Kdy jste s kreslením vtipů začal?
Vím, že jsem už ve třinácti letech posílal vtipy do časopisu Dikobraz. To bylo ještě za komunismu. Byl to v té době jediný humoristický časopis. Někdy v tomhle období jsem také vydal svůj první časopis v nákladu tří výtisků. Vtipy jsem maloval přes kopíráky. Tehdy nic jiného nebylo. Stránky jsem sešil sešívačkou. Distribuoval jsem svým známým. Už ani nevím, jak se časopis jmenoval. Vyšla, myslím, tři čísla, každé mělo asi šestnáct stran. Víc vydání nešlo, proděravěl by se mi papír. Potom jsem pokračoval psaním knih. Fascinovalo mě, že si je můžu i ilustrovat. Vždy to byl sešit, který putoval po mých známých, a oni do něj psali vzkazy, jak se jim kniha líbila.
Proč jste začal kreslit právě vtipy?
Líbí se mi, když pobavím lidi. Tak jako komik, který když vyjde na pódium, je pro něho největší odměna jejich smích a potlesk.
Jak byste charakterizoval svůj humor?
Je takový drsnější. Nejsem schopný nakreslit suchý humor.
Momentálně se kreslením i živíte?
Ne, kreslení je jen koníček a zábava. Od roku 1994, kdy jsem začal vydávat časopis Oraz, což byl měsíčník černého humoru, mě živí nakladatelství a vydavatelství. Od té doby vydávám časopisy na téma volný čas a zábava, například pro děti, o vaření, bylinkách, osmisměrky nebo křížovky.
Měl jste někdy inspirační krizi nebo pocit, že už kreslit nikdy nebudete?
Ano, asi tak v roce 2015 jsem se rozhodl, že už nebudu kreslit, protože nebylo kde publikovat. Vše se přesunulo na internet a já jsem nebyl zastánce Facebooku a dalších sociálních sítí. Pořád mě to ale k humoru táhlo a měl jsem doma hromadu vtipů, protože nápady přicházejí pořád. V roce 2018 jsem objevil kouzlo Facebooku. Vytvořil jsem tam stránku Oraz a začal jsem ji krmit vtipy. Dneska má přes 32 tisíc sledujících. Rekordní vtipy měly dosahy kolem půl milionu zhlédnutí.
Kdy se rozhodnete, že je konkrétní vtip dostatečně dobrý a zveřejníte ho na Facebooku?
Musím z toho nápadu mít až ďábelskou radost a vtip mě musí pobavit a rozesmát. Vím, že když už jen u nápadu slzím, tak bude mít obrovskou sledovanost. Vzhledem k tomu, že je základna fanoušků široká, tak se snažím dělat vtipy i méně drsné, nejen o alkoholu a sexu.
Jakým tématům se nejčastěji věnujete? Je to právě alkohol a sex?
Ano, také třeba manželské vztahy nebo jídlo. Nejvděčnější témata jsou ta, kdy se lidé ve vtipech poznají a například si řeknou: „Hele, to je Franta, takhle přesně se chová.“
A co politická témata?
Spíš je nedělám, politika pro mě není zase tak zajímavá. Jsou ale situace, jako byla například kauza s Ferim, jimž se nedá odolat.
Viděla jsem, že jste kreslil i vtipy na covid. Jsou oblíbené?
Ano, to jsou. Psalo mi hodně lidí, že jim pomohly, především v tom, že jsem bral pandemii ve vtipech s nadhledem. Situaci jsem vyloženě nezlehčoval, jen odrážely náladu lidí. Loni byla i v kempu Žralok v Plumlově výstava vtipů o covidu.
Tam je navíc už od roku 2019 vaše dílo Žraločí epopej a Čůrající chlapeček, minulý rok k němu přibyl Pomník neznámého pijana a Hrob známého pijana. Čekají tam vaše fanoušky letos nějaké další novinky?
Letos je tu výstava nejen mých děl, ale také některých dalších autorů z Klubu kreslířů a humoristů. Tématem je jídlo a pití, jelikož název kempu Žralok vznikl jako spojení slov žraní a lokání, to tady v kempu dělali jeho zakladatelé.
Vtip Jana Tatarky, který získal třetí místo na festivalu ve Františkových Lázních. Pro zvětšení klikněte.
Velkou novinkou je také váš úspěch na červencovém Mezinárodním festivalu kresleného humoru ve Františkových Lázních, kde jste skončil na třetím místě. Hlavním tématem byla historie, což není vaše obvyklé téma. Bylo těžké vymyslet dobrý vtip?
Nebylo to příliš náročné. Můj vtip se jmenuje Beethovenova devátá. Napadl mě při kreslení jiného, protože si u kreslení pouštím vždy vážnou hudbu, nejvíce Vivaldiho. Tentokrát hrál Beethoven a předtím jsem si četl článek o lovu kachen – a hned mě napadlo, že kdyby byl Beethoven na lovu kachen, tak by mohl složit devátou tímto způsobem. Přišlo mi to zajímavé.
Kde berete inspiraci?
Přichází sama, hlavně když poslouchám lidi, o čem se baví. Některé věty mi například připadají vtipné a v hlavě mi k nim naskočí obrázek. Tak si to hned zaznamenám, abych na vtip nezapomněl. Vždy je to souhra nějakých blbostí.
Jaký je postup při tvorbě vtipu?
Přijde nápad a já si ho zaznamenám. Když si sednu, abych ho nakreslil, tak mě většinou napadne nový vtip, a pokud je dobrý, tak nakreslím ten čerstvý. Maluji na tabletu, moje obrázky jsou digitální. Vyžaduje to doba. Nic si nepředkresluji, pár tahy si jen načrtnu kompozici a pak kreslím. V drtivé většině se kompozice držím. Snažím se malovat co nejrychleji. Nechávám tam i chyby, žádná linka nemusí být rovná a barva může být přetažená.
Na letošním festivalu bylo přes 360 autorů z 54 zemí a přes 900 vtipů. Chtěl jste hodně vyhrát?
Když jsem tam jel, tak jsem ani nevěděl, že jsem vyhrál. Zjistil jsem to až na místě. Já se většinou do nějaké soutěže přihlašuji proto, abych se viděl s ostatními autory, takže mi o výhru nešlo.
Byl některý z vtipů tak dobrý, že vám utkvěl v paměti?
Ano, zalíbil se mi ten, co vyhrál. Nakreslil ho Slovák František Bojničan. Zobrazuje, jak to asi dopadlo s Noemovou archou, že nakonec Noe musel všechna zvířata sníst, aby přežil. Měl jsem podobný nápad. Drtivou většinu anekdot jsem ale nepochopil, nepřišly mi vtipné.
Co plánujete do budoucna?
Chystám se přes zimu vytvořit knihu s mými vzpomínkami. Bude to knížka z období komunismu s názvem Soudruzi, polibte si Vendelína, protože hlavní hrdina se bude jmenovat Vendelín Kulíšek. Drtivá většina knížky bude autentická, jen ji zabalím do humornějšího obalu, protože ta doba nebyla vůbec veselá. Taky chci vydat třetí díl komiksu Čolák a Dolák. A příští rok vznikne nová epopej, která nahradí tu současnou v kempu Žralok.
Jak bude vypadat?
Chtěl bych ji udělat více 3D a s více postavami. Představme si sto hladových válečníků, kteří se snaží dostat k jídlu. Může se k němu dostat jen deset z nich.
