Nechce příliš rozebírat svou bobtnající produktivitu, protože tvrdí, že „když neuspěje ve čtvrtfinále, všechno se nuluje“.
Ano, Jakub Voráček má pravdu.
Dneškem startuje ta nejnapínavější část mistrovství světa. Polovina týmů už je doma, zbylých osm ještě sní o medailovém konci. A právě dnešek je i dnem, kdy se očekává, že Voráček s céčkem na hrudi potvrdí roli tahouna. Že on se svými kumpány v Bratislavě „zničí“ čtvrtfinálového soka z Německa a nasměruje tým k medailím, které hokejová reprezentace marně vyhlíží už sedm let.
Česko - NěmekoSledujte ve čtvrtek od 20.15 online. |
„Kuba naplňuje naše očekávání. Jsme s ním naprosto spokojení a je to náš lídr se vším všudy. Táhne nás k vysněnému úspěchu. Je tahounem na ledě i mimo něj. Ne každý to v sobě má, ale za Vorasem kluci jdou, což je důležité,“ říká generální manažer Petr Nedvěd.
Právě on kolem Voráčka v sezoně nejvíc kroužil, aby ho s předstihem – zvlášť když Philadelphia měla daleko do play off – zlákal do reprezentace. A aby do Bratislavy přijel, i když jeho přítelkyně byla v očekávání. Nejsou to však od Nedvěda diplomatická slova falešné chvály. Voráček je kapitánem reichelovského typu, je lídrem, umí mužstvo srovnat i být pro něj vzorem. Už teď na šampionátu posbíral v sedmi zápasech 15 bodů (3+12), což je nejlepší český výkon od roku 1986.
„Nikdy nebyl tím, kdo mlčky sedí v rohu. Na střídačce ho můžete vidět, jak běhá. Umí být i zlý a nepříjemný, zvlášť na rozhodčí, se kterými hodně komunikuje. S nimi se rozčílí, jinak je v klidu,“ říká Michael Frolík, Voráčkův letitý kamarád a teď i kolega z lajny. „Je to impulzivní, ale upřímný člověk, nebojí se zařvat.“
Voráčkovi je 29 let, je jednou z hvězd Philadelphie, z NHL je vzhledem ke své roli i vysoké gáži zvyklý na zodpovědnost. Zmoudřel, už není tím bezstarostným klukem jako třeba na zlatém šampionátu 2010, teď svými výkony ručí za úspěch mužstva. Kouč v něm má prodlouženou ruku, mužstvo spolu s Frolíkem, Gudasem usměrňuje. „Tak by to v týmu mělo být. Musí tam být někdo, kdo přenese věci do kabiny. Pak má trenér práci snazší,“ ví i kouč Miloš Říha.
Jakub Voráček v utkání proti Finsku na Carlson Hockey Games v Brně.
Přitom Voráček patřil k těm, kterým se moc nelíbilo, jak moc a intenzivně se v přípravě před šampionátem trénuje. Říha hráčům dával zabrat, nebál se dvou- i třífázových tréninků. Na takový program nejsou hráči z NHL příliš zvyklí. Teď ale uznává, že to byl od kouče správný tah. „Trenér přesně věděl, co dělá, a připravil nás skvěle. Ostatně proto tady na turnaji zatím všechny týmy přebruslujeme.“
Opakuje, že parta drží při sobě, že hráči chtějí medaili, mají společný cíl. Jenže každá armáda potřebuje vojevůdce a tím je teď Voráček. I proto bude dnes na ledě klíčovým mužem a nejde jen o to, kolik úspěšných přihrávek si připíše. Na střídačce hecuje ostatní. Je na něm znát touha, což jsou všechno vlastnosti, které vyrovnané mače mohou zlomit. A když zbytek týmu vidí, jak se pere jejich šéf, následují ho. To je pro úspěch i vítězství rozhodující.
„Mně přijde, že v Česku jste dobrý lídr, když se vyhraje. Já se snažím být sám sebou,“ tvrdí.
Ne, nebude to zápas jen o Voráčkovi. A v tom je další podstatná věc, proč by tým mohl letos oproti předchozím rokům uspět. I loni měl v Davidech Krejčím a Pastrňákovi ofenzivní lídry, jenže Američané si je dokázali ve čtvrtfinále ohlídat.
Tentokrát ale kromě první lajny pálí i ta třetí „plzeňská.“ Skóruje i Řepík ze čtvrté formace. „Góly se rozdělují mezi lajny a v tom je naše síla. Soupeř se nemůže zaměřit na jednoho dva hráče. Na druhou stranu nás čeká těžký zápas a k žádnému podcenění nedojde,“ slibuje manažer Nedvěd.
Budou tedy dnes před jedenáctou večer stát Voráček a spol. na ledě jako vítězové?
