Minulý život, nebo popletený mozek? Jaké je tajemství déja vu

Představte si, že kráčíte úplně cizím městem a náhle přesně víte, co bude za dalším rohem. Když pak zahnete, strnete v němém úžasu: Tohle místo přece znám! Zázrak? Ale kdepak. Déja vu.

ilustrační snímek | foto: Fotolia

Podobnou situaci už alespoň jednou v životě zažila většina z nás. Ten zvláštní, někdy až děsivě tajemný moment, kdy nám okolní kulisy připadají až neskutečně povědomé, přestože náš rozum proti tomu jednoznačně protestuje.

Procházíme místem, kde jsme se ocitli úplně poprvé, a přesto „víme“, že to tady důvěrně známe. Někdy se člověku zdá, že se snad zbláznil, případně hledá vysvětlení v existenci minulých životů. Je v šoku a zmatený a ze všech sil se snaží vzpomenout si na to, kdy už tuhle situaci zažil. Avšak marně.

Možná za to může šedá hmota

Pro pocit důvěrné známosti, ze kterého až mrazí, označovaný pojmem déja vu (z francouzského výrazu pro už viděno), existují různá vysvětlení. Například parapsychologové skutečně věří, že tenhle zvláštní jev souvisí se zážitky z našich minulých životů, případně jasnozřivostí a dalšími nadpřirozenými schopnostmi.

Klasičtí vědci hovoří o chybě v kontaktu mezi mozkovými hemisférami, z nichž obě vnímají danou situaci nezávisle na sobě a komunikují spolu. Může se ale stát, že se opozdí signál z nedominantní hemisféry a ta druhá (dominantní) pak obdrží stejnou informaci dvakrát po sobě s určitou časovou prodlevou. Odsud pak údajně pochází pocit „už viděného“. Jinak řečeno, vaše oči zaznamenají danou situaci okamžitě, ale váš mozek ji zachytí o chvilku později.

Poslední výzkumy v téhle oblasti přinesly ještě další možné vysvětlení, podle kterého je podobný zážitek spojen se stavbou našeho mozku, přičemž vznik déja vu ovlivňuje množství šedé hmoty v jeho určitých oblastech, zejména pak v hipokampu, což je hlavní centrum naší paměti). Čím méně šedé hmoty, tím větší výskyt déja vu. Tenhle fenomén se také dává do souvislosti s užíváním určitých kombinací léků a některými neurologickými onemocněními, jako například epilepsií.

Odkud jenom znám ten pocit?

Dalším zvláštním jevem, co spadá do „škatulky“ déja vu, je stav označovaný jako déja senti (už cítěno). V takové chvíli má člověk dojem, že zažívá naprosto identické pocity jako už kdysi v minulosti. Spouštěčem může být například nějaké slovo nebo věta. Jedná se čistě o citovou záležitost, kterou si málokdy pamatujeme déle než pár minut a která nebývá příliš běžná.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Existuje také fenomén nazvaný déja vécu (už prožité), který úzce souvisí s déja vu. V daném případě vnímá člověk nový prožitek jako něco, co už zažil, a to velmi detailně, například rozpoznáním konkrétních zvuků a pachů, a má silný pocit toho, že ví, co bude následovat.

Do kategorie jevů z oblasti déja vu patří i déja visité (už navštíveno). Jedná se o pocit, kdy bezpečně poznáváme místa, která jsme však nikdy předtím nenavštívili. Právě zde fenomén déja vu nejvíce nahrává teorii reinkarnace (převtělování duší) a minulých životů.

Třikrát tři je devět, ale víte to jistě?

Další zajímavou „pastičkou“, kterou na nás občas nastraží náš mozek, je jamais vu (nikdy neviděno), kdy si je člověk stoprocentně jistý, že danou situaci nebo předmět velmi dobře zná, a přesto se nemůže zbavit pocitu, že ho vidí poprvé. Něco takového si ovšem může způsobit každý sám.

Anglický neuropsycholog Chris Moulin nechal dobrovolníky napsat třicetkrát během jedné minuty slovo door (dveře) a výsledek? Celých 68 % začalo mít pocit, že to není reálné slovo. Opakováním jednoho výrazu pořád dokola člověk ztrácí pojem o významu daného slova, přestože racionálně ví, že existuje a co označuje. Možná, že jste něco podobného zažili v situaci, kdy jste se snažili do svého potomka nahustit malou násobilku a po hodině usilovného snažení vám příklad 3 x 3 = 9 přišel jako něco, čím si vůbec, ale vůbec nejste jistí.

Jak se jmenuje můj nejlepší kamarád?

Leckdy se rovněž stává, že se bavíte se svým dobrým přítelem a najednou si nejste schopni vybavit, jak se jmenuje, co dělá a kde bydlí. Přitom víte, že ho znáte dvacet let, ale informace o něm jako by se náhle všechny vytratily.

Tohle ale trvá jenom chvilku, potom se všechno vrátí do normálu. Nebo si jen zkrátka nemůžete vzpomenout na nějaké slovo, přestože ho „máte na jazyku“. Fenomén označovaný jako presque vu (téměř viděno) je poměrně běžný a rozhodně vás nemusí nijak děsit, ani se nemusíte bát, že se vás zmocňuje stařecká demence. Tohle se prostě občas stává. Po premiéře slavného filmu Matrix někteří lékaři o tomhle jevu vtipkovali jako o „chybě v matrixu“.

Nejpodivnější duševní poruchy

Některé odchylky v mozkových funkcích způsobují, že se lidé chovají velmi zvláštně. Existují ovšem poruchy, nad kterými povážlivě kroutí hlavou i samotní odborníci. Zde je „malá ochutnávka“.

Cotardův syndrom 
Vzácná duševní porucha, kdy se postižený domnívá, že mu chybí nějaký orgán, případně více orgánů, nebo že je dokonce mrtvý. Tenhle syndrom byl pojmenován po pařížském neurologovi Julesi Cotardovi, který ho jako první popsal na případu třiačtyřicetileté pacientky. Ta byla přesvědčena, že jí chybí všechny tělesné orgány, že tudíž nepotřebuje jíst, že je navěky prokletá a nemůže zemřít přirozenou smrtí. 

Syndrom cizí ruky 
Záležitost jako z hororu. Končetina postiženého se chová tak, jako kdyby měla svou vlastní vůli, bez ohledu na přání svého majitele. Zatímco si nemocný jednou rukou natahuje kalhoty, ta druhá mu je stahuje dolů. Někdy může být „cizí ruka“ vysloveně agresivní – škrábe, štípe, bije, dokonce byl zaznamenán i případ, kdy se dotyčného snažila uškrtit. Na vině je poškození určité části mozku. 

Syndrom Alenky v říši divů 
Určitě znáte příběh o dívence, která se ocitla ve světě plném kouzel. Autor Lewis Carroll jistě netušil, že jeho kniha dá jméno záhadné psychické poruše označované rovněž jako Toddův syndrom. Pacienti prožívají velmi zvláštní stavy, jakými jsou například mikropsie, což je zrakové vnímání předmětů ve zmenšených rozměrech, než jsou ve skutečnosti, nebo naopak makropsie, kdy dotyční vidí svět daleko větší, než jaký reálně je. 

Capgrasův syndrom 
Pacienti trpící tímhle syndromem jsou přesvědčeni o tom, že člověk jim dobře známý byl nahrazen dvojníkem, který pouze předstírá, že je onou původní osobou. Nemocní se domnívají, že jde o nastrčeného tajného agenta, mimozemšťana nebo robota. Někteří proto mají tendenci „skutečnou“ osobu hledat a ke „dvojníkům“ se chovat nenávistně a agresivně. 

Fregoliho syndrom 
V tomhle případě postižený věří, že různí lidé jsou ve skutečnosti jeden a tentýž člověk, který si záměrně mění vzhled, aby zůstal v utajení. Nemocný je přesvědčen, že je pronásledován přestrojenou osobou nebo osobami. Syndrom byl pojmenován podle italského umělce převleků Leopolda Fregoliho, který žil v 19. století. 

Porucha tělesné integrity 
Porucha tělesné integrity (Body Integrity Identity Disorder – BIID) je závažné onemocnění, které se projevuje nespokojeností s vlastním tělem. Pacienti inklinují k sebepoškozování, které může přerůst až v touhu po amputaci některé z končetin. Postižení se také můžou pokoušet dobrovolně si přivodit devastující zranění, po kterém by byli navždy upoutáni na invalidní vozík.