Deskovek vycházejících z videoherního odkazu je opravdu nepřeberné množství. Tato veskrze sympatická tradice ve výsledku přináší významně lepší prožitek, než je tomu u filmů vytvořených na motivy videoher. Mimo jiné z důvodu, že oba herní segmenty k sobě mají logicky výrazně blíže.
Z deskoherní nabídky podobného ražení jsme v minulosti mohli okusit kupř. Civilization, Doom, Gears of War a nebo z poslední doby Horizon: Zero Dawn a především Bloodborne: Desková hra. A právě na Bloodborne se na dalších řádcích podíváme trochu blíže. Každopádně nezaměňovat se stejnojmennou karetkou, která je na trhu už několik let.
Kapitola I.
Bloodborne: Desková hra, dále již jen Bloodborne, se zkraje letošního roku objevil v natěšených rukách předplatitelů. A v těchto týdnech je konečně dostupný všem ostatním. V tuzemsku je v kompletně počeštěné verzi díky ADC Blackfire Entertainment. Bloodborne samozřejmě vychází ze známého hitu na PlayStation 4, tudíž vás čeká nemilosrdné vybíjení bezpočtu monster.
Zhostíte se tedy role elitních lovců, kteří ve městě Yharnam musí prokázat své mimořádné dovednosti. Děje se tomu za velmi dramatických okolností souvisejících s podivnou nákazou, jež postižené přeměňuje v krvelačné stvůry. Na výběr máte čtyři různé kampaně. Každá je ještě rozdělená na tři kapitoly s proměnnou délkou, ale počítejte zhruba hodinu na dokončení jedné kapitoly.
Bloodborne přitom na herní stůl umně přenáší téma a atmosféru herní předlohy. Uvedené má do značné míry na svědomí nabídka parádně zpracovaných plastových miniatur, včetně čtyř hrdinů, resp. lovců, za něž tu můžete ve vámi preferovaném počtu vstoupit do akce. Při porovnání s většinou monster jde o subtilnější figurky, ale více než jindy platí okřídlené, že na velikosti nezáleží.
Info
|
Když je řeč o rozměrech, Bloodborne po svém rozložení zabere dost místa. Na vině může být postupně se rozrůstající mapa tvořená ze čtvercových dílů, která se pokaždé generuje zcela náhodně, někdy i trochu asymetricky. A hlavně speciální herní panely, papírové archy mimo jiné reprezentující všechny přítomné lovce a skupiny nepřátel. Možná, že by jim slušela větší gramáž, ale tuhle mou kritickou noticku prověří až čas.
Ocenit lze skutečnost, že krabice v sobě skrývá šikovný pořadač na karty a žetony, přičemž zejména karet je tu spousta. A to z důvodu, že hra do jisté míry funguje jako takový „gamebook“ a jednotlivé události se odkrývají skrze text na dalších kartách v závislosti na vašem konání. Kam může stejně tak dobře patřit nalezení a záchrana přeživších dané části města a nebo likvidace určité nestvůry.
Kapitola II.
Bloodborne je sice klasické kooperativní dobrodružství, ale stejně zajímavý dokáže být v sólo režimu. Při tomto odvážném tažení hrou můžete otestovat i jednoho jediného lovce, ale vězte, že nepotkáte mnoho spřízněných duší. Takže pomocnou ruku najdete především na konci svého ramena. V temných ulicích Yharnamu přitom číhají pořádně velké potíže. Ano, nyní je řeč o koncových bossech.
Už jenom fakt, že disponují nepříjemnými plošnými útoky zaručuje, že v příštích momentech Yharnamem proteče hodně vaší krve. S větším počtem přítomných lovců jsou bossové odolnější a radost vám zřejmě neudělá ani jejich imunita vůči řadě efektů. K dovršení všeho máte omezený manévrovací prostor a zpravidla býváte v časovém presu, což může být naprosto fatální kombinace.
Pokud neustojíte střet s nepřítelem, objevíte se v alternativní dimenzi nazvané Lovcův sen, kde se dáte zase dohromady. Stejné místo můžete navštívit naprosto cíleně za účelem vylepšení dispozic vašeho lovce. V obou případech vás ovšem cesta stojí drahocenný čas, neboť pro misi máte přísně vymezený počet kol. V rámci kola může každý lovec provést několik dalších akcí, hlavně tedy pohyb a útok.
Nepřátelé přitom na mapě zaujímají jasně daná postavení. Ačkoliv jsou zprvu nečinní, mají vlastní perimetr, jehož narušením se okamžitě aktivují. Navíc se cyklicky navracejí do hry a tak musíte být neustále ve střehu. Pravdou je, že pravidlo pro aktivaci monster není dvakrát intuitivní a potrvá nějakou dobu, než se s ním plně sžijete a dokážete využívat ku svému prospěchu.
Kapitola III.
Při letmém pohledu na kvarteto zdejších hrdinů zaujme jejich působivé zbraňové vybavení, včetně ikonického pilového sekáčku. Lovci se díky svému vyobrazení rychle a snadno identifikují na herní mapě, nicméně různé zbraně v jejich držení mají dosti podobné atributy. Dílčí odlišnosti tu přeci jenom jsou. Čehož výsledkem je specifický styl vedení boje, který však probíhá striktně tváří v tvář.
K vybranému cíli si tak musíte dojít až na jeho pole, nebo monstrum ponechat, aby si naopak přišlo k vám. Při souboji, jenž vždy probíhá souběžně bez ohledu na to, jaká stran jej iniciovala, hrají prim parametry jako rychlost a síla zvoleného útoku. Ve hře funguje obvyklý úzus, že rychlejší výpad je vhodný spíše pro doražení zraněných monster, pomalejší je destruktivnější.
Taktickým oživením jsou úhybné manévry a schopnost odražení protiútoku. Pro obě aktivity opět platí, jak rychle při nich dokážete reagovat na soupeře a eventuálně eliminovat jeho úsilí. Leč pozor, leckteré monstrum umí oplatit stejnou mincí. Naštěstí máte rámcovou představu, co vlastně můžete od svého protivníka čekat a tomu uzpůsobit svou strategii.
Při průzkumu města se často odměníte jednorázovými předměty, které poskytují sympatické bonusy. Může to být chytrá manipulace s blízkými monstry, léčení, lepší obranyschopnost nebo zásadní posílení útoku. Ve správný okamžik z vás mohou udělat skutečného anděla smrti, pro něhož slovo nelítostný znamená pouhý eufemismus.
Kapitola IV.
V Bloodborne všechny vaše akce určují karty, které si na začátku kola náhodně vyberete ze zpočátku unifikovaného balíčku. Pro pohyb zhusta ignorujete případný text na kartě, abyste se následně prostým odhozením karty z ruky dokázali přemístit a eventuálně odhalili dosud neprozkoumané části města. Stejně tak funguje interakce a nebo přesun do bezpečí Lovcova snu. Prostě vždy investujete kartu pro právě potřebnou či požadovanou akci.
U útočných snah je to komplikovanější. Lovci mají zbraň se třemi pozicemi pro tři různé výpady s jasně definovanou rychlostí a mírou poškození. Umístěním karty do vybrané pozice pak zvolíte konkrétní výpad. Podle symboliky či textu na umístěné kartě se ještě dočkáte rozličných vylepšení. Sem patří např. zrychlení výpadu nebo možnost odražení protiútoku nepřítele.
Výborným nápadem jsou unikátní vlastnosti každé zbraně. U jedné při výše zmíněném odražení dostane protivník poškození navíc, u další po zabití zraníte jinou blízkou stvůru, atp. Pokud si ovšem u své zbraně obsadíte všechny pozice, nelze již útočit. Musíte tedy zavčas využít speciální akci, kdy investujete kartu do tzv. vyčištění pozic u zbraně, čímž zbraň znovu připravíte pro pracovní proces.
Koncept je to poměrně jednoduchý, ale užijete si s ním spoustu relativně sofistikované zábavy. Pohříchu se mu tvůrci v manuálu nevěnovali dostatečně pozorně a vzniká tak řada nejasností. O nápravu se částečně stará FAQ a především tematická diskuse na BoardGameGeek, kde jsou žádané odpovědi na nejednoznačné herní okamžiky. Ve finále se tak musíte obrnit trpělivostí, která přináší nejenom růže, ale též kvalitnější herní zážitek.
Slovo závěrem
K Bloodborne si musíte najít cestu. Nejprve je potřeba akceptovat, že neúspěch během jakékoliv fáze kampaně znamená drsnou povinnost jejího opakování od úplného začátku. Toto pravidlo mi není zrovna po chuti, ovšem stále tu jsou „house rules“, s jejichž přispěním si můžete hru zjednodušit či dále ztížit.
Potěší fakt, že kampaň bude pokaždé představovat trochu jinou zkušenost, třebaže se příběhový podtext téměř nemění. S tím úzce souvisí stylově temná herní atmosféra a česká lokalizace, umožňující vstup jazykově méně vybaveným lovcům. Byť je vlastně univerzálním jazykem nekompromisně nabroušené ostří.
Odtud už je jenom krůček k ocenění zajímavého a nosného soubojového systému, jenž je umocněn kooperativním módem. Bloodborne je zkrátka výborná záležitost a současně skvělý převod videoherního dobrodružství na stůl, na němž vás čekají hodiny kvalitně stráveného času v akci, co se hned tak neomrzí.