Šarplaninec je velký pes, nejžádanější je kovově šedá až tmavě šedá barva, ale toto plemeno může mít jakékoliv zbarvení od bílé po tmavě hnědou, která působí až černě. I když standard oficiálně udává kohoutkovou výšku kolem 60 cm, obecně se setkáte s většími jedinci s výškou kolem 70 cm.
Od pradávna bylo hlavním úkolem tohoto psa hlídání stád, nejčastěji ovcí, před medvědy či vlky, k čemuž se používá do dnešních dní. Kromě toho se však stal i příjemným rodinným společníkem. I přes svůj drsný vzhled je to velmi citlivý a laskavý pes.
„Šarplaninec velmi miluje děti a pro svoji rodinu by klidně i dýchal,“ doplňuje chovatelka. K cizím však takovou náklonnost nemá, naopak je vůči nim rezervovaný a o kontakt s nimi nejeví zájem.
I když jste se v tisku mohli nedávno dočíst o šarplaninci, který napadl cyklistu, není pravdou, že by bylo plemeno agresivní či bezdůvodně napadalo vše živé. Nebezpečný může být pouze v případě, že k tomu má skutečně důvod, tedy při obraně stáda, majetku či rodiny.
Chová se u nás už desetiletí
Šarplaninec se v Česku chová již několik desítek let a chovatelský klub tohoto plemene byl u nás založen již v roce 1987. Jedním z chovatelů tohoto balkánského plemene je Jana Myslivcová, která vlastní chovatelskou stanici „z Malenických pastvin“.
Ačkoliv své první šarplanince odchovala v roce 2018, s plemenem má již dvanáctiletou zkušenost. „Doma mám čtyři různá pastevecká plemena a šarplaninec prostě nemá konkurenci. Je to skutečně nenáročný pes,“ říká.
Šarplaninec, stejně jako ostatní pastevecká plemena, není pes pro každého. „Především je vhodný pro toho, kdo má zdravý rozum,“ upřesňuje Jana Myslivcová.
Při jeho výchově je důležité uplatňovat důslednost, trpělivost a hlavně lásku. „Nejdůležitější je také správná a včasná socializace již v mladém věku psa. Vždy všem majitelům, kteří si od nás berou štěně, kladu na srdce, že vše, co chtějí, aby jejich šarplaninec uměl, ho musí učit nejlépe hned. Štěňata jsou totiž nejvíce přizpůsobivá,“ vysvětluje chovatelka.
Tito psi jsou velmi citlivé duše. Fyzické tresty rozhodně nepřipadají v úvahu, jelikož nepřináší žádný výsledek a situaci jen zhorší.
„Šarplaninec nepatří mezi plemena, která se cvičí, ale spíš vychovávají, proto vás nikdy nebude poslouchat jako třeba německý ovčák. Nemá smysl ho drilovat, chce to zachovat chladnou hlavu a být trpělivý,“ vysvětluje chovatelka.
Šarplaninec totiž není „váš pes“, ale spíše partner, a na to je důležité myslet. Nikdy nebude poslušně a s nadšením plnit vaše rozkazy, buďto povel vykoná až na několikátý pokus, nebo vás počastuje otráveným výrazem, aby vám dal najevo, co si o tom myslí.
Jsou však i šarplaninci, kteří splnili zkoušku poslušnosti, takže vše také záleží na samotném jedinci, spíše s tím však nepočítejte. „Šarplaninec je zkrátka takový, jakého si ho vychováte. Je to odraz svého pána,“ doplňuje chovatelka.
Tato tvrdohlavost a samostatnost šarplanince je velmi úzce spjata s jeho původním účelem, což je ochrana stád. Psi u stáda jsou odkázáni pouze na svá vlastní rozhodnutí a přesně to se od nich očekává. Jsou to samostatné jednotky, které umí situaci vyhodnotit po svém.
Skromný a odolný pes
V běžném životě je šarplaninec skromný pes, který se spokojí s málem „Boudu u nás vůbec nevyužívají, raději si lehnou pod strom,“ povídá chovatelka.
Výhodou je, že zbytečně neštěká a hlásí pouze, když se skutečně něco děje. Na pohyb není náročný, vycházky má rád, ale nemusí být časté.
Srst má samočistící schopnost, což znamená, že i když je pes od bláta, do druhého dne špína opadá a pes je zase jako nový. Srst je vhodné alespoň jednou za měsíc vyčesat, v období línání by měla být péče intenzivnější.
Šarplaninec má obecně pevné zdraví, je to odolný pes. Stejně jako jiná velká plemena se i u něj vyskytuje dysplazie kyčelního kloubu. Chovní jedinci se proto testují ve snaze tuto chorobu eliminovat.
Častějším problémem je také překrmování štěňat ve vývinu, což může způsobit zbytečné přetěžování kloubů a v horším případě i dysplazii. „Zde platí jednoduché pravidlo – méně je někdy více,“ uzavírá Jana Myslivcová.
