Přestože většinu personálu ve zdravotnictví tvoří ženy, většinu vedoucích pozic zastávají muži. Například z 52 ředitelů nemocnic jsou ženy jen dvě. Stejně tak ve vědecké radě ministerstva zdravotnictví, kterou si nyní vybral ministr Jan Blatný, jsou ze 30 odborníků jen tři ženy.
Podle Fóra 50 %, které se zabývá rovností žen a mužů, není překvapivé, že zdravotnictví kopíruje různé genderové asymetrie a stereotypy, které jsou charakteristické pro celou českou společnost. Tyto nerovnosti jsou pak během pandemie ještě palčivější.
Muži zastávají vedoucí pozice, přestože zdravotnictví je dlouhodobě feminizovaný obor. Poslední dostupné statistiky portálu Evropa v datech z roku 2019 hovoří o 220 tisících ženách a jen 62 tisících mužích v tomto odvětví.
„Obecně platí, že nevyváženost v týmu neumožňuje vidět problémy z různých úhlů pohledu. Naopak je dokázáno, že smíšené týmy jsou efektivnější a inovativnější,“ podotýká Veronika Šprincová z Fóra 50 %.
Kolektivy mužů se replikují, aspekt žen chybí
Podle socioložky Marie Pospíšilové ze Sociologického ústavu Akademie věd, která se zabývá zdravotnictvím, hrají roli již existující mužské kolektivy a struktury.
„Ty se, dalo by se říci, replikují. Muži si vybírají osoby podobných charakteristik do významných funkcí, roli hrají kontakty, které muži získávají na neformálních setkáních, kam ženy často kvůli pečovatelským povinnostem nemohou,“ přiblížila.
Ženy také trpí kvůli mnohdy malé flexibilitě úvazků při návratu, takže často nastupují po rodičovské dovolené na méně náročné pozice či začínají od nuly.
Zkušenost žen = lepší podmínky pro další ženy
Jak Šprincová podotýká, muži a ženy v naší společnosti stále mají odlišnou životní zkušenost zejména z toho důvodu, že na ženách stále z velké části leží odpovědnost za děti a domácnost. „Nedostatek žen ve vedoucích pozicích ve zdravotnictví, a to i s ohledem na jejich zastoupení mezi lékaři a lékařkami, je dlouhodobě neřešený problém,“ uvádí.
Pokud se rodina rozhoduje, kdo zůstane s dětmi doma, když jsou zavřené školy, dá se důraz na důležitější funkci či vyšší příjem. A ten mají muži v Česku průměrně o 20,1 procenta vyšší oproti ženám, čímž se řadíme k nejhorším zemím v Evropské unii.
„Jsou to tedy muži, kteří budou ve zdravotnictví častěji zůstávat v pracovním procesu. Ženy budou častěji zůstávat doma. A tím se problém dále replikuje,“ uvádí Pospíšilová.
Kdyby byly ve vedení ženy, jejich prožitá zkušenost s péčí o děti, kterou také musely ve svém životě řešit, by jim mohla pomoct také podle lékařky Terezy Rádl, která je sama matkou malých dětí.
„Na druhou stranu já jsem se vždycky setkala se vstřícným přístupem, moji šéfové byli tátové od rodin, kteří si vzpomněli, jaké to bylo mít děti, a vyšli mi vstříc. Ale to už je hodně o pracovišti, které si vybírám,“ popsala s tím, že u ní to fungovalo lépe, než si myslela.
Rodina, nebo pacienti?
Jak však Rádl podotýká, většina absolventů medicíny jsou ženy a průměrný věk prvorodičky je 29 let. „Zdravotnictví do jisté míry stojí na neatestovaných lékařích, kteří jsou ochotni být v práci dlouho a nemají svoje ambulance. A to budou dominantně ženy. Toto bude dobíhat a řešení se bude muset najít,“ míní.
Problémy, které nyní pandemie koronaviru zvýraznila, jsou však dlouhodobé. Například když se zavřel první stupeň základních škol, hrozil podle Pospíšilové českému zdravotnictví a intenzivní péči nedostatek zdravotních sester, jelikož jsou to primárně ony, kdo musí doma pečovat o děti. A nepečují jen o ně - ženy na sebe často berou také péči o nemocné členy domácnosti.
Jak Pospíšilová podotýká, zdravotnická povolání jsou navíc specifická jasným časovým rozvrhem, tedy nutností být na pracovišti v určitý čas, který se mnohdy neslučuje s časem fungování institucí zajišťujících péči. „Mnohdy tak zdravotnice využívají pomoc příbuzných. Jenže obojí se v době pandemie stává problematické,“ uvedla.
Nevyužitý potenciál matek na rodičovské
V matkách na rodičovské dovolené vidí potenciál například spolek Mladých lékařů.
„V matkách malých dětí je velká pracovní síla, rezerva, která by i nyní za pandemie šla vytěžit, kdyby se jim pro to vytvořily podmínky a splnil specifický požadavek, který tato skupina má,“ popsala Tereza Rádl.
Tyto pracovnice můžou například chodit očkovat. „Když jim pomůže stát nebo veřejnost a přispěje na hlídání dětí, tuhle rezervu může využít,“ míní.
Pandemie covidu prohloubila nerovnost mezi muži a ženami, tvrdí OSN |
Podle Fóra 50 procent stále narážíme na problém feminizovaného zdravotnictví, nedostatku aktivního otcovství a také rozdílu v odměňování žen a mužů.
Nejvyrovnanější jsou počty mezi lékaři a lékařkami, kde ženy tvoří 55 procent a muži 45. Nejvíce žen je však dlouhodobě mezi zdravotními sestrami a porodními asistentkami. Tam mělo Česko v roce 2017 téměř 87 tisíc žen a jen lehce přes 2 tisíce mužů.
Profese sestry je totiž nejvíce spojené s genderovým stereotypem ženy-pečovatelky. S tím souvisí také nízké platové ohodnocení i nižší atraktivita pro muže. Společně s časovou náročností jsou toto největší důvody, proč sestry odchází ze své profese.
Sestry jsou přitom kritickým personálem. Zvlášť se tato skutečnost obnažila během pandemie koronaviru. Sestry nyní shání takřka všechny nemocnice napříč Českou republikou. A jejich nedostatek je i ve světě.
