Příští rok v únoru oslavíte významné kulatiny. Rozhodla jste se prý jít poprvé oficiálně jak se říká „pod kudlu“…
Ano, zní to hrozně. Ale já z té kudly mám obrovský respekt. A i když jsem se na sociálních sítích od různých „haterů“ dozvěděla, že jsem už určitě absolvovala spoustu plastických zákroků, tak musím říct, že toto je můj první. Prsa mám svoje. To bych chtěla říct znovu těm, kteří pořád pochybují. (smích) Na klinice, které jsem tváří, jsem absolvovala opravdu jen miniinvazivní nebo neinvazivní zákroky, jako je třeba botox, plazma lifting nebo niťový lifting. Ale nic, co není nevratné. Všechny tyto věci se vstřebají a časem zmizí. Proto jsem z toho neměla nikdy stres. Nikdy jsem nepochybovala o tom, že by něco udělali až moc nebo mi tím změnili výraz tváře. Vždycky byla výsledkem taková „naleštěná Simona“.
Zákrok, který dnes budete absolvovat, je plastická operace horních víček. Nechávám si odstranit nadbytečnou kůži. Tento zákrok absolvovala spousta žen i mužů v mém věku a není to něco, co by mi udělalo zle. Krásně mi to otevře oči a nebudu je mít večer tak unavené. Dělá se to velmi šetrnou metodou, tak se ani nebojím toho, že by rekonvalescence trvala dlouho, že byste mě pak třeba měsíc neviděli. Nebudu nikde vystupovat a mám teď nějaké kampaně, které připravuji, ale nebojím se toho, že bych třeba za týden nemohla vyběhnout na ulici. Nastudovala jsem si o tom spoustu věcí a myslím, že jsem udělala dobře. Je na to čas.
Jste pro mnoho lidí ikonou a idolem, ale když se sama podíváte do zrcadla, co vidíte? Jak moc jste na sebe přísná?
Všechny tyhle věci, o kterých se bavíme, dělám proto, že mě moje tvář a moje tělo živí. Je to moje profese. Takže samozřejmě na to beru zřetel a řeším vzhled. Neříkám, že každou vrásku, ale tím, že dělám tuto práci, určitě se na to zaměřuji víc než třeba nějaká žena na vesnici, která nemá na to čas a toto je úplně mimo její sféru. Takže určitě se na to soustředím daleko víc. Každý neinvazivní zákrok vám samozřejmě vždycky zvedne sebevědomí. Když se to povede, je to hezké, tak proč ne. A říkám si, že nechápu, proč bych neměla využít všech těch technologií a odborných šikovných ručiček našich doktorů, kteří dokážou ten čas zpomalit.
Čas zastavit nelze…
To ani nikdo nechce. Ale když té ženě dodá sebevědomí doktor, který třeba ubere pár vrásek, krásně hydratuje a osvěží pleť, odstraní tukové partie z břicha, které někomu dlouhodobě vadí, nebo si žena nechá udělat prsa, po kterých touží, tak nechápu, proč na to lidi ukazují prstem a říkají, že to je tedy něco! V dnešní době už přece takové věci nejsou tabu.
Nedávno jste psala na Instagramu o tom, že některé ženy se vám svěřují s tím, že manžel nebo partner by si jejich kosmetické zákroky nepřál a tak na ně raději nejdou…
Přijde mi to smutné. Spousta žen, které sem přichází, řeknou „hlavně, aby se to nedozvěděl můj manžel“. Přijde mi jako sci-fi, že ty ženy se bojí říct doma, že absolvovaly botox. Chtěla bych apelovat na to, že by si lidi měli uvědomit, že spousta lidí, žen i mužů, zkrátka chce vypadat dobře ve svém věku, a když je tam ta možnost, tak proč to neudělat? Když je to dělané na klinice, kde mají doktoři cit a vědí, kde je ta hranice, a nikdy ji nepřeskočí, tak proč ne?
Je to naše jistota na stáří, říká Simona Krainová o koupi domu v Karibiku |
Co se teď odehrává v hlavě modelky, které v devadesátých letech ležela u nohou půlka Evropy? Jaké to je, uvědomit si, že padesátka už je za dveřmi?
Já ten věk úplně nějak moc neřeším. Opravdu si myslím, že je to o vnitřním pocitu. Od doby, co jsem se začala aktivně starat o svoje tělo, sportovat a běhat, tak se cítím výborně. Vlastně i daleko líp, než jsem se cítila třeba v pětatřiceti. Mám pocit, že mám lepší, pevnější tělo. Cítím se líp, nebývám nemocná, myslím si, že mám dobrou imunitu. Takže si s pokorou říkám, děkuji pánu bohu, že skoro v padesáti se cítím a vypadám tak, jak vypadám.
Je za tím kus práce…
Lidi si říkají: „Ježíš, tak jsi tváří kliniky, takže to má určitě na svědomí klinika“. Ale fakt nemá. Já si myslím, že spousta těch lidí by nedokázalo ani z půlky makat tak, jako makám já. Běhám pětkrát týdně deset kilometrů. Chtěla bych vidět, kdo to dokáže z těch běžných lidí, co mají tyhle negativní komentáře. Dřu na sobě a čas na sebe si ušetřím. K tomu mám dvě děti, o které se opravdu starám s největší láskou, s jakou můžu, protože mě baví být matkou, naplňuje mě to. Baví mě také moje práce.
Takže já se ve svých skoro padesáti cítím perfektně. Jsem šťastná. Kdyby mi někdo řekl, že můžu vrátit roky, tak bych nechtěla ani náhodou. Bez těch zkušeností, bez toho, co jsem nabyla, bez toho, co mi do života přišlo. Je to skvělý a fakt jsem vděčná za to, že tady můžu stát na vysokých podpatcích, nebolí mě záda, je mi dobře a uběhnu deset kilometrů každé ráno. Je to super. Takže já jsem v pohodě.
Když se koukneme třeba na Susan Sarandonovou nebo Joan Collinsovou, jak vy sama byste toužila vypadat po sedmdesátce?
Víte co… Existují ženy v určitém věku, u kterých si říkám, že ztratily soudnost. Třeba jedna velmi slavná zpěvačka na Instagramu, která už ve svém věku vystupuje opravdu tak, jak by neměla. Někdo řekne: „Já to chápu, třeba jí něco chybí, já lidi nesoudím.“ Ale určitě jsou ženy, které to s plastikami přehnaly nebo jejich doktorům ujela ruka.
Krainová: Vzhled je důležitý. Kdo vypadá děsivě, nemá ani šanci promluvit |
Pak už to vypadá bohužel mnohdy komicky.
Podle mě musí být vše dělané tak nějak s mírou. Nemůžete chtít úplně zastavit čas. Musíte si uvědomit, že stárnutí je nějaký proces, kterému se nikdo nevyhneme. Můžeme lehce oprašovat některé vrásky. Když to jde, tak proč se jich nezbavit? Ale jak říkám, my máme plán a bůh se směje. Takže si nedokážu představit, co bude za deset, za dvacet let. Žiji současným momentem. Teď chci takhle vypadat, teď se takhle cítím a třeba se rozhodnu za pár let, že chci s grácií stárnout někde na zahradě nebo u moře, třeba tam, kde jsme si koupili domeček. A třeba mě to už nebude vůbec zajímat. Nevím, kam mě život a čas posune.
Co vaše maminka, když se jí svěříte, že jdete na další zákrok? Musíte si to obhajovat nebo vysvětlovat?
Maminka to vůbec neví! (smích) Já se o tom moc s nikým neradím. Pro mě je má největší spřízněná duše, nejlepší kamarád a nejlepší člověk na světě můj manžel, se kterým se o všem radím, a moje děti. Jdu a můj soud jsou pak moje děti. Přijdu a ony mají vždycky na všechno skvělé rady a tolik moudra v sobě, v té své dětské nevinnosti. Samozřejmě můj manžel mi ve všem fandí a radíme se. Máma se to vždycky tak nějak dozví z médií. Je v pohodě, ona je blázen jako já, takže mi nikdy nic nezakazovala.
Svědčí o tom i fakt, že mě v mých šestnácti letech pustila jen s kufrem do Paříže. Moje máma je úplný blázen, ta to má tak nějak na háku. (smích) Já se nemusím nikomu zpovídat ani se obhajovat. Jsem si svým pánem. A hlavně bych chtěla, aby to tak měl každý, tu svobodu rozhodování. Aby se nebál přijít, když má nějaký mindrák a když ho něco trápí.