Na Bali absolvovala i záchranářský kurz, pozorovala manty a mořské želvy. „Je to spirituální, ezoterické místo. Doporučovala bych takovou dovolenou lidem, co se nějakým způsobem hledají,“ povídá devětadvacetiletá oštěpařka.
Hledá se snad ona sama?
„Ne, to ne,“ zakroutí hlavou. „Ale stresu a tlaku zažívám jako sportovec za sezonu dost. Zvlášť když mé zdraví bylo pořád nahoru dolů.“
Přesto cosi letos usilovně hledala. Nového trenéra.
Její odchod od dua Vítězslav Veselý - Rudolf Černý do skupiny Jana Železného se stal největší českou atletickou událostí posezonního období.
Atlet roku 2019Zpravodajství |
Když k němu došlo, hovořilo se o tom, že příčinou této změny byl také partnerský rozchod Ogrodníkové a Veselého. Na sobotním vyhlášení ankety Atlet roku, v níž obsadila páté místo, už opět seděli spolu. Ovšem to na sportovním „přestupu“ k Železnému nic nezměnilo.
„Největší problém spočíval v tom, že Víťa je stále závodník a měl toho i s mým trénováním hrozně moc,“ vysvětluje loňská vicemistryně Evropy. „Proto jsme se už v půlce sezony domluvili, že tu spolupráci musíme ukončit a na olympijský rok pro mě někoho vhodného najít.“
Že by ji podobně jako Barboru Špotákovou vedl pouze Rudolf Černý, údajně neuvažovala. „Pro mě byl lepší možností pan Železný, protože jsem s ním už v minulosti trénování zažila.“
Co může za zranění?
Nebyla si jistá, zda ji Železný vezme. „Trošku jsem se bála, jestli řekne ano,“ přiznává. V případě negativní odpovědi tudíž měla v záloze plán B, který jí nasadil do hlavy olympijský vítěz Thomas Röhler.
„Říkal mi, že jeho kouč mě má moc rád a že by mě když tak v Jeně trénoval,“ vypráví o nabídce od Harra Schwuchowa.
Železný se však Ogrodníkové ochotně ujal, po závodě na mistrovství světa v Dauhá se definitivně dohodli.
V Kataru zůstala za očekáváním, nepřehodila 60 metrů, skončila ve finále až jedenáctá. „Ale můj výsledek neměl na mé rozhodnutí o nutné změně trenéra žádný vliv. To jsem udělala už před šampionátem.“
Železného skupina tak bude mít nyní tři muže a čtyři ženy, pořádné sousto pro jednoho trenéra. „Proto by nám měl pomáhat ještě někdo další,“ naznačí Ogrodníková.
Od přestupu si slibuje, že slavný kouč upraví její poslední dobou haprující techniku a naleje do ní sebevědomí.
„Je koučem se zvláštním charizmatem, kterému všichni věří,“ chválí trojnásobného olympijského vítěze. „Dává svým atletům naprosto všechno. Zároveň i z vlastních zkušeností chápe, jak těžké je pro nás smiřovat se s neúspěchy i se zdravotními problémy.“
Právě ty byly v poslední sezoně u Ogrodníkové enormní. Při osobním rekordu 67,40 m si v květnu způsobila vleklé zranění kyčle. Lékaři tápali, co je příčinou. „Půjde asi o nějakou svalovou záležitost od zad. Ze špatné techniky mě bolela záda a ta bolest putovala až do kyčle.“
Při dovolené bolest ustoupila. A dál?
Železného návod k nápravě je prostý: důkladně vyšetřit (u profesora Koláře), cvičit, nepřetěžovat.
„Už mi říkal, že jakmile budu mít v sezoně zdravotní problémy, zrušíme závody a budeme vše směrovat až k olympiádě v Tokiu,“ vykládá Ogrodníková.
V Japonsku se pak chce pod vlajkou s pěti kruhy vrátit na přední příčky. „Vím, že tam mohu bojovat i o medaile,“ ujišťuje.
Jen musí zase najít své zdraví.
