Vždycky mě zajímalo, kde se z potůčku, který protéká Krkonošemi a jmenuje se Labe, stane ten veletok, po kterém jezdí výletní lodě a jmenuje se také Labe. Tak po odběhnutí už přesně vím. Ta proměna nastane někde mezi Jaroměří a Pardubicemi. Nad Jaroměří u Kuksu už máte pocit, že byste Labe přeskočili, nad Pardubicemi je ještě Labe splavné. Rozhodující je, když Labe přibere postupně Úpu, Metuji a Orlici.
Svůj běh jsem začal zkraje roku 2020 v Děčíně a doběhl za deště do Velkého Března. Ukončil jsem ho v Hostinném, kam jsem doběhl od přehrady Les Království. Ale protože jsem toho ten den neměl ještě dost, prodloužil jsem si běh až do Trutnova. Odběhlé úseky jsem si poctivě zapisoval a kreslil čáry v mapě, až byla čára nepřerušovaná.
Nečekaně nejhorší úsek
Po většinu cesty se podél Labe běží krásně. Na úseku v Ústeckém kraji a ve středu Čech až po Poděbrady je dokonce pohodlná asfaltová cyklostezka. Naopak nejvíc jsem si musel klestit cestu polem a kopřivami mezi Pardubicemi a Hradcem na levém břehu u Vysoké nad Labem, kde jsem tuto svízel rozhodně nečekal. Tam jsem měl pocit, že se snad budu muset vrátit. Úsek mezi Hradcem a Pardubicemi byla taky moje největší denní porce kilometrů – přesně 25 km.
Když už jsme u toho, vracet jsem se musel jen u Staré Boleslavi na pravém břehu. „Fjord“ západně od Proboštského rybníka zarostlý kopřivami se oběhnout fakt nedá. Tam zvolte opačný břeh, kde leží Brandýs.
Secesní železobetonový most z roku 1912 severně od Hradce Králové byl postaven ve stejném stylu jako třeba historická hradecká vodní elektrárna.
Běh podél Labe je také poznáváním zajímavých mostů. Největším překvapením pro mě byl secesní železobetonový most v hradecké části Plácky. Přesně odpovídá architektonickému stylu tohoto města. Na Labi je také jeden dřevěný krytý most, i když je dost skrytý. Klene se přes řeku kousek nad Dvorem Králové a je zapsán na seznamu kulturních památek.
Ve Štětí na Litoměřicku zase mají unikátní most, přes který jezdí auta a mezi nimi popojíždí na náspu železniční vlečka do papírny. Svoji romantiku má ovšem třeba i zrezlý železniční most v Horním Žlebu nad Děčínem.
Nejhezčí je Labe samozřejmě v Krkonoších. Neodtrhl jsem z něj oči, když „poskakovalo“ po kamenech a pěnilo mezi Špindlerovým Mlýnem a Vrchlabím. Mimochodem, až nedávno mi došlo, že ono vlastně i město Vrchlabí se jmenuje po Labi.
Výletní loď projíždí po Labi v Pardubicích. Nad Pardubicemi končí splavná část Labe a veletok se tam znatelně smrskne.
Po běhu jsem se mnohokrát vykoupal. Řeka Labe už je dávno čistá a kromě míst blízko průmyslových areálů, kde bych si vlézt do vody netroufl, se podle mě dá koupat skoro všude, pokud je tam tedy vůbec přístup k vodě možný. Bohužel, opravdové plovárny a pláže na řece chybějí.
Ruchadlo u Synthesie
Kolem Labe jsou i vysloveně ošklivé průmyslové úseky jako krajina kolem Synthesie a chvaletické elektrárny západně od Pardubic. Ale nedalo se nic dělat. Ale u výsypek za Synthesií jsem na naprosto nečekaném místě narazil na chaloupku s pamětní deskou. Šlo o rodný dům bratranců Veverkových, co vynalezli ruchadlo. Katastrálně se nalézá v Rybitví, což je zároveň vesnice známá z písně Yo Yo bandu. Vyznačuje se také tím, že dá fušku napsat v tomto slově všechna i/y správně.
Poděbradská vodní elektrárna při západu slunce
U některých labských fenoménů se stojí za to speciálně zastavit. Například u soutoku Labe a Vltavy u Mělníka. Jedna z nejznámějších vyhlídek Čech ovšem klame, protože většina turistů si tam ukazuje na sousední soutok Labe a průplavu se zdymadly. Vltava se vlévá o pár desítek metrů dál, ovšem už mimo zorné pole, pokud se nepodíváte pořádně.
Přehrada Les Království je také fenomén, ty pohádkové věžičky se staly hvězdami Instagramu a dalších sociálních sítí. Byla to první přehrada vybudovaná nejen tak, aby zadržela vodu, ale i aby se líbila. Dnes tam míří davy turistů, kterým stačí projít se sem a tam, udělat si fotku, eventuálně navštívit jednu ze dvou hospodských zahrádek. Turistika v éře sociálních sítí.
Poklidně plynoucí Labe u Hrabalova Kerska na Nymbursku
Běžec spatří ze své trasy v Labském dole i náš nejvyšší, Pančavský vodopád. Myslel jsem si, že vodopád bude takový „česky směšný“, ale je úchvatný, třikrát vyšší než Niagara. Navzdory atraktivitě zůstává schovaný a nedostupný. Zahlédnout ho lze pouze ze dvou míst: poprvé zdola a zdálky, podruhé shora a mizerně, ale to už nejsme u Labe.
A ano, běh podél Labe musel nutně také být během po hospodách. Mohu jich doporučit hodně – nejmalebnější je asi výletní hospůdka na soutoku Labe a Cidliny u Libice nad Cidlinou. Je to ten typ hospody, kam se podle mých představ chodilo ve svátečních šatech na vycházku za první republiky.
Romantická výletní hospoda na soutoku Labe a Cidliny u Libice
V Litoměřicích láká na dortík 100 metrů od břehu známá kavárna „Káva s párou“, u níž nechybí ani parní lokomotiva jako exponát a zahradní železnice.
Když už jsem byl vysílený na vzpomínaném úseku, pomohl mi provizorní „Bufík u lávky“ na jihu Hradce Králové. I taková zařízení tvoří kouzlo labského břehu. Nemohu vynechat ani krkonošské monstrum – Labskou boudu. Je tam samoobsluha, nabídka je předražená, ale jinde se v okolí nenajíte.
U pramene Labe zdobí zídku znaky měst, kterými řeka protéká. Vždycky mně bylo líto, že tam chybí moje Štětí.
Když jsem přemýšlel, co mi běh podél Labe dal, uvědomil jsem si jednu nečekanou věc. Díky němu mám mnohem větší a plastičtější povědomí o vzdálenostech v Česku a o geografii země jako takové.
Jak je to třeba doopravdy daleko z Kolína do Pardubic a kolik času bych musel vynaložit, kdybych to chtěl urazit „po svých“. Najednou dokážu přesně vyjmenovat, jaká města jsou na řece od Hradce Králové proti proudu.
Pointa ani nemůže být jiná – za pár dní zahajuji běh podél Vltavy. Její tok měří 430 km. Je je ještě o 60 kilometrů delší než Labe v Česku.
O mém projektuZačal jsem v lednu 2020 a doběhl v srpnu 2021, absolvoval jsem cca třicet etap. Jestliže je Labe v Česku 370 kilometrů dlouhé, průměrně jsem uběhl 12 kilometrů. Nejdelší úsek na jeden zátah byl 25 kilometrů mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Nejkratší úsek byl tři kilometry mezi přehradou Les Království a Nemojovem, kde po bouřce cestu přehradily spadané stromy a musel jsem se vrátit. Běh jsem musel na několik týdnů přerušit kvůli uzávěře okresu Trutnov a zákazu cestovat mezi okresy, jinak bych doběhl dříve. Labe má výhodu, že kolem něj vede většinou železnice, takže jsem mohl běžet „od nádraží k nádraží“. Břeh jsem si vybíral podle krajiny, schůdnosti i podle polohy výchozích nádraží. Bezprostředně u Labe se běžet všude nedá, např. kvůli zarostlým a slepým ramenům mezi Mělníkem a Nymburkem. Běžel jsem většinou přes den, ale třeba úsek Čelákovice Brandýs nad Labem jsem absolvoval v zimě v osm večer a mělo to neodolatelnou atmosféru. |
