„Františku, od chvíle, kdy mě zastihla zpráva o tvém odchodu do „věčných jevišť“, na Tebe myslím. Na chvíle s Tebou. A nebylo jich málo. Byl jsi velký člověk a tak se nebojím velkých slov. Osud tomu chtěl, že se naše cesty potkaly a my dva jsme chvíli šli spolu.
Igor Bareš
Díky Tobě jsem v divadle zažil tu nejkrásnější etapu svého hereckého života. Vážil jsem si Tě pro Tvé občanské postoje i pro Tvé smýšlení umělecké. Tituly pod Tvým režijním nebo dramaturgickým vedením byly mnohdy těžké, ale právě to mne činilo šťastným,“ uvedl Bareš.
„A opět je tu osud a ten způsobil, že až se sejdou lidé, aby Ti dali poslední sbohem, já mezi nimi nebudu. A proto Ti alespoň těchto pár slov píšu,“ vysvětlil Bareš, proč zvolil tuto formu rozloučení.
„Děkuju, že jsem s Tebou mohl být. Na jevišti, u piva, v životě. Byl jsi kolega, autorita, kamarád. Přeju ti, jak jsme spolu vždy říkali, „Suchou stezku“. V nádražním bufetu v Přerově na Tebe vždy vzpomenu. Řečeno Tvými slovy: „Dokonáno jest“. Řečeno našimi společnými: „Howgh“. Domluvil jsem. Tvůj I.B.,“ uzavřel herec, který nyní působí v pražském Divadle na Vinohradech.
Derfler se narodil v Plzni. Jako herec prošel Divadlem Jiřího Wolkera v Praze, brněnským „Provázkem“ a v roce 1980 zakotvil v činohře nynějšího Národního divadla Brno. V letech 1990 až 1997 byl šéfem činohry. Byl signatářem Charty 77 a vydával samizdatovou edici Studnice.
Už v roce 1988 založil neoficiální Divadlo U stolu, které se od roku 1998 stalo součástí Centra experimentálního divadla. Celoživotně se Derfler věnoval také uměleckému přednesu, pravidelně spolupracoval s Českým rozhlasem, například v seriálu Toulky českou minulostí.
