Díky nakladatelství Argo a překladatelce Michale Markové dostává český čtenář do ruky další Binetův titul. Jmenuje se Civilizace a je neméně fascinující, zábavný i poučný. Autor za něj získal Velkou cenu Francouzské akademie.
V Civilizacích – v originále Civilizations, tedy množné číslo – baví Binet sebe i čtenáře rozvíjením příběhu o conquistě naruby. Jak by to vypadalo, kdyby se místo Pizzara a Cortéze, kteří dobyli velké americké říše, vrhli inkové a Aztékové na Evropu? Samozřejmě, Kolumbus tu nechybí, jeho fiktivní deník je druhou ze čtyř částí Binetova románu. Smutný starý muž uvíznul na Kubě a svým Výsostem – Ferdinandovi a Isabele – indické poklady nepřiveze. Jeho chmurný život prosvětluje jen mladičká princezna Higuamota, která se od něj učí kastilštině. Mnohem později, až se s inkou Atahualpou a dvěma stovkami jeho věrných vydá na cestu, se jí to bude hodit.
Ale aby k tomu vůbec mohlo dojít, musíme se vrátit k první části románu. V ní kolem roku 1000 vypluje statečná, leč mnoha vraždami obtížená vikingská žena Freydís z Vinlandu podél amerických břehů na jih – a přiveze indiánům koně a naučí je vyrábět železo. Obdaří je tedy tím co jim při reálné conquistě tak chybělo.
Třetí, stěžejní část tvoří Atahualpovy kroniky. Vládce inků musel uprchnout po prohrané válce s bratrem a jedinou záchranu nabízela cesta přes moře. Se skupinkou přeživších přistane v Lisabonu v roce 1531 právě v době, kdy portugalskou metropoli zničilo zemětřesení. Setká se tu s vyholenými muži, kteří uctívají podivného boha přibitého na kříž, při dalším putování se v Toledu stane svědkem řádění inkvizice – a nakonec se za cenu tisíců mrtvých zmocní říše císaře Karla V. Habsburského. Anglii a Francii zase ovládnou Aztékové a na pyramidě v Louvru dobyvatelé praktikují svůj odporný rituál – vytrhávání srdcí z živých těl.
CivilizaceLaurent Binet přeložila Michala Marková Argo, 2021, 288 stran |
Atahualpa také není žádný filantrop, „duch míru se kdysi nad jeho kolébkou neskláněl“. Nicméně Sevillským ediktem dovolí poddaným vyznávat libovolnou víru, pokud ovšem budou slavit i svátky Slunce. A různými opatřeními usnadní život rolníkům, což trochu zavání primitivním socialismem.
Binet výtečně proplétá fiktivní postavy s reálnými, jejich charaktery však rovněž převrací naruby. Přečteme si Lutherovy protižidovské tirády i dopisy, které si vyměňuje Thomas Moore s Erasmem Rotterdamským. A v závěrečné části oceníme opět autorovu fantazii, s níž se soustředil na alternativní osud Miguela de Cervantese.
