„Strop je dostatečný pro většinu domácností. Současné ceny dodavatelů se pohybují kolem 8 až 14 tisíc korun včetně DPH za MWh. Otázkou je, jak to zasáhne státní rozpočet a zdali odhadovaných 130 miliard korun vůbec bude dostačovat vzhledem k aktuálním cenám na burze, které přesahují 12 tisíc korun za MWh bez DPH,“ říká Jan Béreš, energetický analytik Ušetřeno.cz.
Výhrady k nákladům, které opět zatíží státní rozpočet, má i ekonom Lukáš Kovanda. „Celkové náklady zastropování se budou pohybovat realisticky spíše kolem 200 miliard korun ročně, ačkoli ministr financí Zbyněk Stanjura uvádí částku 130 miliard. Vláda chce tyto náklady financovat z inkasa daně z neočekávaných zisků – takzvané válečně daně –, jež by měla vynést zhruba 60 miliard korun ročně, a dále pak z vyšší dividendy státních podniků a z výnosu z prodeje emisních povolenek. Tyto zdroje však zřejmě nebudou stačit k pokrytí celkových nákladů zastropování, takže stát jej bude muset financovat na dluh, případně najít zdroje jiné či ušetřit v rozpočtu jinde,“ dodává Kovanda.
S přímotopem ušetříte ročně přes 100 tisíc, spočítala vláda |
K nastavení cenového stropu dojde od 1. ledna 2023. Dodavatel bude mít povinnost počínaje k 1. listopadu zohlednit cenový strop v novém předpisu záloh. „V listopadu obdržíte vyúčtování a nový platební kalendář na následující rok. V platebním kalendáři musí být cenový strop již zohledněn,“ dodává Jiří Matoušek z Centropolu.
Domácnost, která vytápěla tepelným čerpadlem a měla celkovou spotřebu 15,5 MWh, zaplatila v minulém roce kolem 50 tisíc korun při obvyklé ceně 1,6 Kč za kWh u silové elektřiny. V tomto roce už je obvyklá cena kolem 6 Kč za kWh, a to už roční fakturace dosahuje 132 tisíc korun.
„Pokud by vláda cenu elektřiny nezafixovala, pak v příštím roce, vzhledem k burzovní ceně 12 Kč za kWh, by domácnost zaplatila kolem 250 tisíc korun. Růst o mnohonásobek tlumila distribuční část na faktuře, kde cena rostla výrazně méně, než inflace,“ doplňuje Jan Béreš.
Spotřebitelům, kterým se podařilo včas dlouhodobě zafixovat ceny na nižších úrovních, se nic nemění. Vládou stanovené ceny určují pouze horní hranici.
Podle Jana Palaščáka je cenový strop na elektřinu a plyn pro většinu dostačující a pro Česko únosný. „Z hlediska garance cen, která znamená méně či více kompenzací ze státního rozpočtu, si jako Česko víc fiskálně dovolit nemůžeme. Dostačující to bude pro většinu, zdaleka však ne pro každého,“ dodává expert ze skupiny Amper.
Max cena 200 eur / mwh u elektřiny a 100 eur / mwh u plynu pro domácnosti a živnostníky za komoditní část je dobrý indikativní cíl.
Cenový strop bude drahý.
Státní obchodník bude ještě dražší, bude to nová konsolidační agentura.
Nedobrá národní řešení předbíhají pomalou Evropu :(
Motivace k šetření
Podle Lukáše Kovandy je problematické to, že zastropování nijak nemotivuje k úspornému jednání. „Například v Rakousku tamní vláda zastropuje domácnostem cenu elektřiny do úrovně 80 procent loňské průměrné spotřeby, jak uvedla začátkem září. Nad úrovní 80 procent budou lidé platit plnou, tržní cenu. Rakouské domácnosti jsou tak motivovány energiemi šetřit, aby spotřebu ideálně stáhly právě na 80 procent loňské spotřeby. Nic takového zatím česká vláda nenachystala,“ krizituje ekonom a dodává:
„Je však pravda, že zacílit zastropování tak, aby nebylo plošné, a zároveň také motivovat k úspornému jednání, jsou v praxi již poměrně obtížně realizovatelné kroky, například z hlediska administrativního zajištění, pročež se vláda zřejmě rozhodla dát přednost rychlosti jejich zavedení,“ říká Kovanda.
Podle analytika společnosti Cyrrus Víta Hradila se vláda rozhodla jít cestou jednoduchosti. „Jak už to tak ovšem s jednoduchými řešeními bývá, skýtají obrovská rizika a nezbývá než doufat, že si jich byla vláda vědoma a je na ně připravena,“ uvedl Hradil. Cenové stropy podle něj ze své podstaty správnou hodnotu nemají, pro domácnosti v existenční nouzi může být stále příliš vysoko, pro majetné nízko.
Také Hradil kritizuje, že vláda nemotivuje k šetření s energiemi. „Absence jakýchkoliv mechanismů, které by odměňovaly úspory energií, zvyšuje riziko, že energií jednoduše nebude pro všechny dostatek,“ uvedl Hradil. Zavedení cenových stropů na energie se v budoucnu podle něj může stát také součástí politického, či rovnou populistického, boje. „Snadno se tak můžeme dostat do situace, kdy se budou politici před volbami trumfovat v tom, kdo strop sníží níže a prodlouží na delší období, a to bez ohledu na náklady,“ dodal Hradil.
Podle Jiřího Matouška z Centropolu si nastavením cenového stropu Česká republika kupuje čas, aby realizovala koncepční změnu na úrovni Evropské unie.
„Ta má spočívat v revizi klimatických cílů, definováním vhodného energetickému mixu postaveného na stabilních zdrojích, jimž jsou jaderné a uhelné elektrárny a promyšleném, a nikoliv ideologicky budovaném podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Dál ve změně systému obchodování s emisními povolenkami a redefinovaní fungování společné energetické burzy, která pracuje s modelem „smíchání“ všech zdrojů výroby elektřiny se stanovením ceny podle nejdražšího z nich,“ vysvětluje jednání vlády Jiří Matoušek a dodává, že je potřeba zamezit obchodování s elektřinou všem, kteří nemají licenci na dodávky.
