Máme se bát otevřeného vojenského střetu Rusko – Ukrajina?
Otevřený vojenský střet považuji spíše za nepravděpodobný. Musíme si uvědomit, že ukrajinská armáda je v současnosti jednou z největších armád v Evropě, mnohem lépe vyzbrojená, vycvičená i motivovaná, než tomu bylo v roce 2014, v době ruské anexe Krymu. Navíc řada zemí deklarovala, kromě politické, také významnou materiální podporu Ukrajině, která zahrnuje i moderní zbraně nebo munici. Rusko by se svojí vojenskou silou a zdroji nepochybně dokázalo Ukrajinu vojensky obsadit, ale byl by to tvrdý oříšek a utrpělo by při tom velké ztráty na životech, materiální i reputační.
Pokud se Rusko nakonec opravdu rozhodne pro silové řešení, považuji za pravděpodobnější určitou formu hybridní kampaně. To znamená kombinaci vojenských a nevojenských opatření, kybernetické útoky, dezinformační a psychologické operace, podněcování vnitřních nepokojů a teroristických útoků prostřednictvím Rusku nakloněných extremistických skupin, použitím neoznačených vojáků nebo bezpilotních prostředků.
Od takových aktivit se může Rusko dlouhodobě distancovat a připisovat je buď Ukrajině samotné, nebo západním zpravodajským službám, jako tomu bylo v případě Krymu. Přestože napětí na obou stranách stále roste a mnozí analytici považují konflikt za nevyhnutelný, prostor pro deeskalaci a následné jednání stále vyčerpán nebyl a je nutné se o ně snažit, protože konflikt by významně poškodil všechny strany.
Rusko pokračuje s přesunem vojenské techniky do Běloruska:
Je pozice, kterou evropské státy a EU zaujímají vůči Rusku jednotná a dostatečně silná?
I přes ojedinělé smířlivé postoje některých politiků je pozice EU, NATO i USA jednotná, jasná a srozumitelná. Demokratické země, individuálně, ani jako organizace, nemohou nasadit své vojenské síly na Ukrajině, po boku ukrajinské armády, aby společně čelily případné ruské agresi.
Ale v zájmu Ukrajiny i ve svém vlastním jí poskytují politickou, materiální, ale také zpravodajskou podporu. Dále mají k dispozici další silné nástroje pro odrazení Ruska od agrese. Těmi jsou jasně formulované a cílené ekonomické a finanční sankce a západní svět již deklaroval svou připravenost tyto nástroje použít.
Česko řeklo, že by případně podpořilo protiruské sankce. Jak to hodnotíte, co by to pro nás znamenalo?
Pro nás by to znamenalo, že se připojíme k postoji našich spojenců a partnerů, což je podle mého jednoznačně správné. Je důležité, aby případné sankce a další opatření byly skutečně účinné. Aby citlivě zasáhly především ruský režim a jeho pilíře, ne plošně ruskou populaci. Příkladem mohou být majetky ruských oligarchů v zahraničí. Právě oni jsou nejvýznamnější oporou režimu Vladimíra Putina.
Co říkáte na kroky české diplomacie, je například veřejně oznámená nabídka dodávek munice pro Ukrajinu správným krokem?
To je podobné jako jednoznačné odsouzení agresivního chování Ruska nebo podpora sankcí. Tyto kroky ukazují, na jaké straně stojíme. A osobně považuji za naprosto správné, že stojíme za Ukrajinou v jejím právu na územní celistvost a sebeurčení a za našimi spojenci v opatřeních k řešení krize.
Událost dneKaždý den se děje něco významného. Portál iDNES.cz vybírá to nejzajímavější a ptá se přímo aktérů. Každý den nabízí rozhovor z míst, kde události ovlivňují svět kolem nás. V několika otázkách, jasně, stručně, výstižně. |
Měli bychom být sami ještě aktivnější, nebo se držet v pozadí a koordinovat kroky s EU?
Koordinovat kroky s našimi spojenci v EU i NATO musíme pro dosažení maximálního efektu v každém případě. A aktivní jsme v tuto chvíli dostatečně: nabízíme konkrétní podporu Ukrajině a zároveň jasně stojíme na stejné názorové straně se svými spojenci. Tak se podle mě suverénní a sebevědomý stát chová.
Měl by si západ stanovovat limity pro rozšiřování NATO nebo by mělo být jako jediné omezení to, zda má země o vstup do NATO zájem, například země typu Gruzie, o nichž se v minulosti mluvilo?
NATO přijalo politiku otevřených dveří a opakovaně potvrzuje její platnost. To znamená, že stát, který sdílí stejné hodnoty a strategické cíle jako země NATO a splní stanovené podmínky, se může stát jeho členem. Nejen v případě Ukrajiny nebo Gruzie, ale obecně a v souladu s Chartou OSN platí, že každá suverénní země má mít právo na sebeurčení, jehož neodmyslitelnou součástí je také právo rozhodnout se, do jakého mezinárodního uskupení chce patřit.
Lipavský navštíví horké příhraničí na Ukrajině. Věří v diplomatické řešení |
Rusko se snaží argumentovat, že otázka ukrajinského členství v NATO je něčím, o čem by se mělo rozhodovat ve formátu Rusko – USA nebo Rusko – NATO, ale každopádně bez Ukrajiny. Na to demokratické země nemohou přistoupit.
Rusko nemůže mít právo veta v záležitostech jiných suverénních zemí. A stejně tak nemůže ultimativně klást požadavky na garance vlastní bezpečnosti na úkor bezpečnosti a suverenity jiných zemí. Je to věc principu a fungujícího mezinárodního řádu. A ten chrání i nás.
