„Slavík letos nebude, jeho pauza trvá. To je asi to jediné, co vám k tomu můžu říct,“ prozradil jeho stávající pořadatel Jaroslav Těšínský. Na otázku, zda se ho dočkáme příští rok, odpověděl, že je to možné. S určitostí to ovšem nepotvrdil.
Oddechový čas pro Slavíka je celkem logické rozhodnutí, anketa se v minulých ročnících potýkala s několika potížemi, z nichž asi nejvýraznější byla kauza zpěváka Tomáše Ortela, který se měl v roce 2017 umístit na druhém místě. Pořádající agentura mu ale odebrala hlasy s tím, že hlasování pro něj neproběhlo fér.
Ortel, vlastním jménem Tomáš Hnídek, má hudebně velmi problematickou minulost. Svého času působil jako bubeník v neonacistické kapele Conflict 88 (dvě osmičky jsou akronym pro zkratku HH, tedy Heil Hitler) a při zaznění jeho jména při slavnostním ceremoniálu sál demonstrativně opustili zpěvák Radoslav Banga alias Gipsy.cz a herečka Iva Pazderková.
Kontroverzi vzbudilo i vyškrtnutí rapera Řezníka, známého svými silně explicitními, s ničím se nepárajícími texty. Na jeho obranu tehdy vystoupili Matěj Ruppert, Tomáš Klus nebo Xindl X. Kuriozitou pak bylo páté místo pro Joakima Brodéna, zpěváka švédské metalové kapely Sabaton, jenž má po matce české kořeny.
Z podobného, byť nepoměrně komičtějšího ranku bylo i vystoupení Daniela Landy na ročníku 2012. Zpěvák, skladatel a herec, jemuž je kvůli působení v kapele Orlík rovněž předhazováno nahnědlé smýšlení, se v ten večer dostavil s kohoutem v podpaží a pronesl velmi plamennou a ostrými výrazy prošpikovanou řeč v tom smyslu, že s Danielem Landou je utrum, odteď je kouzelník Žito a končí s hudbou. A když na něho budete oškliví a budete si ho chtít třeba vyfotit, uvidíte ten tanec. Mánie v přímém přenosu.
Čtyři minuty a dvaadvacet vteřin čistého úletu. Jak to dopadlo, už víme. Z Žita se opět stal Daniel Landa, čile koncertující a s hudební kariérou rozhodně nekončící. I to v minulých letech ke Slavíkovi patřilo, stejně jako šok, když ve stejném roce v kategorii zpěvák roku nezaznělo jméno Karel Gott, nýbrž Tomáš Klus. Nestor ankety Gott, v té době držitel 37 Slavíků, to vzal se svým typickým humorem a nadhledem. Jeho kralování stejně nemohlo nic ohrozit, v dalších ročnících již opět usedl na trůn.
Kdo jej nahradí v dalších ročnících, budou-li samozřejmě jaké, je v tuto chvíli otázkou, na kterou nikdo nezná odpověď. Stejně jako má-li cenu ještě Českého slavíka křísit. Hudební publicista Josef Vlček míní, že rozhodně ano. „Je to výborný marketingový nástroj, jak upozornit na nová jména a tváře. Díky němu se třeba zviditelnila kapela Jelen nebo se poukázalo na nástup Anety Langerové.“
Zároveň ale připouští, že anketa tak trochu zaspala dobu. „Všechno se hrozně rychle mění, bylo by asi hodně těžké Českého slavíka upravit tak, aby na všechny nové trendy dokázal odpovídajícím způsobem reagovat,“ míní Vlček.
Jedním z těch „nových“ jmen, jimž Český slavík pomohl, je i písničkář Voxel. „Kdybych to vzal z čistě pragmatického hlediska, byl bych rád, aby se Slavík vrátil. V roce 2014 jsem v rámci něj byl oceněný v kategorii Hvězda internetu, což mi v rámci PR dost pomohlo. Najednou jsem si třeba pořadatelům rozličných městských slavností mohl říct o pár tisíc víc,“ usmívá se Voxel a dodává, že Českého slavíka nebere jako nějakou vysněnou životní metu.
Je to anketa popularity, nikoliv kvality, a takto je třeba na něj pohlížet. Přičemž s onou „popularitou“ se dá taky zacházet po svém. „Nechci nikoho jmenovat, ale občas se tam třeba v sekci Objev roku objevovali lidé, o kterých jsem nikdy předtím neslyšel. Nepotkal jsem je na žádném festivalu, nehrála je rádia, nejezdili po klubech. Možná obrazili pár VIP večírků, a tím to haslo. Bylo mi jasné, že to není úplně čisté,“ dodává Voxel.
Přejete si obnovení Českého slavíka?
Manipulace s hlasy ve Slavíkovi není žádnou novinkou, takové věci se podle slov zpěvačky Evy Pilarové děly ještě v dobách, kdy se posílaly vystřižené hlasovací lístky z Mladého světa.
„Objevovala se tam jména, o kterých jsem v životě neslyšela. Vždycky když někdo dostal víc hlasů než Karel Gott, přišlo mi to podezřelé. Ale z každého Slavíka, ať už ze Zlatého nebo Českého, jsem samozřejmě měla radost. Dneska už na přední pozice pomýšlet nemůžu, ale pořád si troufám tvrdit, že bych třeba v první stovce obstála,“ říká upřímně Eva Pilarová, držitelka čtyř zlatých, pěti stříbrných a dvou bronzových ocenění.
Taky jste si mimochodem při jejích slovech o neznámých jménech, atakujících nejvyšší posty, vzpomněli na historku Miroslava Donutila, kterak společně s brněnským bohémem Frantou Kocourkem rozjeli mohutnou akci se „zpěvákem“ Rudym Kovandou?
Český slavík by skutečně potřeboval čerstvý vítr do plachet. Showbyznys se mění takřka ze dne na den a bylo by v pořádku, aby jej anketa s takovou tradicí dokázala patřičně reflektovat. Ale jak trefně podotkla Eva Pilarová, po smrti Karla Gotta už to stejně nebude nikdy ono. „Protože nikdy už nikdo nedokáže říct tak neodolatelně ,tak letos jsem to skutečně nečekal‘.“
