Roztomilý Coton de Tulear | foto: Profimedia.cz

Šlechtění psů se zvrtlo. Módní plemena jsou oblíbená kvůli deformitám

  • 69
Touha měnit podoby psů se zvrhla. Tvoříme psy co nejmenší, v neobvyklých barvách, s roztomilými výrazy. Proto nemůžou dýchat, jsou slepí, hluší, ochrnutí. Je to tím, že poptávka je po co nejmenších pejscích, chovatelé proto mnohá původně velká plemena cíleně zmenšují, píše čtvrteční Magazín MF DNES.

„Nedávno jsme řešili problém s plemenem coton de tulear. Je to malý bílý pejsek. Lidem se líbí. Čím je menší, tím jim připadá roztomilejší. Takže v chovu se upřednostňují nejmenší. Ovšem nejmenší jsou proto, že mají chondrodystrofii, nemoc chrupavek a kostí. Na nožičkách vzniká deformita, a tak se pejsek zmenší. S tím souvisí špatně vyvinuté meziobratlové ploténky, takže se stává, že pejsek jednoho dne skočí, chrupavka nevydrží a pejsek ochrne,“ popisuje odbornice Markéta Dajbychová, která zkoumá psí DNA.

V podstatě je výsledkem tohoto postupu to, že se upřednostňuje zdravotní indispozice. Stal se z ní módní trend. Mnohé evropské chovatelské kluby teď stojí před rozhodnutím, jestli chtějí mít zdravé, nebo módní plemeno.

Jako příklad lze uvést francouzského buldočka, ale obecně se to týká všech plemen se splácnutým čenichem. „Je to vlastně brachycefalie, deformita lebky. Nemoc. Souvisí to s velkou spoustou problémů, jako je dechová nedostatečnost, potíže se zuby, zažíváním, páteří, rozmnožováním, očima a srdcem,“ popisuje odbornice.

Ve Velké Británii se snaží přijít na gen, který způsobuje, že čumáček je čím dál placatější, aby mohli vývoj zvrátit. To znamená vybrat jedince, kteří ho mají o trošku delší. 

Za posledních patnáct let tam popularita francouzského buldočka narostla o šest set procent. S tím souvisí i to, že lidé kolem sebe vidí čím dál víc buldočků s placatým čumáčkem.

Tuto vadu považují za roztomilou a chtějí přesně takové. „Na jedné konferenci se teď řešilo, že se to týká už i rotvajlerů. Ti mají taky krátký čumák. Ne brachycefalitický, ale ani ne špičatý. A najdou se lidé, kteří říkají: Vypadá takový přísný, kdyby měl ten čumák trochu placatější, líbil by se nám víc,“ říká Dajbychová.

Lidé však tvořili nová plemena psů odjakživa. Možná se přece najdou i nějaké dobré stránky. „I příroda dělá vývoj. Zakonzervovat plemeno v nějaké podobě na sto let taky není přirozené. Změna není v principu špatná. Je však potřeba znát základní zákonitosti. Lidé si řeknou, že například vyeliminují z plemene všechny epileptiky, nebudou je rozmnožovat, ale tím se hodně zúží rozmanitost,“ upozorňuje výzkumnice.

To způsobí, že se projeví nějaká nová nemoc, která do té doby nebyla v plemeni výrazně vidět. Tím, že vyberou pár jedinců, vzniknou třeba příbuzenské plemenitby a po letech se projeví nějaký další problém.

Rozhovor s Markétou Dajbychovou čtěte ve čtvrtečním Magazínu MF DNES.

,