Koronavirus
Sledovat další díly na iDNES.tvNa ostrově Koh Rong Sanloem je klid. Bílý písek, palmy, průzračná voda. „Pláže tu bývají narvané, ale teď je ostrov uzavřený. Zůstalo tu asi jen sto lidí,“ popisuje po Skypu Lucie Lenfeldová.
„Pandemie je znát, i když opatření nejsou taková jako v Evropě. I v Kambodži na pevnině jsou roušky povinné, ale tady jsme už dva týdny zavření ve stejné skupině, a tak je nikdo nenosí,“ doplňuje její manžel Aleš.
Oba se celou dobu rozhovoru usmívají. Žádný stres ani strach, že se nedostanou domů. Ostatně to ani neměli v plánu. „Dali jsme ambasádě vědět, že tu jsme. Nabídli nám dva lety zpět, jeden švýcarský a jeden francouzský. Ale byly tu rodiny s dětmi, a tak jsme místa přenechali těm, kteří to potřebovali víc,“ popisuje Aleš. A jeho žena dodává: „Odjeli jsme na dobu neurčitou. Předtím jsme se doma zbavili všeho majetku, takže nás k návratu nic netlačí.“
Na cestu se vydali začátkem února. Ale celý příběh začal už před dvěma roky, kdy Lucie vážně onemocněla. Diagnóza přišla o nějaký čas později a zněla Crohnova choroba. K tomu se přidala řada psychických potíží. „Měla jsem panické ataky, úzkosti a deprese,“ vzpomíná. „Teď to všechno vypadá zalité sluncem, ale prošli jsme si malým osobním peklem. Jednu chvíli to vypadalo opravdu špatně a několikrát to ohrozilo i naše manželství. Bude to znít zvláštně, ale dnes jsem za ty těžké chvíle ráda.“
 |
„Donutilo nás to, abychom o našem snu cestovat jen nemluvili, ale konečně ho podnikli. Oba jsme přehodnotili dosavadní život a od základu ho změnili,“ vysvětluje Aleš.
A tak skončili s prací, prodali bydlení i spoustu jiných věcí a vydali se do své oblíbené Asie. „Rozhodli jsme se vše vsadit na jednu kartu a nenechávat si žádná zadní vrátka. Když odjet, tak se vším. Všeho se zbavit, batoh na záda a pryč,“ říká Lucie a vzpomíná, jak to sdělili rodičům. „Že rádi cestujeme, to věděli. Ale asi doufali, že nás moje nemoc v plánech spíš zbrzdí. Jenže ona nás naopak nakopla.“ „Strach měli a mají dodnes. Ale podpořili nás,“ doplňuje Aleš.
Dva a půl měsíce zatím tráví v Asii. Byli v Thajsku, v Laosu, teď jsou v Kambodži a jejich putování můžete sledovat na instagramovém účtu @sellitandlive. „Kdybyste se nás zeptal, jestli bychom to udělali znovu, tak určitě ano. Každý má nějaký sen a měl by si za ním jít,“ říkají oba. A co bude dál? „Chtěli jsme se dostat do Střední Ameriky. Ale teď spíš pojedeme tam, kam budeme moct. Uvidíme. Necháme se překvapit.“
