Zájem o služby organizací, které pomáhají obětem domácího násilí vzrostl ještě více v týdnech po skončení nařízených omezení, kapacita se rychle naplnila. Postup policie a úřadů v krajích nebyl jednotný. Často se snažily členy domácností vést ke smíru místo ochrany ohrožených. Ukázal to výzkum, jehož výsledky v úterý zveřejnily jeho autorky Dana Moree z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a Blanka Nyklová ze sociologického ústavu Akademie věd ČR.
„Fyzické násilí s viditelnými následky je pouze špičkou ledovce,“ uvedla Nyklová. Podle ní výzkum ukázal, že potlačené násilí v krizovém období eskalovalo a intenzita vzrostla. Řada obětí, které ho léta snášejí, se tak rozhodla po skončení nouzového stavu vyhledat pomoc. Na organizace se pak začaly obracet nově i cizinky v Česku a Češky, které žijí v zahraničí.
Nouzový stav v Česku trval od 12. března do 17. května. Školy byly zavřené. Provoz sociálních služeb se zastavil, nebo byl omezený. Omezeně fungovaly i úřady či soudy. Rodiče zůstali doma s dětmi, řada pracovala z domova.
Pošťák či kurýr jako záchrana oběti domácího násilí. Jsou nejblíž |
Kvalitativní výzkum pokrýval období od začátku nouzového stavu do 7. června. Autorky zkoumaly 71 případů, které v terénních denících popsaly sociální pracovnice. Využily také rozhovory s jedenácti klientkami organizací. Dalších devět rozhovorů se vedlo s pracovníky, kteří se obětem věnovali.
Autorky podotkly, že zjišťování nebylo snadné s ohledem na bezpečí ohrožených osob i pomáhajících pracovníků. V téměř polovině sledovaných případů oběti s násilnou osobou už nežily, nátlak ale pokračoval, a to hlavně kvůli předávání dětí.
Organizace na pomoc ohroženým a obětem začaly za nouzového stavu rychle fungovat na dálku. Posílily krizové linky či chat. Situaci zkomplikovala „feminizace pomáhajících profesí“, uvedla Nyklová. Řada pracovnic totiž zůstala doma na ošetřovném, velká část personálu tak vypadla. „Přesto ale organizace zajistily plný chod,“ dodala expertka. Po skončení omezení se rychle naplnila kapacita zařízení.
Tyrani se vrátili domů z vazby k obětem
Postup policie či odborů ochrany dětí (OSPOD) se v krajích lišil. Policisté místo vykázání násilné osoby z domácnosti často nabádali ke smíření. „To je v případě domácího násilí kontraproduktivní. Může to v násilné osobě vyvolat dojem, že to, co dělá, je v pořádku a projde jí,“ podotkla Nyklová. Jen v jediném případě ženu z domácnosti s násilím policie sama kontaktovala a radila, jak se dá v karanténě postupovat.
OSPOD pracoval dlouho jen na dálku. Kvůli omezenému fungování soudů se zastavila řada opatrovnických řízení. V některých případech násilné osoby znovu začaly usilovat o změnu rozhodnutí o péči o potomky. Soud jim často předběžným opatřením umožnil větší kontakt. Zrušil také vazby pachatelům, takže se vrátili domů k obětem.
„Problematické je, že instituce dokážou zachytit jen malou část případů, a to jen ty s fyzickými útoky, jejichž dopady jsou viditelné a dokazatelné. Velká část násilí ale viditelná není a těžko se dokazuje, tím pádem případy instituce neřeší. Je tak hodně obětí, které systémem propadají,“ řekla Moree.
Podle výzkumnic by bylo potřeba pro případ druhé vlny epidemie či nařízených omezení v menších ohniscích nákazy postup institucí sjednotit. Jasné by mělo být, jak se má jednat při předávání dětí, při přeshraničním kontaktu, co dělat za karantény. Policisté i OSPOD by měli sami ohrožené z rizikových domácností kontaktovat. Policie by také měla využívat vykázání. Azylové domy stejně jako domovy pro seniory by měly dostat ochranné pomůcky, testovat by se měl personál i klienti.
