Útočník se omluvil ze zdravotních důvodů, které sice Říha přímo nezpochybnil, ale naznačil, že jim příliš nevěří. „Asi ho nějak překvapilo, že jsme mu nedali žádnou jistotu. Já to nechápu. Může si protáhnout sezonu, ještě mu jeho budoucí trenér (Patrik Eliáš) řekne, ať přijede do kempu, ale on se omluví.“
Je to jen náhoda, nebo je Zacha vskutku nezdvořák, který pohrdá národním týmem? Ano, ohledně reprezentace s 22letým hráčem asi nikdy nebude lehké pořízení. Zůstala v něm křivda, jak se s krajánky jednalo v juniorských výběrech za trenéra Přerosta. Ani nemá v sobě hrdé pouto k nároďáku jako krajan Pastrňák. Byl vychováván pro NHL, ne pro tým se lvem na prsou.
Jenže já si stejně nemůžu pomoct, ale celá „Zachagate“ - a teď dejme stranou, jestli má na MS výkonnost - mi páchne zpackaným dialogem mezi hráčem a vedením. A byť se u reprezentace střídají vlády, které na začátku mise vyhlásí, jak výrazně zlepší komunikaci, pak se v dubnu před šampionátem ukáže, že tu stejně dál něco hapruje.
Když kouč Říha či manažer Nedvěd mluvili v sezoně o možných posilách z NHL, téměř vždy Zachu vynechali. Jen po lednové inspekci Nedvěd řekl: „Je to vynikající hokejista. Pořád je mladý, ale čekal jsem, že zažije průlomovou sezonu, kdy dá 20 gólů a udělá 50 bodů. Sám z toho musí být zklamaný.“ Byla to legitimní kritika, Zacha strádal, ocitl se pro výstrahu i na farmě. V tu chvíli na nároďák (nejspíš) neměl.
Nicméně to nebyl důvod, aby se ocitl na druhé koleji. Zachův otec totiž na svém blogu - nikterak kriticky - před pár dny napsal, že od lednové návštěvy s ním nikdo z reprezentace nemluvil, neobjevil se ani náznak zájmu. Přehlížet takové hráče je však pro současný český hokej velký přepych. K čemu jsou ty inspekční cesty (v sezoně celkem tři), když nedokážeme pořádně mluvit s 25 hokejisty, kteří z NHL přicházejí v úvahu? Ano, Nedvěd správně opečovává hvězdy Voráčka, Pastrňáka, Krejčího, ale potřebujete i „dělníky“. Ne, nic jistého jim neslibovat, ale proč v Zachovi nezapálit oheň, že se o něm ví, motivovat ho?
Trenér Miloš Říha. udílí pokyny v duelu s Rakouskem.
Protože když v polovině února skutečně bodově pookřál (11 bodů z posledních 12 zápasů), výrazně se zvýšila jeho role v týmu (hrál i přes 20 minut). A když má najednou reprezentace potíže s centry, tak by se hodilo ho otestovat. Místo toho přijde komunikačně podivné lanaření na poslední chvíli (v pondělí Říha oznámil, že se Zacha připojí, aniž by měl od hráče jistotu).
Ale proč, když reprezentační šéfové razí správné heslo, že nikoho nebudou přemlouvat, se pak po Zachově odmítnutí zachovají jako slon v porcelánu? Proč pálit mosty? Proč jen neoznámit: Nejede. Tečka!
Neplazit se před ním, ale taky ho zbytečně jedovatými slovy netepat.
Zacha je možná ukřivděný za minulost, možná nechce bez nové smlouvy na šampionátu riskovat, možná vážně není fit a chce si orazit. Ale je nutné hledět i dál. Za rok třeba tu životní sezonu prožije, ale bude mít po těch dvou zapáchajících zkušenostech (ano, má na nich - hlavně před dvěma lety - svůj díl viny) zájem reprezentovat?
Nemyslím si!
