Polštář je součástí našich životů už po několik tisíc let. Poprvé se objevil v roce 7000 před naším letopočtem v Mezopotámii, kde ale vůbec nesloužil ke spaní. Vyjadřoval totiž společenský status.
Čím víc byl člověk bohatý, tím víc měl doma polštářů. A proto není divu, že většina vlivných lidí svůj domov zaplňovala podhlavníky. Dávní Egypťané měli zase k polštáři téměř zbožnou úctu a používali ho hlavně v pohřebnictví. Šlo o kamenné opěrky, kterými se podpíraly „posvátné“ hlavy zesnulých. Ve starobylé Číně byly oblíbené keramické polštáře, vyzdobené malbami přírody.
Tušíte tedy, kdo vlastně přišel jako první s měkoučkými a naducanými polštáři? Staří Řekové. Ti totiž podhlavníky využívali jako své přenosné lehátko, sedátko nebo stylové modlitební klekátko...
Dnešní polštář je tomu řeckému podobný nejen vzhledem, ale i účelem. Přesto se však ozývají hlasy odborníků, že by vám bez něj v posteli bylo daleko lépe. Proč?
