„Bienvenue à bord,“ říká kapitán Jean-Baptiste Rostini v momentě, kdy společně s dalšími dvaceti lidmi vyrážím v Portu na exkurzi do přírodní rezervace Scandola. Je přístupná pouze lodí po moři, přestože ji tvoří jak suchozemská (devět set hektarů), tak i mořská část (tisíc hektarů). Vznikla v roce 1975 jako první dvojitá rezervace ve Francii a pro své pozoruhodné ekosystémy byla zařazena na Seznam světového dědictví UNESCO.
Scandola je typická svými barevnými útesy, které v kombinaci s místní flórou a tyrkysovým mořem vytváří úžasné scenérie. Chráněné území se pyšní velkou geologickou rozmanitostí hornin a díky jejich odlišné odolnosti proti erozi vznikly velkolepé geologické útvary. Ty se před námi objevují po pár minutách plavby. Jsou vrásčité, rozeklané, vytváří kamenné varhany vystupující z moře nebo „okna“ uprostřed skal s výhledem na nebe. Jindy se zase podobají zvířatům či lidským obličejům. Příroda si tu s vyvřelými a sopečnými horninami hezky vyhrála.
 |
Nevšední úkazy máme možnost vidět z bezprostřední blízkosti. Kapitán, ostřílený mořský vlk s třicetiletou praxí, zkušeně točí kormidlem, manévruje mezi skalisky, mnohdy jen dva až tři metry od útesů, a pluje do jeskyň. Tady do reproduktorů pouští korsické polyfonní zpěvy, které ve slujích s výbornou akustikou zní jako pompézní chorály.
Během plavby také na chvíli zakotví na volném moři, abychom mohli po žebříku slézt do vody a zaplavat si. Moře je křišťálové a kolem nás se míhají početná hejna ryb. Blíž ke dnu se v mořské rezervaci Scandola vyskytuje čtyři sta padesát druhů mořských řas, a hlavně mořští ježci. Některé druhy jsou chráněné, ale ten nejběžnější, hnědočerný, je součástí tradiční korsické kuchyně. Korálově zbarvené maso si lze vychutnat v místních restauracích u pláží, nejlépe s bílým chlebem a sklenkou bílého vína.
Vylézáme z vody a vydáváme se na další úsek plavby. Na březích pozorujeme místní specifickou flóru včetně machií. Typické středomořské porosty pokrývají strmé útesy, které chrání hnízda mnoha ptáků, například sokola stěhovavého, orlovce říčního, orlosupa bradatého. Ti se občas zjeví ve vzduchu a jako navigátoři nás vedou k janovským věžím. Tyto kamenné stavby postavili mezi lety 1530 a 1620 na obranu proti pirátům a Turkům Janované, kteří tehdy ovládali ostrov. Většina věží měla kruhový půdorys a jejich výška dosahovala k sedmnácti metrům.
„Brána do moře“ se otevírá během plavby po mořské rezervaci Scandola.
Janovské věže vznikly v 16. a 17. století na obranu proti pirátům a Turkům.
Posádku věže tvořilo dva až šest mužů. Hlídka na horní plošině informovala navigátory, pastýře a vesničany o klidné situaci, komunikovala prostřednictvím ohně s nejbližšími věžemi na dohled a sledovala, zda se na moři neobjevili piráti. V případě poplachu dala kouřový či ohnivý signál, popřípadě zatroubila na velkou lasturu, aby varovala okolí před nepřátelskými loděmi. Alarm provedly i nejbližší věže, od nich pak další a tím se celý ostrov uvedl do pohotovosti během několika hodin. Lidé a zvířata se stáhli od pobřeží do vnitrozemí, kde byli chráněni před násilím, útoky a před odvlečením do otroctví. Janované postavili přibližně sto dvacet takových věží, dodnes se jich zachovalo šedesát sedm.
Na jejich záchranu byl zaveden program obnovy, který většinou financují místní úřady. Pokud mají dostatek peněz, věže rekonstruují a zpřístupňují turistům (například v Portu), ale mnoho symbolů Korsiky stále chátrá a pomalu mizí před očima.
Po stopách mul
Na Korsice se do moře rozlilo snad všechno indigo světa. A právě tato nádherná barva se dostává do kontrastu s oranžovými žulovými útesy v přírodní rezervaci Calanques de Piana. Nevšední zbarvení, mnoho strmých bodů a výškové rozdíly způsobují, že tato krajina vypadá magicky a nadpozemsky. Navíc skalní útvary mají bizarní tvary (často vypadají jako symboly, zvířecí či lidské postavy) a zubaté útesy padají přímo do moře.
Skály v přírodní rezervaci Calanques de Piana jsou z červeného porfyru a granulitu.
Přírodní rezervací Calanques de Piana vede několik kratších a delších turistických tras vyznačených barvami. Většinou nejsou okružní, tudíž se výletníci musí vrátit po stejné cestě zpět do výchozího bodu, ale někde se lze napojit a udělat delší okruh. Z těchto důvodů parkuji auto u fotbalového hřiště (Stade Municipal de Piana) v Pianě, které je ideálním startovacím místem pro túry, a pěšky se vydávám na Sentier Muletier. Jde o část starobylé stezky, po níž na začátku devatenáctého století cestovali lidé s náklady na hřbetech mul z Piany do Porta a následně do Oty.
Putování rozhodně nebylo jednoduché, stezka je místy úzká a plná srázů. Stačil tedy jeden chybný krok a následoval tragický pád. Proto si místní oddychli, že zde v roce 1850 vznikla silnice.
Silnice z Piany vede přímo do přírodní rezervace Calanques de Piana.
Dnes komunikace D81 vede z Piany směrem na Calvi. Vede přímo mezi skalami a poskytuje okouzlující výhledy na neobvyklé útvary a na nekonečné moře, jež svou krásou vyzývá k fotografování. Na úzké silnici plné zákrut k tomu slouží zastávky při okraji cesty, nicméně opatrnost je na místě, a to jak při parkování, tak i při vylézání z auta. Panuje zde čilý provoz a vozidla se vysokým skalám nemohou vyhnout.
Ponorka na pláži
Po výšlapu rozhodně přijde vhod osvěžení v moři. V celém Portském zálivu existuje spousta veřejných písečných pláží, které nabízejí slunění a báječné koupání. Proslulá je zejména Arone, kterou obklopují narůžovělé skály a zelené křoviny.
Sedm set padesát metrů dlouhá pláž se dostala do povědomí i díky ponorce Casabianca, která se zde v roce 1943 vylodila s více než stovkou mužů ze speciální jednotky. Tisíc pět set tun vážící plavidlo sloužilo francouzskému námořnictvu, ale když chtěli nacisté převzít flotilu v Toulonu, uprchlo z přístavu do Alžíru a spolupracovalo se spojenci.
Na pláži Arone se v roce 1943 vylodila francouzská ponorka Casabianca.
Ponorka získávala zpravodajské informace, dodávala zásoby zbraní a dopravovala muže ke korsickým maquisardům (partyzánům). Potopila dvě lodě, provedla sedm tajných misí a pomáhala při osvobozování Korsiky. Pro svou nepolapitelnost si od Němců vysloužila přezdívku „ponorka duchů“.
Casabianca sloužila až do roku 1956, než byla sešrotována. Likvidaci však přežila velitelská věž, která je vystavena v Bastii nedaleko přístavu. Dnes vylodění slavné ponorky připomíná jen památník na pláži Arone.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditNa Korsiku se dostanete s Air Corsica, letem do Ajaccia. Na ostrově panuje příjemné počasí až do podzimu. Ještě v říjnu je tu kolem 22 °C a moře je na koupání teplé. Pro objevování přírodní rezervace Scandola si můžete vybrat různě dlouhé plavby. Nejlepší je samozřejmě ta nejdelší, která trvá přes tři hodiny. Z výchozího bodu u fotbalového hřiště v Pianě se dostanete i na stezku Sentieri Arboretum, která se zaměřuje na místní, korsické stromy. Část přírodní rezervace Calanques de Piana lze projet také na kole. Počítejte však s mnoha výšlapy do kopce. Cestu vám usnadní elektrokolo. Kromě pláže Arone jsou na slunění a koupání skvělé i další písečné pláže Ficaghiola (poblíž Piany), Bussaghia a pláž v Portu. |
