Na střelnici panovalo aprílové počasí. Chvilku sněžilo, pak pršelo. K tomu se navíc mezi stavy a terči proháněl nevyzpytatelný vítr.
Přetěžké podmínky.
„Síla větru se dala jen těžko odhadnout,“ popisovala Charvátová. „Podmínky byly opravdu těžké, což potvrzuje, že jsme na trestném kole neskončily samy.“
Jen Norky, Italky a Estonky se vyhnuly 150 metrům navíc, tedy tři štafety z 23členného startovního pole.
„I tak jsem si s podmínkami měla poradit lépe, vyčítám si to,“ vyprávěla Charvátová.
Na položce vleže jí zbýval po vyprázdnění zásobníku jeden terč. Tři náhradní náboje měla na jeho sestřelení. Jenže trefit černé pole se jí nepovedlo.
„Ležka mě hodně mrzí. Nedobít jednu ránu na tři pokusy…“ litovala po závodě. „Ani se mi nechtělo věřit, že se mi to nepovedlo. Když jsem odjížděla, byla jsem úplně na dně.“
A bylo ještě hůře.
„Říkala jsem si: Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Už jsem se nechtěla vidět na trestném kole. A co se nestalo? Byla jsem tam znova…“ líčila.
Na zastávce vestoje pěti ranami sestřelila jen dva terče. Náhradními náboji sice shodila další dva, ten poslední už ale ne a znovu musela absolvovat 150 metrů navíc.
PROGRAM: Světový pohár v biatlonu v Novém Městě na Moravě v roce 2020 |
Charvátová tak potvrdila svou neslavnou bilanci. V kariéře absolvovala 16 štafetových závodů, jen dvakrát jej zvládla bez trestného kola - v loňské sezoně v Hochfilzenu a letos při mistrovství světa v Anterselvě.
„Střelba byla fakt náročná. Byla o level těžší než jindy a o ten level jsem to hůř zvládla. Takže když normálně jezdím na hraně trestného kola, tak jsem to teď pojistila dvěma,“ doplnila.
Celkově česká štafeta obsadila v závodě 10. místo.
„Očekávání jsme měly určitě vyšší, na druhou stranu se nám nejlepší výsledek povedl na mistrovství světa a uspět na vrcholu bylo gró sezony,“ uzavřela.
