Zábavní park Santa Cruz Beach Boardwalk stojí na pobřeží Tichého oceánu už více než sto let a je tak nejstarším dosud fungujícím parkem v Kalifornii. Mezi atrakcemi se vyjímá horská dráha Giant Dipper postavená v roce 1924, na níž se každý rok svezou desítky milionů lidí. I toto léto musí provozovatelé atrakce počítat s davy návštěvníků, které pohled na dřevěnou konstrukci okouzlí a vyleká zároveň - takže jim nezbude nic jiného, než si koupit lístek.
Už pár měsíců je americká ekonomika bez restrikcí, lidé se opět mohou setkávat a bavit, davy se srocují na masových akcích, vyprodaných sportovních stadionech nebo třeba právě v zábavních parcích. Jenže horskou dráhu Giant Dipper a další atrakce nemá kdo obsluhovat. Majitelům parku se podařilo sehnat pouze polovinu z 1 900 zaměstnanců, kteří jsou potřeba pro hladké zvládnutí rušné letní sezony.
K atrakcím si tak nakonec museli stoupnout i samotní členové vedení podniku. Majitel Karl Rice má dvě směny týdně a obvykle pomáhá hostům právě do vozíků horské dráhy Giant Dipper. Nutno dodat, že největší nápor park teprve čeká o prvním červencovém víkendu, kdy Američané slaví Den nezávislosti.
Češi už se nebojí měnit práci. Po nové se ohlíží víc lidí než před pandemií |
Problém je mimo jiné v tom, že nábor pracovníků na hlavní letní sezonu letos začal o několik měsíců později. Znovuotevření ekonomiky bylo do jisté míry nečekané a nejistota navíc dále přetrvává kvůli delta variantě koronaviru.
Podle ředitelky lidských zdrojů zábavního parku Sabry Reyesové se zájemci o práci začali ve velkém objevovat až poté, co park nabídl bonus 300 dolarů (6,5 tisíce korun) za každé dva týdny pro ty, kdo budou pracovat nejméně 30 hodin týdně. Reyesová si teď nejvíc láme hlavu nad tím, jak co nejrychleji zaměstnance zaškolit, sama pravidelně obsluhuje vláček, s nímž návštěvníci parku jezdí komplexem jeskyní.
Jedna anomálie za druhou
Co se týče ekonomické produkce, lze říct, že se Spojené státy z pandemie zotavily. Avšak pokud jde o trh práce, situace je od normálu ještě daleko. Nezaměstnaných lidí je o 7,6 milionu více než před pandemií a zároveň podnikům dělá problém jakékoli zaměstnance nabrat. A to i přes fakt, že konkrétně v odvětví volného času a pohostinství stále chybí zhruba patnáct procent pracovních míst.
Takových paradoxů je v současné době víc. „Kdo mohl vědět, že znovuotevření bude tak těžké?“ nechal se slyšet prezident richmondské odnože Federálního rezervního systému Thomas Barkin, když ekonomické anomálie nedávno popisoval: zábavní parky omezují otevírací dobu, protože nemají dost zaměstnanců, a přestože jsou čísla nezaměstnanosti velká. Automobilky zase zpomalují výrobu kvůli nedostatku komponent a zpomaleným dodávkám v době rekordních prodejů.
Anomálie na trhu práce si každý vysvětluje po svém. Představitelé Republikánské strany vidí příčinu v dosud nezrušeném navýšení dávky v nezaměstnanosti, která podle nich lidi odrazuje od snahy hledat si práci. Ti, kdo mohou, zkrátka zůstanou doma a nechají si za to platit od státu.
Avšak podle ekonomů z USA, které cituje agentura Reuters, zpravodajský web NBC nebo Bloomberg důvod leží jinde. Kvalifikovaní pracovníci z nejvíce postižených oborů jako je pohostinství nebo maloobchod vyčkávají na tu správnou příležitost a nespokojí se s první nabídkou práce, která jim spadne do klína.
Je tím nejdůležitějším politickým cílem rychle nahnat lidi do zaměstnání? Nebo jim chceme dát možnost a čas k tomu, aby si našli to správné zaměstnání?
Nick Bunkerekonom a hlavní výzkumník portálu Indeed.com
Hledání ztracených jistot
„Pracovníci ze zábavního průmyslu nechtějí pracovat v McDonaldu,“ uvádí příklad profesor ekonomie William Spriggs pro Reuters. Podle něj lidé z oboru čekají, až se rozjedou pořádné kulturní akce - živé koncerty, filmové produkce a muzikálová představení na Broadway. Nezaměstnané prostě nelze jednoduše přiřadit k pracovním místům, která jsou nyní volná, uvádí Spriggs.
„Lidé si říkají, že teď, když prošli pandemií a obdobím velké nestability, musejí víc přemýšlet o kariéře a najít v práci pevný bod. Pokouší se přijít na to, kam dál a všichni neustále sledují, co se stane příště. Hodně se mluvilo o tom, že ‚lidé nechtějí pracovat‘, ale tak to není, lidé se jen snaží přijít na to, co je stabilní,“ popisuje Rosalie Dragová z úřadu práce okresu Suffolk ve státě New York pro NBC.
Lidé zkouší nové režimy práce, chtějí pondělky z domova a čtvrtky v kanceláři |
Trh se navíc přímo před očima odborníků proměňuje. Spotřebitelé se chovají jinak, lidé se se svými nákupy přesunuli do online prostoru, trh si žádá méně prodavačů a více skladníků, výrobu dobývá automatizace, environmentální cíle mění nejen automobilový průmysl, logistické operace praskají ve švech, mnoho lidí si osvojilo home office. A do toho všeho přetrvává obava z koronaviru - do optimismu hodila vidle varianta delta.
Zatímco se podniky snaží co nejrychleji najímat, aby dohnaly všechno to, co během pandemie musely odložit na neurčito, volí velká část uchazečů o zaměstnání postup „počkám a uvidím“, myslí si ekonom Nick Bunker. Zaměstnavatelé jsou sice zoufalí, Bunker ale vidí v současných trendech na americkém trhu práce i pozitivní aspekty.
„Je tím nejdůležitějším politickým cílem rychle nahnat lidi do zaměstnání? Nebo jim chceme dát možnost a čas k tomu, aby si našli to správné zaměstnání?“ ptá se Bunker, který vede výzkum pro celosvětový pracovní portál Indeed.com. „Z dlouhodobého hlediska chcete to nejlepší sladění. Může to být sice pomalejší, ale z dlouhodobého hlediska by to mohlo být celkově lepší pro ekonomiku,“ myslí si ekonom.
