Z moskevského předměstí Podolsk se přesunul přímo do hlavního města Ruska. „Musel jsem změnit bydlení, ale tím, že jsem pořád v Moskvě, tak se toho pro mě moc nezměnilo,“ mluvil Jeřábek na online tiskové konferenci během Karjala Cupu.
Změnil jste ale tým, nově hrajete za Spartak.
To ano. Každý tým je specifický, ale noví jsou pro mě prakticky jen trenéři a spoluhráči.
Karjala Cup 2021příloha iDNES.cz |
A samozřejmě také základna.
Spartak hraje v Megasport Aréně, v létě jsme trénovali na Lužnikách, ale tam se teď během sezony dostaneme málokdy. Bydlím naproti Českému domu. Na zápas to mám zhruba osm až deset minut autem.
Máte pocit, že jste si polepšil?
Trochu určitě, ale mně se líbilo i v Podolsku. Všechno jsem tam měl, s cizinci jsem bydlel ve stejném domě. Tady se potkáme jen na zimáku, bydlíme všude možně po Moskvě.
Cizinců máte hodně, žádný z nich není Čech. Nevadí vám to?
To má dvě strany. Jsem v Moskvě třetí rok jako Čech sám, už jsem si zvykl. I rusky se domluvím, s jazykem nemám problém a bavím se se všemi o čemkoliv. Avšak v týmu je nás cizinců celkem šest a hrát jich může jenom pět, takže se různě točíme.
Má točení nějaký systém?
Co vím, tak ne. Trenér se vždy nějak rozhodne.
Věděl jste dopředu, že vás bude o jednoho více?
To ne, já přicházel jako pátý, šestého jsme podepsali po deseti zápasech, kdy se nám nedařilo. Přišel střelec z NHL Jake Virtanen, potřebovali jsme ho.
Častokrát několikrát vyhrajete, pak přijde série porážek.
Výsledky máme hodně nahoru a dolu, tabulka je hodně našlapaná, rozdíly v ní jsou jen pár bodů. Porazili jsme silné soupeře a prohráli s papírově slabšími. Těžko říct, čím to je.
Jakub Jeřábek v dresu Spartaku Moskva.
Konečně vás také může sledovat váš syn. Užíváte si to?
Jsem strašně rád, že se podařilo všechny papíry vyřídit hrozně rychle a rodina tady se mnou může být. Za to jsem Spartaku hrozně vděčný. Malý se mění den ode dne, zažívám poprvé, že přijdu domů a můžu se věnovat pouze synovi. Paní je také skvělá, oba si to užíváme.
Změnil se vám tím pohled na hokej?
Možná trochu ano, na druhou stranu pořád musím mít v hlavě, že je to moje práce a zodpovědnost. Nejde zcela vypnout, obzvlášť když se prohrává.
V Moskvě máte na starost syna, na Karjale Jiříčka. Jak se vám spolu daří?
Na to, kolik mu je, má v extralize odehráno opravdu hodně minut. Tempo je samozřejmě jiné, musí nabrat zkušenosti. Velmi se mi líbí, že pokud jsou kluci vidět a hrají dobře, dostávají příležitost na těchto turnajích. Já měl debut v reprezentaci velmi obtížný.
Čím?
Hrál jsem jednu třetinu, v prvním střídání jsme dostali gól a pak už jsem nehrál. Přístup se naštěstí úplně změnil, mladí kluci v týmu chyběli, je důležité je obouchat. Tyto turnaje jsou dobré a člověk pozná rozdíl kvality.
Co musíte oproti zápasu se Švédy změnit?
Celkově bychom měli být víc odvážní, víc se tlačit do brány. Z obyčejného nahození padají góly, to nám chybělo. Také klid na hokejkách, často jsme byli zbytečně vyplašení.
Můžete to právě vy jako asistent kapitána nějak změnit?
Nějakým způsobem to vnímám, hokej se dost omlazuje a zrychluje. Když člověk dostane áčko na dres, tak je to o tom trochu kabinu řídit a trochu tým usměrňovat.
Trenéři zmínili boj o místa na olympiádě. Cítíte šanci?
Je o tom hrozně těžké mluvit, trenéři si jsou vědomi vazeb spoluhráčů, znají je dlouho. Bude těžké kluky z NHL doplnit, bude rozhodovat momentální forma.
Přesto je nominace hráčů z Evropy stále ve hře.
Stoprocentně, je to výzva, ale člověk vnímá různé spekulace a možnosti hlavně z článků v médiích. V kabině to neřešíme.
Moc českých obránců v NHL není, někteří hrají jen na farmě.
Nikomu nepřeju nic špatného, kéž bychom kluků v NHL měli víc. Ta pozice není lehká, každý v týmu má nějakou roli a jak jsem říkal, pak záleží na trenérech, koho vyberou, protože budou vědět, co od koho čekat.
