Místo obvyklých čtyř dnů se hrálo „jenom“ tři, místo 120 kapel jich přijelo pouze přes čtyřicet a místo 23 tisíc se zúčastnily „jen“ zmíněné čtyři tisícovky návštěvníků. Ne, Josefstadt nebyl plnohodnotnou náhradou za klasický Brutal Assault a ani sestava kapel nebyla nabitá tolika známými jmény, jak bývá v pevnosti zvykem.
Vadilo to ale málokomu. Většina fandů stejně přijela na „Brutal“, jak letošní přehlídku sami nazvali, a co hlavně: byli rádi, že vůbec mají kam vyrazit. Evropská festivalová mapa je hodně prořídlá a i proto byly v areálu zase slyšet různé světové jazyky. Nebylo jich však tolik jako jindy, podle pořadatelů bylo cizinců kolem 25 procent. Běžně přitom tvoří přes dvě třetiny.
 |
Opět mezi nimi převažovali Poláci, kteří s trochou nadsázky označují Brutal Assault za „největší polský festival pořádaný v Česku“. A měli slušné zastoupení svých kapel, jimž vévodila Mgla. Její uhrančivý atmosférický black metal, jenž opět táhl dopředu skvělý výkon bubeníka s přezdívkou Darkside, zněl pevností na samotný závěr přehlídky. A byl to opravdový vrchol.
V těsném závěsu figurovali švédští Hypocrisy. Původně měli ve stejném termínu hrát na North of Hell, jenže festival za polárním kruhem byl zrušený a formace Petera Tägtgrena tak měla cestu do střední Evropy volnou. „Nehráli jsme rok a půl, ani si neumíte představit, jak nám koncerty chyběly,“ vykládal v zákulisí Tägtgrena a oči mu jen zářily. Snad i díky tomu bylo nasazení skupiny příkladné, sypala jeden hit za druhým a před pódiem to vřelo.
Radost z návratu k živým vystoupením byla znát na všech přítomných a o to lepší koncerty byly k vidění. Polské deathmetalové duo Vader či Decapitated svým těžkotonážním zvukem doslova drtilo kosti, stejně jako švédská válečná mašina Marduk či němečtí thrashoví matadoři Destruction. Naopak rakouské Harakiri For The Sky bohužel pohřbil mizerný zvuk.
Samostatnou kapitolou pak byl francouzský breakcoreový projekt Igorrr, který balancuje na tenké hranici mezi genialitou a šílenstvím. Pro část diváků nestravitelný a naprosto bizarní zážitek, pro jiné zase absolutně pohlcující záležitost a adept na vystoupení roku.
Pozadu nezůstala ani československá scéna. Slovenští crust’n’rolloví veteráni Čad dostali slušný podvečerní čas a ukázali, že se bez potíží vyrovnají velkým kapelám. Zpěvák Pišta Vandal mimochodem představil novou píseň Železný mejdan, v níž zmiňuje zásadní kapely české metalové historie. A jeho tradičně vypointovaný text o dobách, kdy například „Kabáti eště boli chudí a nasratí“, vyvolal u lidí bouři smíchu.
Blýskla se pražská Sněť, jejíž hnilobou zapáchající death metal je vrcholnou poctou klasikům žánru ze Švédska či americké Floridy. Doslova uragán se rozpoutal při vystoupení thrashmetalových zbojníků z Catastrofy, fanoušky slušně rozhýbal posthardcore v podání Skywalker, vítané zklidnění naopak přinesli kytaroví mágové Mindwork.
Celkově vydařenou atmosféru podtrhl fakt, že pořadatelé Brutalu dokonale znají pevnost a její unikátní prostředí, v němž vykouzlí dostatek místa pro odpočinek či trávení volného času mezi koncerty. A také dají na zpětnou vazbu od fanoušků. Když si zvukaři ve čtvrtek postavili svůj stan příliš blízko pódiu, o den později se posunul o zhruba dvanáct metrů zpět. Zvětšil se tím prostor pro přímý výhled na skupiny, což bylo k nezaplacení. I proto, že kvůli nutnosti zajistit nouzový východ z areálu a nedostatku místa u hlavní stage letos chyběla velkoplošná obrazovka.
Pomohl rovněž rozlehlý prostor na zelené louce, kde se návštěvníci rozptýlili. Bylo plno, ale ne přeplněno. I na druhé a menší pódium ve stylových kulisách hradeb v Oktagonu se dalo dostat bez potíží během koncertů. Až člověka napadalo, zda není takový festivalový model v podání Josefstadtu v něčem příjemnější a klidnější než monstrózní podnik, v nějž dnes vyrostl jeho starší bratr Brutal Assault.
Jenže takhle uvažovat opravdu nejde. Snad je letošní ročník Josefstadtu zároveň tím posledním, svět se zase dostane do normálu a za rok v létě se v plné síle vrátí Brutal Assault, který se chystá oslavit výročí 25 let. Zda a kdy se bude opravdu konat, však zatím netuší vůbec nikdo.
