Čtvrtí na olympiádě. O tom jste dřív ani nesnili. Spokojenost, nebo to šlo ještě výš?
Vraštil: Já jsem ty dvě první lodě ani neviděl, vlastně jen Italy, když jsem se otočil. Dopadlo to tak, jak to dopadnout mělo, prostě vyhráli ti nejlepší. Před námi byli ti nejlepší, co na světě jsou. Že jsme porazili Belgičany, to je pro nás obrovský úspěch. Myslím, že takhle je to spravedlivé.
Zrychlení veslařů nestačilo. Vraštil a Šimánek skončili v Tokiu čtvrtí |
Šimůnek: Ještě k té Belgii… My jsme je za poslední čtyři roky, co jsme s nimi závodili, nikdy neporazili. Vždycky byli před námi, vždycky byli lepší. Před dvěma lety na mistrovství světa postoupili přes nás na olympiádu. Takže pro nás je to ohromná satisfakce, že v tomhle nejdůležitějším závodě za ty čtyři roky, co spolu jezdíme, se nám je podařilo porazit. Ty tři před námi jsou prostě jinde. Samozřejmě když jste ve finále, tak trošku myslíte na medaili, ale my jsme věděli, že jsou rychlejší a že by se muselo stát něco nečekaného.
V: Třeba kdyby se někdo cvaknul… (jako v semifinále Norové) Ne, to by bylo smutný. Bylo mi těch Norů hrozně líto, protože to byli favoriti na medaili. Možná byli i rychlejší než Italové, ale to se prostě stává, obzvlášť v těch podmínkách, které tady panujou.
Jaké byly podmínky dnes?
V: Dnes to je výrazně lepší. Včera už když jsme šli na vodu, tak nás to hned snášelo pryč. Teď nefouká tak silný vítr, možná nefouká ani tolik z boku, takže rozhodně lepší než včera. Samozřejmě když je hladinka - takzvaný olej - je to nádhera, ale my musíme umět veslovat na všem.
Předpokládám, že čtvrté místo z olympiády řadíte v kariéře nejvýš.
Š: Určitě. I čtvrté místo samo o sobě. My jsme vždycky na mistrovství světa jeli finále B, byli jsme sedmí. Už to jsme brali jako úspěch. Míra sednul z nepárové disciplíny do dvojskifu, takže chytit se hned v té širší světové špičce bylo pro nás hodně těžké. Čtvrté místo na olympiádě, o tom se nám ani nesnilo. Určitě ne předtím, než jsme sem jeli a určitě ne ani ve chvíli, kdy jsme spolu začínali jezdit. Je to určitě náš největší úspěch, za který jsme strašně rádi.
Může být vaše umístění i jakýmsi povzbuzením pro české veslování, kterému se tady úplně nevedlo?
V: Já doufám, že veslování zase půjde nahoru, jenom to bude nějakou dobu trvat. Samozřejmě by bylo hezčí, kdyby nás tady bylo dvacet, měli jsme velký tým, emoce jsme mohli prožívat podobně jako na kvalifikaci v Lucernu, kde nás taky bylo hodně, to ty emoce byly neskutečné. Tohle je třeba na tom trochu smutné, ale já věřím, že se to zase zlepší. Jenom se musí strašně moc pracovat, být trpělivý. Nějaké talenty máme, musí makat, bez toho to nejde.
Miroslave, vydržíte teď tři roky až do Paříže? Dá se i po čtyřicítce jezdit?
V: Dá se cokoliv. Dá se jezdit i v padesáti, ale nevím, jestli na olympiádě. (smích) Budu to brát rok po roce. Dokud mě to bude bavit, bude mě to naplňovat, tak to asi dělat budu. Příští rok je mistrovství světa v Račicích, tak když už bych měl končit, tak asi tam, ale tím neříkám, že končím. Nejtěžší je pro mě vždycky přežít zimu, protože je neskutečně tvrdá. Samozřejmě léto taky, ale není to tak destruktivní jako zima. Když tělo přežije zimu, uvidíme, jak nás to bude bavit. Uvidíme, co Jirka. Dáme si teď dost dlouhou pauzu, veslování nějakou dobu nechci ani vidět.
Š: Myslím, že to sdílíme. Teď nějak veřejně mluvíme o tom, že to spolu ještě rok budeme táhnout, rok budeme veslovat, protože mistrovství světa v Račicích pro nás bude neuvěřitelný zážitek. Pak si sedneme a uvidíme. Ne, že bych to zatím neplánoval, ale necháme to otevřené. Budu končit vysokou školu, otevřu nové dveře, nové kapitoly života, které taky budu chtít prozkoumat, takže všechno uvidíme až po Račicích.
Miroslave, čtvrtým místem jste překonal tátův rekord z olympiády.
V: Táta byl na třech olympiádách a nejlepší výsledek měl s Mirkem Knapkem, tatínkem od Mirky Knapkové, páté místo. Jsem to Jirkovi říkal před startem, že táta byl pátej, tak radši mlčel. Ono je blbý se pak svazovat nějakým výsledkem, chci být tolikátej a tolikátej, protože pak jedete, koukáte teď jsem čtvrtej, teď pátej… Lepší je na to moc nemyslet a koukat jenom na další a další tempo, jet co nejlíp, aby člověk vydal trénink, který natrénoval. Jsem rád, že jsme to takhle zúročili a myslím, že táta má taky radost. Určitě u toho brečel.
