Vzpomínka na můj cestovatelský příběh je už z roku 2016. Na jaře, kdy první teplé sluneční paprsky otevřely venkovní zahrádky, si parta pěti kamarádů sedla u piva a domluvila se na společné letní dovolené. Cílem mělo být poznávání pohoří Kavkazu a krás hlavního města Gruzie.
Po společné shodě na cílové destinaci bylo zapotřebí opatrně oznámit partnerkám a manželkám plánovanou dovolenou bez nich a zároveň získat svolení k realizaci. Tenkrát jsme měli zbytečné a naivní obavy. Teď už víme, že mnohem větším překvapením by bylo, kdyby nás pustit nechtěly. Takže s cílovou představou a požehnáním jsme se pustili do zařizování detailů.
Měl jsem na starosti ubytování v Tbilisi, Petr ubytování v horách, včetně harmonogramu cest a přemísťování, Michal zařizoval Kyjev, Zdeněk letenky a Tomáš... ten se postaral o srandu na cestách.
A tak jsme vyrazili směr Tbilisi. Mezipřistání v Kyjevě bylo naplánováno tak, aby nám zbyl čas na prohlídku města i s poznáním tamního nočního života. Při výstupu z letištní haly a chvilkovém hledání dopravy do centra k nám přistoupil jeden z místních s nabídkou, která se nedala odmítnout. Odvezu vás, kam si řeknete a nebude to drahý. A tak zaznělo “DA“.
Ubytování nebylo luxusní, cílem byla autentičnost.
Po přistavení nevelkého auta jsme pochybovali, že se tam všichni včetně batožiny vtěsnáme. Ale bylo vidět, že řidič měl bohaté zkušenosti s využitím každého centimetru ve svém autě. Teď už vám nepovím, kde všude jsme se cestou do centra zastavili, ale prý to byla nejzajímavější místa Kyjeva a jeho okolí. Opravdu jich nebylo málo. Myslím, že řidič byl rád, když nás mohl v centru vysadit a jet za dalším ritem.
Po ne příliš pohodlné jízdě nás čekalo ubytování, které nebylo s přívlastkem „kvalitní“. Nešlo nám o luxus, ale o autentičnost. A to se povedlo nejen na Ukrajině, ale jak se dočtete níže, i v Gruzii.
Nádherné výhledy na Kavkazu
Poznávání večerního a nočního Kyjeva začalo večeří v příjemné restauraci s živou muzikou a sympatickou zpěvačkou. Po načerpání sil vedly další kroky do místního baru. Tam nám doporučili podnik s názvem „SORRY BABUŠKA“. Všem, kdo pojedou do Kyjeva, vřele doporučuji. Kluci únavou odpadli, ale já se Zdenkem jsme byli rádi, že nám druhý den ráno neuletělo letadlo do Gruzie. Přelet jsme využili na spánek, aby v Tbilisi mohly pokračovat zážitky.
První den v Gruzii jsme pojali odpočinkově. Volným krokem jsme brouzdali ulicemi hlavního města a nasávali specifickou atmosféru všedního dne. Následující den se pakovalo a vyráželo do hor. Jednalo se o celodenní cestu s prohlídkami klášterů, doplněním surovin na tržišti a koupáním v přehradě, která svou vodou zásobuje město Tbilisi. Byla to dlouhá, ale rozmanitá cesta, jejímž cílem bylo městečko Stepancminda.
„Šťavnatý“ a klidný Kavkaz určitě stojí za trochu fyzické námahy.
Stepancminda byla výchozím bodem výstupu na vyhaslou sopku Kazbek. Ta je jedním z pětitisícovek Kavkazu. Je to jeho sedmá nejvyšší hora. Samozřejmě, že jsme se nedostali až na vrchol, ale i cesta do cca 3 000 metrů nadmořské výšky byla překrásná.
Následující dny pokračovalo poznávání Národního parku. Přemísťování probíhalo pomocí koní, auta, ale převážně chůzí. Měli jsme možnost poznat skromný horský život, pohostinnost a vstřícnost místních obyvatel, okusit atmosféru příbytků jejich obyvatel, ubytovacích možností, včetně zkušenosti stanování mezi velehorami a v neposlední řadě vidět překrásnou přírodu.
Unavení, ale plní zážitků a dojmů jsme nasedli do maršrutky, která nás odvezla z hor zpět do Tbilisi, odkud jsme přes Kyjev (tentokrát už bez poznávání) letěli do zpět do Česka.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
