Je z podnikatelské rodiny, jeho rodiče byli soukromí zemědělci. Už v dětství viděl, jaké to je, vydělávat si sám na sebe. „Hospodařit na farmě je těžké, ale větší či menší dřina čeká každého, kdo chce dělat poctivě jakoukoliv práci nebo dokonce vyniknout,“ říká Milan Kučera.
Vyučil se mechanikem – elektronikem, pak studoval elektrotechniku na ČVUT, ale jen pár měsíců. Vysoké školy nezavrhuje, i on sám se dále vzdělává, ale spíše v individuálních kurzech. Jen zjistil, že ho to více táhne do praxe. V Praze ještě krátce zůstal a načerpával zkušenosti ve dvou firmách, podnikajících ve finančních službách. „Byly to dobré zkušenosti, daly mi vhled do fungování byznysu. Ale záhy jsem si uvědomil, že chci působit ve stavebnictví,“ říká. Vrátil se na rodné Bydžovsko a v roce 2003 se svým společníkem založil firmu Lamark. To mu bylo jednadvacet.
Začal jste podnikat hodně brzy, bylo od začátku vaším záměrem vybudovat tak velkou firmu?
Vždycky jsem snil o tom, že vybuduji velkou firmu se zajímavým týmem lidí, ale v začátcích jsem neměl přesnou představu o podrobnostech. Věděl jsem nicméně, že chci podnikat ve stavebnictví. Byl jsem tehdy nadšený a ani moc nepřemýšlel o tom, jak to bude náročné, ale pokud bych stál znovu na startu kariéry, i dnes bych se rozhodl stejně.
Jaké byly vaše začátky?
Rodiče pochopitelně zprvu doporučovali, ať si najdu jistou práci, tedy zaměstnanecký poměr. Přesto mi půjčili nářadí a auto. A já sehnal v okolí první zakázky. Montovali jsme elektriku, hromosvody, vjezdové brány a vrata. A přizpůsobovali se trhu. Asi po roce jsme tedy elektriku přestali dělat a zaměřili se na vrata a brány. Zároveň jsme přibrali ploty, které se postupně staly našim trumfem.
Od roku 2007 jste jediným majitelem firmy, v čem je to jiné?
V roce 2007 jsem společníkův podíl vykoupil. Pro mě je pohodlnější, když jsem ve firmě jediným majitelem, ale najednou jsem musel všechno řídit sám. Tehdy jsem udělal své nejdůležitější rozhodnutí – přetvořil Lamark ve výrobní firmu se specializací na designové kované ploty.
Přeměnit montážní firmu na výrobní, to jistě chce know how, odborníky, zázemí, peníze?
Jako montážní firma jsme si nechávali ploty i brány zpočátku externě vyrábět. V roce 2008 jsme se přetransformovali do firmy s vlastní výrobou zaměřenou na kované ploty. Tehdy jsem musel nakoupit technologie a nabrat lidi z branže, kteří umí pracovat s kovem.
Co bylo nejtěžší? Sehnat lidi, prostory nebo peníze na nákup technologií?
Vybudovat a udržet schopný tým bylo – a je – asi nejtěžší. Peníze jsem nějaké měl z předešlých let podnikání, ale zároveň jsem si půjčoval u bank. Zázemí zprvu tvořila menší pronajatá dílna v Hradci, později jsme se přestěhovali do většího vlastního areálu v Bydžově.
Co vás nejvíce překvapilo a s čím jste nejvíce pral?
Mile mě překvapilo, kolik lidí dokáže ocenit vyšší kvalitu našich plotů a je ochotno si za ni připlatit. A pokud jde o nesnáze, se kterými jsem se pral, tak zvlášť na začátku to byla zastupitelnost. Když jste malá firma a někdo z jakéhokoliv důvodu není k dispozici, je to problém. Musíte přerozdělit jeho práci mezi ostatní členy týmu, kteří jsou obvykle už tak dost vytížení. I já sám jsem zaskakoval ve výrobě, obchodu i administrativě. Jak se ale tým stává početnější, tento problém se umenšuje, ale úplně nemizí, takže ho řešíme i dnes, byť méně.
V roce 2008 ale přišla krize.
Je to tak, spadl jsem do ztráty přes milion korun. Byl to šok, ale i nakopnutí. Bylo před výplatami, chyběly peníze, musel jsem okamžitě sehnat nové zakázky. Následujících několik let bylo extrémních. Přes den jsem pracoval jako výkonný, obchodní i provozní ředitel a po večerech vypomáhal ve výrobě. Většinu času jsem věnoval firmě, včetně téměř všech víkendů. S vírou, že se to brzo vrátí, což se naštěstí stalo.
Když Lamark začal znovu růst, ukázalo se, že potřebujeme větší prostory, než jsme měli v Hradci. Proto jsme výrobu přestěhovali do novobydžovské průmyslové zóny. Tam jsem o víkendech organizoval stavbu naší současné haly.
Milan Kučera (39)
|
Nejste workoholik? Co koníčky a odpočinek?
Dnes mám čas i na mimopracovní aktivity, včetně partnerského života. Rád čtu a snažím se denně cvičit. Baví mě také cestování. Navštívil jsem řadu asijských zemí, což bylo i dobrodružné. Nejvíc jsem si ale užil pobyty v USA, které jsem projížděl na motorce i autem. Kromě ciziny cestuji rád i po českých horách, několikrát do roka si vyjdu na Sněžku.
Víte, kolik metrů plotů už jste vyrobili?
To je zajímavá otázka, na kterou ale nemám přesnou odpověď. Zkuste nicméně počítat se mnou: dosud jsme realizovali přibližně 6 000 zakázek, o průměrné délce plotu kolem 25 metrů. Z toho vychází celkem 150 000 metrů plotů, což je přibližně délka, kterou má silnice mezi Prahou a Budějovicemi. Je to ale jen velmi hrubý odhad.
Jaké vlastnosti pomáhají k úspěchu v byznyse?
Určitě odvaha. Mnozí zvažují úvěr, ale ze strachu si ho nevezmou, ač by jim pomohl v růstu. Já začal externí kapitál více využívat kolem roku 2010. Koupil jsem za něj technologie, na které bych jinak nedosáhl. Důležitá je i vytrvalost – úspěch obvykle nepřijde hned a někdy mu předchází pády. Toho se ale člověk nesmí lekat, námaha se totiž ve finále obrátí v pocit uspokojení. Nejvíc chutná vydřený úspěch, ne ten, o který se dotyčný nemusel poprat.
Co s vaším podnikáním udělala koronakrize?
Tak jako před pandemií i teď rosteme, takže dopad nevidím žádný, nebo paradoxně možná spíš pozitivní. Jak totiž zůstávali lidé víc doma, tak svá obydlí častěji zvelebovali a při tom sahali i po našich produktech. Zakázek loni přibylo o víc než 300 a i teď je to dobré.
Máte přes 50 zaměstnanců, jak se u vás mají? Mají nějaké nadstandardní benefity? A je problém sehnat šikovné lidi, kterým nevadí fyzická práce nebo je dokonce i baví?
Velká část zaměstnanců u nás pracuje mnoho let, tak věřím, že se mají dobře a baví je to. Několik z nich se kvůli nám dokonce i přestěhovalo. V rámci regionu se snažíme platit nadprůměrné mzdy, přispíváme zaměstnancům na obědy i dopravu a pro některé máme i možnost firemního ubytování. Zároveň organizujeme hodně společných mimopracovních aktivit – například závody v motokárách, bowlingy, cyklistické výlety, tenisové turnaje.
Daří se nám obsazovat pozice šikovnými a zodpovědnými lidmi, ale nejde to vždy rychle. Pokaždé se to nakonec podaří, ale někdy to vyžaduje více času. Rozšiřování týmu je dlouhodobá práce, není to tak, že když někoho hledáte, tak ho hned seženete.
Lamark funguje 17 let, považujete to za úspěch?
Velké procento podniků nepřežije magickou hranici deseti let. Takže ano, sedmnáctiletou existenci Lamarku považuji za úspěch, a to za úspěch celého našeho týmu. Nejdůležitější pro mě nicméně není délka existence, ale to, že se stále rozvíjíme a posouváme dál. Jako firma i lidé.
Jaké máte další cíle a plány?
Pořád máme kam růst, jak v produktové řadě, tak na trzích v zahraničí. Proto právě rozšiřujeme náš výrobní závod v Bydžově. V nejbližších měsících začneme nově vyrábět také deskové ploty a zahradní pergoly. V delším horizontu hodláme posilovat pozice na německém trhu, kam jsme vstoupili v roce 2019. A nevylučujeme ani expanzi na Slovensko. Zároveň se brzy stanu otcem a rád bych, aby moje děti chtěly jednou firmu převzít.