Tak co na to říkáte?
Šimánek: Emoce jsou neuvěřitelný! Finále A je pro nás hrozně velká věc. Strašně jsme si to přáli, jsme z toho nadšení.
Hodně jste zrychlili hlavně v posledních 500 metrech. Byl to plán?
Vraštil: Nevím, jak to vypadá v televizi, ale tohle rozhodně není plán (smích). Člověk dělá, co může. Dneska ty podmínky byly hodně náročné, já jsem snad v horších podmínkách na dvojskifu nejel. V tréninku jo, v závodě ne. V tomhle si někoho nechat ujet je nesmysl. Vždycky, když jsme viděli, že se prodíráme někde dopředu, tak jsme většinou klepli o vlnu, o bójku. Zase se to rozhoupalo, takže jsme do toho museli znovu šlápnout. Měli jsme štěstí, ale šli jsme tomu i dost naproti.
Až na metu 1500 metrů jeli na druhém místě Norové, kteří se pak ale v lodi převrátili. Viděli jste je?
Š: No až v momentu, kdy jsme byli hodně před nimi, ono periferně to vidět nebylo, protože byli trochu před námi. Pak už jsem jen viděl, že tam jsou vesla ve vzduchu. Nestává se to často, ale štěstí pro nás.
Bylo dneska kvůli větru těžké udržet se na lodi?
V: Ani ne na té lodi, jako spíš v dráze. Opravdu hodně fouká zleva, vynáší to z dráhy a my nemáme kormidlo, takže musíme směr jednou rukou to korigovat. Když jsou ještě vysoké vlny, není vůbec jednoduché, aby loď neskákala, neujížděla do strany. Je to fakt hodně těžký. Dneska možná měly výhody ty lodě, které byly trochu schované - v jedničce, dvojce - kde sice taky trochu fouká, ale nejsou tam takové vlny. Dobré posádky ale postoupí i v těchto podmínkách, jsou prostě lepší a umí to. Norové nám to trochu usnadnili a je fakt, že se to může stát komukoliv, že chytne kraba, klepne si o bojku.
Když jste dojížděli, vypadali jste, že jste si postupem do finále jistí.
Š: Ke konci už jsem věřil, že tam budeme. Ne teda že do finále projdeme přes Nory, ale přes Poláky a Uruguay, protože v posledních závodech máme silné finiše. Cítil jsem se na konci dobře a pak se tam semlelo všechno tak rychle… Uruguay ucítila šanci, zbláznili se na té jedničce, ale nakonec to dopadlo.
Kvůli silnému větru se tady dva dny nezávodilo. Zažili jste někdy tak dlouhou pauzu mezi rozjížďkou a semifinále?
V: Tohle je na tom to nejtěžší. Když míváme Světové poháry nebo mistrovství Evropy, tak závody bývají pátek, sobota, neděle. I kvalifikace v Lucernu měla být na tři dny. Je to jednodušší režim. Vstanete, jdete navážit, závodíte a zase hubnete. Je to takové lepší, rozhodně pro mě, než tři dny čekat a hodně se omezovat v jídle. To je pro mě asi nejtěžší, možná pro Jirku taky. Všichni se pak těší, až závody skončí, pořádně se nají a bude jim špatně (smích).
Vážení probíhá před každou jízdou?
V: Dvě hodiny před každým závodem se musíme vážit a průměr musí být 70 kilogramů.
Š: Každý to má jinak. Někdo vstane, má 71, někdo má rovných 70, pak je to podobné těm zápasníkům, že se navlečeme do oblečení, potíme se. Já třeba hubnu 600 gramů a taky je to záhul, žádná paráda.
V: Hubne 600 gramů, ale týden nejí, takže to je vykompenzované zase tímhle. Tělo dostává hodně zabrat, čekání bylo dlouhé, ale docela jsme to zvládli.
Asi jste rádi, že se teď vrátíte do obvyklého režimu a že zítra zase závodíte, že?
V: Určitě.
Š: Lepší než čekat. Sice si odpočinete, ale máte to furt v hlavě, furt na to myslíte. Takhle jak jste v tom procesu, tak to jde všechno rychle, což je lepší.
V: Na posledních 500 metrech jsme se cítili fyzicky dobře. Cítil jsem, že Jirka sílu má, já jsem se cítil taky dobře, ale ve vlnách to nešlo prodat jako normálně. Já jsem se tak motivoval tím, že kdybychom měli jet zítra finále B, máme váhu už v 6 ráno, a to se mi vůbec nechtělo. Chtěl jsem se trochu vyspat a jet později, to byla další motivace.
Když jste spolu před čtyřmi roky začínali, měli jste finále na olympiádě jako cíl?
Š: My spolu začali jezdit a vůbec jsme nevěděli, na čem jsme, protože Míra přešel z nepárové disciplíny. První závod nám vyšel skvěle, pak ten průběh sezony a celé ty čtyři roky jsme se pohybovali na hranici finále A a B. Na olympiádu jsme mysleli, ale pro nás už byl obrovský úspěch se sem kvalifikovat. Bylo to těžké, z toho jsme byli nadšení. A jak se sem dostanete, chcete už co nejvíc. Sice máte nějaké papírové předpoklady, ale chcete se dostat co nejdál. My před olympiádou tvrdili, že chceme do áčka, ale nevěděli jsme, jak moc je to reálné a je to pro nás obrovský úspěch.
V media guide jste uvedli, že je cíl buď vyhrát, nebo medaile…
V: To ani nevím (smích).
Š: My vyplňovali ten dotazníček a já to tak nadnesl, že musím mít cíl vyhrát. Ale to bylo pochopitelně nadnesené, rozhodně jsme tu ambici neměli, a furt ji nemáme. Ale rozhodně chceme zajet co nejlepší umístění.
