V teplých až tropických oblastech mají domov i druhy velmi obávaných ohnivých mravenců Solenopsis invicta, jejichž původní domovinou byla Argentina. Odtud se ale rozšířili do Afriky, Severní Ameriky i do Tichomoří.
Ohniví mravenci jsou jako vojáci
Jejich kousnutí patří mezi nejbolestivější, jaké vám může hmyz uštědřit. Na jejich cestě, na které po nich zůstane zkáza, je nezastaví téměř nic.
Při překonávání vodních ploch dokážou ze svých těl utvořit obrovský nepropustný vor, který čítá i sto tisíc jedinců. Jsou schopni spojit svá tělíčka a z nich vyrobit most přes propast nebo přes řeku.
Ohniví mravenci patří mezi nejbojovnější a nejútočnější živočichy na Zemi. Napadají kolonie mravenců jiných, ale i stejných druhů. Zápolí o území a jejich bitvy připomínají promyšlené a strategické boje středověkých vojsk.
Dokážou vykutat ze svého mraveniště podzemní chodby k mraveništi sousednímu a napadnout jejich kolonii. Používají i „chemické zbraně“, tedy z jedové žlázy okolo sebe rozstřikují nepříjemně páchnoucí chemikálii.
Útočí v šiku i na daleko větší živočichy – dokonce i na hospodářská zvířata – a neváhají napadnout i člověka.
Nech mravence žít
V našich zeměpisných šířkách můžeme zůstat v klidu. U nás sice žije na sto druhů mravenců, z čehož je šest lesních, ale jejich důležitost pro přírodu je nesporná.
Právě lesní mravenci mají pro zdraví lesů nezastupitelnou úlohu. Jako vrcholoví predátoři v říši bezobratlých likvidují škůdce, ale také opylují rostliny a rozšiřují semena často vzácných rostlin.
Také provzdušňují půdu na pastvinách, loukách i polích a jejich výkonnost překonají jenom žížaly. Pokud máte mraveniště na své zahradě, je to neklamná známka toho, že jste dobří a citliví hospodáři.
Mějte na paměti, že kromě expanzivních mravenců faraonů jsou všichni naši mravenci žijící v přírodě chránění.
Mravenčím predátorem je Ťutínek
O mravencích jsme sice hovořili jako o vrcholných predátorech z říše hmyzu, ale mají vážného konkurenta.
Rekordy
|
Nenápadného blanokřídlého „motýlka“ připomínajícího jepici by nikdo nepodezíral z toho, že se vyvinul z obávané dravé larvy.
Už v úvodu zmiňovaný spisovatel Ondřej Sekora nám jej v příhodách Ferdy Mravence představil jako záludného krvelačného Ťutínka. Larva mravkolva číhá v trychtýřovité písečné pasti na své oběti.
Těmi bývají často právě mravenci. Pokud se mravenec či jiný drobný hmyz ocitne na okraji propasti, začne se sypat jemňoučký písek, který dává larvě jasný signál – je tu kořist.
Larva mravkolva ovšem nečeká, až jí spadne do pomyslného klína, ale stále ukrytá začne oběť bombardovat zrnky písku. V momentě, kdy se mravenec skutálí dolů, pozře ho svými obrovskými kusadly.
