Film je navíc výsledkem už několikáté scenáristické spolupráce s Krobotovým kamarádem, olomouckým psychologem Lubomírem Smékalem.
„Největší problém máme se odpálkovat. Když někoho z nás něco napadne, ten druhý dlouze přemýšlí, jak mu říct, že je to blbý,“ popisuje s úsměvem Krobot.
Když hraju, musím přeběhnout k monitoru, zkontrolovat to, což ale zároveň moc nejde, protože člověk sám sebe hrozně těžko hodnotí. Musí mi to říct někdo jiný, komu věřím, že to bylo blbý nebo dobrý.