„Po zápase jsem musel mít pivo a cigarety, na to jsem byl zvyklý, chybělo by mi to k výkonu. A dvě hodiny před zápasem kafe a cigaretu. A někdy jsme si ještě předtím dali panáka, aby se nám zrychlil krevní oběh a nemuseli jsme tak lítat na rozcvičce,“ netajil se svými prohřešky proti životosprávě Suchý.
V roce 1971 zavinil autonehodu, řídil pod vlivem alkoholu. Soud ho poslal do vězení, kde si odpykal devět měsíců. Nastoupit do něj ale vůbec nemusel, možnost měl.
„Průser jsem udělal, tak jsem si ho odseděl. Mohl jsem sice žádat o milost, ale… Byli za mnou, abych vstoupil do partaje, že bych dostal podmínku, jenže já jim řekl: Pánové, ne! Já si ten průser odsedím. Abych ho vyměnil za vstup do partaje, to bych byl zloduch, to po mně nechtějte,“ vyprávěl.
Po návratu z vazby se zúčastnil přípravného kempu před mistrovstvím světa, vedoucí orgány ale jeho účast na šampionátu nepovolily.
Cesta Jana SuchéhoS hokejem začínal na rybnících v rodném Havlíčkově Brodu, v roce 1963 přestoupil do Dukly Jihlava. Na sklonku kariéry si zahrál i v Německu a v Rakousku, na prahu padesátky ještě pomáhal Havlíčkovu Brodu v krajském přeboru. Zároveň jezdil jako řidič u sběrných surovin. Po definitivním ukončení kariéry dělal počátkem 90. let v mateřském celku krátce asistenta trenéra, brzy ale přešel do funkce obchodního manažera klubu. V roce 2009 byl přijat do Síně slávy IIHF, o rok dříve nemohl chybět mezi prvními jmény v její tuzemské obdobě. |
Právě na světovém šampionátu v Praze v roce 1972 získali českoslovenští hokejisté historické zlato. Suchý o něj přišel.
Vedle stříbra ze zimní olympiády 1968 v Grenoblu se podílel na dalších čtyřech druhých místech na mistrovství světa, navíc má i dva bronzy. V letech 1969 a 1971 byl vyhlášen nejlepším obráncem šampionátu, čtyřikrát se dostal do All star týmu MS.
V lize, v níž 16 sezon hájil barvy jihlavské Dukly, nastřílel Suchý 162 gólů v 561 zápasech. Sedmkrát se radoval z mistrovského titulu, v sezoně 1968/69 jako dosud jediný obránce ovládl bodování. Dalších 44 branek přidal v reprezentaci, za kterou v letech 1964 až 1974 odehrál 160 utkání. Dodnes zůstává nejproduktivnějším bekem tuzemské historie.
„Já chtěl dávat góly a díry se na straně soupeře objevovaly vždycky. S Holíkama jsme to měli sehraný dobře. Ale taky je pravda, že trenéři mi kolikrát nadávali, protože jsem to někdy přeháněl,“ komentoval svoje ofenzivní pojetí vítěz prvních dvou ročníků Zlaté hokejky z let 1969 a 1970. Jako jeden z prvních hráčů navíc padal i do střel.
Nebýt komunistického režimu, Suchý by bezpochyby hrál i v NHL. Nabídky měl, dokonce se zdálo být vše domluveno. Vyhrála ale rodina.
Hokejista Suchý zemřel. Odešel nejlepší obránce světa, tvrdí v Brodě |
„Mohl jsem jít do Detroitu, přijeli za námi s Jirkou Holíkem do Essenu, když jsme tam hráli turnaj. Všechno bylo připravené, s letenkami, se smlouvami, mohl jsem letět hned,“ vzpomínal Suchý. „Ale já měl doma ženu a dvě děti a věděl jsem, že za sebou bych je nedostal. Nebyla šance. Proto jsem odmítl,“ doplnil.
Zahraniční angažmá nebylo jediné, které Suchý kvůli rodině odmítl. V roce 1969 o něj výrazně stála brněnská Kometa, nabízela mu bezmála dvojnásobný plat, co měl do té doby v Jihlavě.
Tomáš Králprezident Českého hokeje o Janu Suchém „Osud mu nedopřál zlato ze světového šampionátu ani angažmá v NHL, přesto patří ke zlatým generacím našeho hokeje. Svým stylem hry, odvážným blokováním střel i neuvěřitelnou produktivitou předběhl dobu o několik desetiletí a stal se vzorem pro následovníky doma i v zahraničí. Světový hokej v něm ztrácí legendu, spoluhráči, soupeři a fanoušci osobnost, na níž se nezapomíná. Čest jeho památce!“ |
„Moje paní mi to řekla jasně: Běž si sám, já se odtud nehnu,“ prohlásil. „Ona tady měla rodiče, já taky. A abych kvůli penězům rozbil rodinu, v tom jsem neviděl smysl života. Tak jsem Kometě řekl, že končím debatu o přestupu, a v klidu jsme se rozešli.“
Jednou ale na rodinu přeci jen nedal. Při nástupu na základní vojenskou školu čelil důležitému rozhodnutí.
Hrával hokej i fotbal, ovládal obojí. Ještě v dorostu patřil do fotbalové reprezentace. Táta byl fotbalista a přál si, aby se jím stal i jeho syn. Ten si zvolil jinou cestu.
Musel by odejít do Prahy. V ní by žil sám, navíc jeho nejlepší kamarád Jiří Holík měl namířeno do Jihlavy za hokejem. „S Jirkou jsme to táhli od pěti let, tak jsem si prostě řekl, že půjdu na hokej a fotbal nechám fotbalem.“
