Joker čili vtipálek; tak mu říká profesionální televizní bavič neboli Robert De Niro, jenže ironicky. Nájemný klaun, jehož proměnu z otloukánka přes mstitele v miláčka davů buduje Joaquin Phoenix dokonale od každého kroku vychrtlého těla až po chvění konečků prstů, jimiž užuž sahá po hereckém Oscarovi, totiž patří k nejhorší šmíře.
Lidé se nesmějí jeho vtipům, nýbrž jeho trapnosti, neobratnosti, upachtěné snaživosti. Navíc také jeho nekontrolovatelnému vlastnímu smíchu, jenž je sice projevem duševní choroby, ovšem to divák neví. A když se k nemocné mysli a fyzickým ústrkům přidá pocit zneuznání umělce, za něhož se považuje, stačí drobná roznětka, aby tekla krev. Zvláště když výbuchem hrozí celé město plné odpadků a krys.
Antihrdina Joker má něco společného s postavou, kterou ve Volném pádu ztělesnil Michael Douglas. Tam také po poslední kapce kalichu hořkosti následuje náhlý zkrat a cesta, odkud není návratu. Jenže Volný pád nepotřeboval komiksové haraburdí, jež k Jokerovi zjevně naláká žánrové fanoušky – a pak jim zase hračku vezme. Protože Todd Phillips, jenž dosud točil nezávazné komedie, vystavěl drama, které z intimních poloh přerůstá ve společenské a silnými závěrečnými obrazy rabujících mas oslavujících krvavého mstitele coby svůj vzor sahá ke znepokojivému podobenství.
Přesto v Jokerovi zůstalo ještě dost z Batmana, a vcelku zbytečně. Počínaje tradičním dějištěm Gotham City, ačkoli pouliční nepokoje mohlo hostit jakékoli bezejmenné město, a konče Jokerovým pátráním po tajemství vlastního původu, jež se místy ocitá na hraně telenovely. Podobně doplňkově působí milostný motiv sousedky.
Nejhlubší ponížení
Ale všude tam, kde se vyprávění soustředí na Jokerovu posedlou touhu po potlesku, je komiks zapomenut a Phoenix nenechá diváky vydechnout. Stačí, když se před zrcadlem líčí, a už se dá napětí krájet. Ubohý šašek z výprodeje, jemuž se stýská po bezpečí blázince, nemá zastání ani u jediné blízké bytosti, též zjevně pomatené matky, která se táže – jak můžeš být komikem, když nejsi zábavný?
Jokerovy nezvladatelné vlny smíchu jsou děsivější, než kdyby řval, a když mu v roli zdravotního klauna při vystoupení pro děti v nemocnici vypadne zbraň, zatají se dech.
Přitom mu Phoenix přikazuje až do bodu zlomu nadlidskou sebekontrolu, již kino pociťuje takřka fyzicky, a klíčová, výtečně nasnímaná situace v metru dýchá reálnou hrozbou každodennosti. Od chvíle, kdy padnou hranice sebeobrany, se datuje nárůst sebedůvěry, a když Jokerovo vystoupení sólového baviče v klubu pro adepty žánru stand up comedy skončí propadákem, jako by měl v očích – jestliže to nejde po dobrém, půjde to po zlém.
JokerUSA, 2019, 122 min Režie: Todd Phillips Scénář: Todd Phillips, Scott Silver Hrají: Joaquin Phoenix, Zazie Beetz, Robert De Niro, Marc Maron, Brett Cullen, Frances Conroy, Shea Whigham, Glenn Fleshler, Bill Camp, Douglas Hodge, Dante Pereira-Olson, Alissa Bourne, Isabella Ferreira, Tamiz U. Rezvi Streamovací služby: HBO Max (CZ zvuk, titulky) Kinobox: 88 % IMDb: 8.4 |
Jakmile přijde to nejhlubší ponížení, totiž od „kolegy“ čili De Nirova úspěšného komika, jeví se batmanovské hrátky už naprosto okrajové. Na dokonalosti snímku ubírají také Jokerovy bludy, až příliš rafinované a okázale osudové pátrání po pravdě a lži v rodinné historii a v neposlední řadě lehce proletářské přitakání vůkolní rebelii.
Ovšem sledovat Phoenixův nácvik vysněného televizního hostování je zase vyložený požitek protknutý obavami, protože exhibicionista bez talentu představuje snad vůbec nejhorší možnou kombinaci. Když se protestní manifestace zvrtnou v lynč, tvrdí je nervní hudba, a vyvrcholení v přímém přenosu i následné obrazy mění portrét komiksového padoucha definitivně v politické drama. Nadto mistrovsky natočené a silně účinné – jako vždy, kdy se zneuznaný cvok stane symbolem revoluce.
Což mohl režisér sdělit i bez návaznosti na Batmana, třebaže z obchodního hlediska zosobňují komiksové odkazy chytrý tah.
