„Uvědomil jsem si, že jsem obézní. Ne nějakých pět kilo, které musím dát dolů, abych se vešel do obleku na karlovarský festival, ale že jsem tlustej jako prase. Nosil jsem crocsy, tepláky, nějaké kraťasy, funěl jsem, nikam jsem se nevyškrábal. Nezáleželo mi na tom. Životní styl na prd. A jak bylo koronavirové volno, valil jsem se od ničeho k ničemu,“ vzpomíná Martin Zounar.
„Až mi moje Kačka řekla, ať už začnu konečně něco dělat. Tak jsem začal na Instagramu vařit. Také jsem si zašel za obezitologem pro radu, cvičím a hlídám si kalorie. První měsíc to hodně bolelo, ale kila jdou dolů. Ještě musím shodit tak osm deset kilo. Ale už teď mohu říct, že si na něj vidím,“ smál se herec.
Martin Zounar je zvědavý, jak bude pokračovat Ordinace v růžové zahradě, jejíž natáčení začne v létě. Jeho Bobo Švarc je zajetá postava, ale nyní herec přijde na plac skoro jako iný člověk, ve kterém si fanynky najednou také připomenou mladého Zounyho z dob seriálu Chlapci a chlapi.
„Možná se setkám s negativní reakcí, ale kluci by na vojnu měli chodit. Můj názor má co dělat s respektem, se smyslem pro povinnost, řádem, zodpovědností a kamarádstvím. Já jsem byl na vojně v AUSu, nade mnou spal Petr Rychlý, vedle byl Zbyšek Pantůček, Honza Adam, Láďa Cigánek… Stalo se, že jeden člověk začal dělat nesmysly a trpěla tím celá cimra. Museli jsme se mezi sebou domluvit, abychom mohli fungovat,“ vysvětlil svůj postoj Martin Zounar. „Ještě byl s námi na vojně Míra Táborský, ten si hodně četl a recitoval a my s Petrem Rychlým zase chodili na pivo.“
Martin Zounar a Kateřina Brožová při nahrávání audioknihy Regáči
Pohublý Zounar nechyběl na křtu dětské knihy Regáči, kterou vydal Nadační fond Regi Base I. V její audio verzi herec propůjčil mužský hlas dospělým hrdinům. Práce na natáčení audio knihy byla výzva, protože herec je lehký dyslektik a se čtením má občas problémy.
„Mám za sebou desítky hodin opravdu krásné dabingové práce, tak to mám nacvičené. Ale jenom něco jen tak načíst, z toho bych měl hrůzu. Je o mně známo, že miluji McBaina, a proto mi nabízeli načtení jeho knihy, ale odmítl jsem! Přitom jsem se ptal excelentního ‚čteče‘ Martina Stránského, jak to dělá. Poradil: ,Vezmeš knihu a čteš a čteš.’ Někdy si člověk musí přiznat, že na některé věci nestačí a pak se mu hodně uleví,“ dodal.
