Jak jste hráče nabudil?
Jsem docela pes. A jsem rád, že to se mnou kluci vydrží. Co jsme trénovali, že jsme odevzdali na hřišti. Jsme na začátku, nepřeceňujeme to, ale tohle je odměna. Chceme ty odměny sbírat dál, aby se to líbilo lidem. Když jsou hráči spokojení, mají chuť k tréninku. Když mají chuť k tréninku, za něco to vypadá. Když to za něco vypadá, odehrají dobrý zápas. To je uzavřený kruh.
Jak tomu pomáhá vaše povaha?
Jsem emotivní člověk. Když tu věc máte rád a položíte se do ní, emoce tam musí být. Patří do všeho, já jich mám možná trochu víc. Už je to o mně známé. Rozhodčí si asi dělají čárky, že toho Vašinu někde seknou, a jsou pak za hrdiny.
Rozkopáváte dveře, koše?
To zase ne, ježíšmarjá! Spíš prožívám ten zápas, křivdy, které v něm přijdou. Lidi kolem sportu nejsou neomylní, samozřejmě ani já. A člověk to prožívá, nemávnu rukou, okomentuju to. Říká se, že kdo chce zapálit, musí hořet.
A Ústí loni vypadalo vyhořele, až trochu mrtvě. Skončilo v extralize poslední.
Možná je některé porážky psychicky srazily. Když nemáte sílu to přemoct, stát se to může.
V soukromí jste klidnější?
Jaký je člověk na kurtu, takový je i v soukromí. Když mě někdo naprdne, nepřejdu to, neotočím se a nejdu pryč. Naopak se zastavím a chci to řešit (smích).
Byl jste už někdy vyloučený, což je ve volejbale rarita?
Párkrát ano, dokonce jsem musel i z haly. Bylo to v Ostravě v mládeži, někdy před třemi roky. Pískal nás rozhodčí z klubu, proti kterému jsme hráli. Shodou okolností u toho byl můj syn, který smečoval. K tomu šlo o zásadní a rozhodující balon a rozhodčí ho vytáhl do autu... a dopadlo to tím, že jsem šel ven.
Dnes se utkáte se synem, nastoupíte na půdě Karlovarska. Nelákal jste ho k vám?
Má v Karlovarsku smlouvu ještě na rok a je tam spokojený, ale doma nastalo špičkování. Karlovarsko má kvalitní tým, vzájemný zápas bude těžký. Kdyby se synátorovi náhodou podařilo vyhrát, bude to náročné, jel bych domů asi sám (smích).
 |
Proč jste vůbec kývl Ústí?
Ze dvou důvodů. Skončila mi smlouva v Ostravě a s ústeckým šéfem Mírou Přikrylem se známe od mládí. Dali jsme si schůzku a domluvili se na ročním angažmá. Extraligová nabídka se neodmítá, je to výzva a já mám výzvy rád. Po loňském posledním místě, podle mě ne úplně zaslouženém, a neočekávaném konci trenéra Jakuba Salona jsem do toho šel. Kluky znám, některé mám v univerzitních výběrech, s některými jsem spolupracoval už dřív. Navíc Číra (generální manažer Přikryl) je jeden z posledních mohykánů, pro které je slušnost na prvním místě, což je úžasné. Já jsem z té generace také.
Proč myslíte, že Ústí bylo loni poslední neoprávněně?
Každý tým v extralize by měl mít nějaké ambice, určitě ji měli kluci i v Ústí. Měli zápasy, které se jim nepovedly z nějakých nešťastných důvodů, pak už to bylo složitější. I silnější mužstvo někdy mentálně zkolabuje. Pro každý tým, který je poslední, to je nezasloužené, když to řeknu jednoduše (úsměv).
Jak se vám jeví současný tým?
Vrátil se Luboš Bartůněk, který je v extralize jeden ze špičkových nahrávačů. Loni si ho do Prahy brali jako nejlepšího nahrávače vůbec. Tento post je kvalitní, k tomu smečař Filip Kramar, na tom se dá stavět, byť teď nehrál kvůli svalovému zranění. Jsou tu zkušení blokaři, Beer toho má za sebou spoustu, Tibitanzl roste rok od roku. Libero Kořínek parádně přihrává. Alfa a omega jsou smečaři, když máte útočníka a ještě dobře přihrávajícího, jsou to zásadní věci. A my máme Chilana Parraguirreho a Kanaďana Bornemana. Naši cizinci se mi líbí moc!
Budete sázet na Kramara či Parraguirreho v útoku, anebo spíš na kolektivní výkon?
Někdo hraje dobře celý zápas a koncovka mu nevyjde, jindy je naopak víc namotivovaný a koncovku vyšvihne jako mistr světa. Záleží, jak se zápas vyvíjí. Určitá síla by se měla rozložit. Zásadní balony, to má každý mančaft, by měl hrát ústřední hráč s nejsilnější mentalitou a nějakým drajvem, který má. Ten ho posouvá i s odvahou dál.
Cíl je play off?
Vize je rozhodně skončit výš než loni, protože níž už se skončit nedá (smích). I když některé kluky znám, trenér by neměl být hrrr a minimálně pár věcí s nimi prožít. Ani z hráčů nikdo nechce, aby byl poslední, trenér taky ne. Občas jsem skutečně tvrdší člověk, ale kluci to berou a jedou na plné pecky.
Nesestupuje se, může to soutěž ovlivnit?
Je možné, že kupa družstev s tím bude kalkulovat, dá přednost mladým a perspektivním. Ale nemyslím si, že někdo by si dovolil sezonu vypustit. Hrají v tom roli peníze, prestiž, diváci. Může to být přínos pro český volejbal, mladá generace, co tu je teď, vyhrála na juniorských šampionátech titul mistra Evropy, uspěli i na mistrovství světa. Čím dřív ti mladí kluci dostanou šanci, tím líp.
Vy se na volejbalové scéně pohybujete už velmi dlouho, čím vším jste prošel?
Když jsem jako hráč končil v České Třebové, odkud pocházím, kluci mi řekli, jsi z nás nejstarší, tak nás trénuj. Tím začala moje trenérská dráha, jako hrající kouč. V extralize jsem začínal v roce 1996 v Ostravě u mužů ve Vítkovicích. Třikrát jsem působil v Benátkách, jednou jsme v základní části uhráli 3. místo a celkově skončili pátí, což byl historický úspěch sedmitisícového města. Nádherná štace byla v Opavě, kde do toho Ostroj jeden čas dával peníze, vybojovali jsme bronz. Byl jsem i v Myjavě na Slovensku, v Havířově, od roku 2006 jsem hlavní kouč univerzitního týmu. Byl jsem i asistentem u reprezentačního áčka, také jeho manažerem. Působil jsem jako hlavní trenér juniorské reprezentace. Mám toho hodně za sebou, užil jsem si to do té mojí šedesátky krásně.
Která štace vám utkvěla v paměti?
Na každou rád vzpomínám, odnikud jsme neodcházel s hořkostí. Vždy jsem dal dohromady dobrý tým, který fungoval lidsky. Nikdo se nikde na nikoho nedíval skrz prsty, to já mám rád, když to tak funguje. Život žijeme jen jeden a člověk má pak na co vzpomínat jako já.
