských oceláren Azovstal.
Jevgenij okamžitě zamířil za svými dětmi. Měl u sebe stále jejich dokumenty.
 |
Když se vrátil do Mariupolu, zjistil, že Rusové týž den v pět hodin ráno odvezli jeho děti do Moskvy. „Byl jsem hysterický. Stalo se to ve stejný den, kdy jsem byl propuštěn!“ popsal Jevgenij portálu Meduza.
Podařilo se mu získat telefonní číslo na pracovnici ruské sociální služby pověřené starostí o děti. Jedna z pečovatelek jej propojila s dětmi. „Pak jsme s tátou mluvili. Bylo to poprvé od té doby, co ho odvezli,“ popisuje syn Matej emotivní telefonické setkání. „Bylo tak skvělé mluvit s tátou. Plakali jsme štěstím. Povídali jsme si nejmíň hodinu.“
Hrozba nucené adopce
Ukrajinci stejně jako západní činitelé kritizují Rusy, že odtrhávají děti od svých rodičů a dávají je k adopci ruskými rodinami. Rusko již dříve přijalo zákony, které mají adopce usnadnit, úřady možné nové rodiče lákají i finančními pobídkami.
Předání ruské adoptivní rodině hrozilo i Jevgenijovým potomkům „Tati, máš maximálně pět dní na to, abys nás přijel vyzvednout, jinak nás adoptují,“ varoval Matvej svého otce. „Po tom hovoru se ve mně všechno zlomilo. Začal jsem volat svým přátelům, známým, komukoli, na koho jsem si vzpomněl. Žádal jsem o peníze, abych se dostal do Moskvy, modlil jsem se a zkusil si nějaké půjčit. Ale v době války to není reálné,“ popisuje své zoufalství Jevgenij.
Rusko se zmocňuje ukrajinských dětí, chce je vychovat jako Rusy |
Ruské sociální služby popřely, že by se nějaká adopce chystala, Matvej je prý pouze špatně pochopil. Jevgenij však na jejich ujištění nespoléhal. Na radu svých příbuzných se spojil s ruskými dobrovolníky. Ti mu sehnali auto a přes řidiče mu poslali 2 000 rublů (800 korun).
Řidič jej vysadil ve městě Taganrog, odkud se Jevgenij přesunul vlakem do města Rostov a z něj pak do Moskvy. Jízdenku mu platili ruští dobrovolníci.
Vyvolal jste povyk v celé zemi
Dobrovolníci, kteří Jevgenijovi pomáhali, poslali dopis adresovaný kanceláři ruského prezidenta Putina o jeho situaci. Vysvětlovali v něm, že je legální opatrovník dětí. Ukrajinci se brzy poté ozvala zástupkyně ruského zmocněnce pro práva dětí. „V celé zemi jste vyvolal takový povyk,“ vyčetla mu.
Rusové nakonec umožnili Jevgenijovi navštívit tábor Poljana, kde byly jeho děti. „Je to jako vězení,“ popisuje otec.
Hraní si na zabíjení Ukrajinců. Dívka z Mariupolu popisuje pobyt v Moskvě |
„Když táta přijel, sbalili jsme si všechny věci,“ vypráví Jevgenijova devítiletá dcera Svjatoslava. „Pak přišli všichni a zírali, protože nečekali, že táta přijde!“
Skoro celý den musel Jevgenij vyplňovat dokumenty, aby mu Rusové konečně svolili s vlastními dětmi odejít. Zatímco Jevgenij s dětmi pobýval v Moskvě u jednoho z dobrovolníků, přemýšlel, kam se vydat dál. Do okupovaného a poničeného Mariupolu se nechtěl vracet, a tak nakonec odjel do Lotyšska. Nyní žijí v hlavním městě Riga.
Ne všichni Ukrajinci v dětském táboře měli takové štěstí. „Některým dětem řekli, že pobyt u (ruských) rodin bude dočasný, jiným, že bude trvalý. Mnoho z nich bylo Rusy adoptováno,“ uvádí Matvej. Jednoho jeho kamaráda si vzala samotná Putinova komisařka pro práva dětí Maria Lvová-Belovová, která se adopcí chlubila dokonce na Telegramu. Za svoji účast na nucených adopcích ji Západ přidal na sankční seznam.
