Arménie je země laskavých lidí, divokých hor a nejlepších meruněk, které jste kdy jedli. Její poloha na hranicích s Asií může budit dojem drahé dovolené, opak je ale pravdou. V Arménii se vydáte z minima peněz, a přesto zážitky, které si odvezete zpět, budou milionové. Zemi můžete navštívit během léta, ale i v podzimních měsících, kdy už teploty nejsou tak vysoké. Zvláště v rozpáleném hlavním městě Jerevanu to jistě oceníte.
Právě letiště v Jerevanu se stalo výchozím bodem našeho dobrodružství. My jsme zvolili let s přestupem v polské Varšavě, na stránkách některých aerolinek však najdete i přímé lety z Prahy.
Pokud se rozhodnete žít pár dní „na divoko“, ihned po příletu je ta nejlepší chvíle na to, abyste sehnali plynovou kartuši, s níž do letadla nesmíte. Díky ní pak budete následující dny živořit o ovesných kaších, a tomu přece nelze odolat. Přímo na letišti je také potřeba koupit tamní SIM kartu – s českou by se vám roamingová data velmi prodražila. Dopředu také počítejte s papírovou nebo offline mapou, na turistické značení si totiž v Arménii rozhodně nepotrpí.
Na vrcholu sopky
První trek jsme se rozhodli odstartovat z vesnice Sevaberd, kam jsme dostopovali z Jerevanu. V plánu bylo dojít k jezeru Aknalich a poté pokračovat až k vyhaslé sopce Aždahak (3 597 m n. m.), nejvyššímu vrcholu Geghamských hor.
Doprava
|
Ze Sevaberdu k jezeru Aknalich nastoupáte slušných tisíc výškových metrů, spaní u jezera je však zaslouženou odměnou. Dalších šest set výškových metrů si dáte hned druhý den, s narůstající nadmořskou výškou to začíná být celkem dřina. Ale to, co vás čeká na vrcholu vyhaslé sopky, všechny chmury spolehlivě zažene. Hotelem pro dnešní noc se stává rozlehlý plácek kousek od hory Nazeli (3 312 m n. m.).
Třetí den pak zahajujeme sestup „někam do civilizace“. Nemít plán a činit spontánní rozhodnutí je velmi osvěžující. My jsme po lehce krkolomném začátku sestupu došli do údolí Geghamských hor, z něhož jsme v průběhu dne dorazili do jedné bohem zapomenuté vesničky.
Její název však nemohu prozradit, neboť arménská abeceda je pro většinu Evropanů pouhým shlukem kroutících se žížalek. Odtud jsme se náhodně projíždějící maršrutkou dostali do Sevanu.
Za vodopády i kulturou
Po třech náročných dnech v Geghamských horách volíme oddechový den a vydáváme se do národního parku Dilidžan. Zvolili jsme opět cestu stopem. Národní park, v jehož srdci je malé městečko, se pyšní i turistickým centrem. Podle pověstí a legend jsme napjatě očekávali i turistické značení, jeho improvizovaná podoba nás však vedla místy, kde bychom značení opravdu nečekali.
Poté už přišel čas zabřednout do hlavního města, z něhož téměř odevšad dohlédnete na bájnou horu Ararat, která, bohužel pro Armény, leží na území Turecka.
Pokud jste zvyklí na ryze evropská města, Jerevan se vám možná nebude jevit jako právě přitažlivý. Za pozornost však určitě stojí náměstí Republiky, Kaskáda či Památník arménské genocidy na kopci Tsitsernakaberd.
My jsme si čas v Jerevanu zbytečně neprodlužovali, volání přírody je přece jen silnější. Druhý den časně k ránu jsme si půjčili předem sjednané auto a vyrazili na další cestu. Čekal nás výstup na nejvyšší horu Arménie, která se nachází zhruba čtyřicet kilometrů od Jerevanu.
Půjčení autaJistojistě položka, která se už stává větším rozmarem. Myslete však na to, že když trávíte v Arménii dovolenou a chcete vidět co nejvíc, musíte překonávat poměrně velké vzdálenosti v omezeném čase. |
Na Malém Kavkazu
Ač v krajině opuštěný, je Aragats nejen nejvyšší horou Arménie, ale také Malého Kavkazu. Čtyřvrcholový sopečný masiv rozpínající se nad jezerem Kari je opravdu mystický. Nejnižší vrchol (Jižní) dosahuje výšky 3 888 m n. m., nejvyšší vrcholek (Severní) se pak pne do výšky 4 090 m n. m.
Arménie v zajetí nostalgie. Lesk i bída hrdé země |
Určitě se připravte na přechod sněhových polí. Dobytí vrcholu je také značně ztížené množstvím suti a lezením „po všech čtyřech“ po drolící se skále. Jaký vrchol zdoláte, popřípadě kolik jich zdoláte, je čistě na vaší úvaze a míry absence pudu sebezáchovy.
V den výstupu jsme při pozdním odpoledni ještě stihli trochu kultury. Katedrála Etchmiadzin je mateřským kostelem arménské apoštolské církve a podle většiny zdrojů se jedná o první katedrálu postavenou v Arménii i na světě.
Posledním úkolem dne bylo najít spaní. Talent pro improvizaci se při hledání noclehu v divoké arménské přírodě ukazuje jako zásadní. Uprostřed meruňkového sadu parkujeme auto, rozkládáme spacáky a padáme mrtví únavou.
Země klášterů a pohostinných lidí
Poslední dny arménského dobrodružství jsme se rozhodli zasvětit klášterům v kombinaci s přírodním dobrodružstvím. Hned ráno, dokud sem nezačnou proudit davy turistů, navštěvujeme proslulý chrám Chor Virap. Jistě ho znáte z kýčovitých fotek na sociálních sítích. V tomto případě byste mohli být lehce zklamaní. Naopak pokud nemáte žádná očekávání, krásný chrám stojící ve společné scenérii s bájnou horou Ararat vás vezme za srdce.
Pokračujeme k chrámu Noravank. Ten si již od třináctého století hoví uprostřed skalní soutěsky, která je zbarvená do cihlově červené barvy.
Pouť za kláštery rozbíjíme úchvatným přírodním úkazem. Vodopády Shaki nejsou zdaleka tolik známé, takže jsme si je mohli užít úplně sami.
Hlavním cílem tohoto dne se však stává Tatev. Tamní klášter hodnotím jako vůbec nejkrásnější ze všech, které jsem v Arménii měla možnost navštívit. Lákadlem může být i nejdelší lanovka na světě známá jako Wings of Tatev.
Určitě prozkoumejte i tatevskou divočinu, ovšem důrazně doporučuji vzít si vysoké boty, dlouhé kalhoty, a pokud nejste milovník hadů, tak i notnou dávku odvahy. Jestli jsem si z Arménie odvezla nějaký děsivý cestovatelský zážitek, pak je to rozhodně tatevská džungle.
Z původní příjemné desetikilometrové procházky se totiž v mých očích stal boj o přežití. Tamní arménská rodina, u níž jsme ten večer spali, se pak zdála naším odvážným kouskem lehce pobavená. Jejich dcera nám u výborné večeře sdělila, že někteří z hadů, kteří se nám tam kroutili pod nohama, jsou jedovatí.
Naštěstí jsme to celé přežili a dočkali se i snídaně, která se v arménských domácnostech, stejně jako ostatní jídla, stává zážitkem.
Čas loučení
Nastal den odjezdu. Naše cesta pak pokračovala do jiných zemí. Na zpáteční cestě do Jerevanu, kde jsme vraceli auto, jsme se rozhodli ještě pro dva kláštery. Klášter Geghard je od roku 2000 zapsaný v UNESCO. Zároveň jsme vůbec poprvé u takové památky museli platit vstupné. Částka však byla opravdu symbolická.
Chrám v Garni pak představuje všechno, co byste v Arménii nečekali. Jedná se totiž o jedinou antickou budovu na území státu i celého bývalého Sovětského svazu.
V Jerevanu nám zbývá posledních pár minut, a tak naše putování po Arménii zakončujeme symbolicky u místa, které dýchá historií. Památník arménské genocidy připomíná vyvraždění zhruba jednoho a půl milionu Arménů Turky v letech 1915 až 1918.
Po vrácení auta se loučíme s touto pozoruhodnou zemí a přesouváme se za dalším dobrodružstvím.
Upozornění na závěr: V současnosti eskalují napjaté vztahy se sousedním Ázerbajdžánem do ozbrojených konfliktů. Ministerstvo zahraničních věcí tak nedoporučuje cestovat do oblasti arménské provincie Tavuš, která s Ázerbajdžánem sousedí.
Může se hoditJak procestovat Arménii levně Obecně platí, že Arménie sama o sobě rozhodně není drahá země a největší finanční obnos vydáte nejspíš za letenku. Mé osobní rady však zní:
Rozpočet
Rozpočet berte jako orientační, vaše výdaje se totiž mohou značně lišit podle toho, kolik vás do Arménie vyrazí. My jsme jeli ve dvou a o vše jsme se poctivě rozdělili. Celé arménské dobrodružství se tak dá na jednu osobu naplánovat do deseti tisíc. Rozhodně to ale jde i levněji. Je už zcela na vás, zda si půjčíte auto, budete stopovat, nebo zda si po návratu z hor dopřejete v nějaké tamní restauraci či u místních pořádné jídlo. Dobrodružství čeká opravdu všude. |