Na setkání dvou mužů, kteří se v uplynulých dvanácti měsících navzdory covidu radovali z velmi šťastných chvil, jsem byl hodně zvědavý.
Sám pro sebe jsem si tenhle článek předem pracovně nazval Akce autobus. Těšil jsem se na ni, protože jsem si v dětství na autobusáka často hrál. Točil jsem kulatou židličkou od piana a rodičům nebo návštěvám před „jízdou“ kleštičkami procvakával lístky. Někdy v deseti mě to pustilo – na rozdíl od Václava Kopty, který ve svém pokojíku denně šoféroval ještě dlouho po pubertě. Navíc měl oproti mně tu výhodu, že se naučil dokonale napodobovat zvuky starých škodováckých autobusů.
Přestal jsem být rozlítaný po celé republice, dřívější hektičnost a stres zmizely. Zklidnil jsem se, uvolnil a najednou se nám v květnu povedlo to, o čem jsme snili, Gábi otěhotněla.“
Libor Bouček
Dávný dětský plán loni opravdu uskutečnil, ve svých pětapadesáti složil všechny předepsané zkoušky a v létě vyjel coby brigádník pražského dopravního podniku na první samostatnou jízdu. A já ho teď uvidím naživo za volantem jednoho z městských autobusů.
