V neděli spolu s Petrem Saganem strávil desítky kilometrů v úniku na belgické klasice Gent-Wevelgem. V hromadném spurtu pak dojel čtvrtý. „Ukázal jsem, že v neděli budu na Flandrech patřit mezi favority,“ říká teď sebevědomě.
Přitom mohlo být všechno jinak.
Před jedenácti dny ležel na kostkách severní Francie a úpěl v bolestech.
Na závodě Nokere Koerse totiž v závěrečném kilometru došlo k těžkému pádu na kostkovém sektoru. Max Walscheid ztratil rovnováhu, srazil Van der Poela a ten se ve vysoké rychlosti začal kutálet po dlažbě.
Když konečně zastavil, narazil do něj ještě Jonas Koch z CCC.
Mathieu van der Poel po pádu na Nokere Koerse.
„Přijel jsem k němu a viděl ho ležet na zemi v bolestech, hrozně sténal, bylo to příšerné. Nemohl kvůli tomu ani mluvit. Snažil jsem se ho uklidnit, ale moc to nešlo,“ popisoval týmový kolega a dvojnásobný vítěz Flander Stijn Devolder.
Nizozemský šampion dlouhé minuty jen ležel na zemi, plakal a rukou si zakrýval obličej. Ze závodu jej odvezla sanitka.
Zdálo se, že jeho ambice pro jarní klasiky jsou pro tento rok v troskách. Že jeho vstup do světa velkých klasik skončí dřív, než pořádně začal.
Následná vyšetření ale naštěstí neodhalila žádné zlomeniny. Jen sérii pohmožděnina a odřenin.
„Nechápu, jak se mi povedlo z toho pádu vyjít ještě takhle dobře. Je to malý zázrak, že můžu hned zpátky na kolo,“ napsal svým fanouškům.
Střih.
O čtyři dny později projel Mathieu van der Poel na prvním místě semiklasikou GP Denain.
Už 70 kilometrů před cílem se vydal stíhat skupinku uprchlíků. Na posledním kostkovém sektoru pláchl i jí.
Just a few days ago we feared that his Classics season is over and right now, Mathieu van der Poel destroys everyone on the cobbles in the north of France. What a beast! #GPDenain pic.twitter.com/imhuPMPMTH
— Mihai Cazacu (@faustocoppi60) 24. března 2019
„Přesně takhle on závodí. Nerad na něco čeká, raději útočí,“ říká o něm sportovní ředitel stáje Corendon Michel Cornelisse. „Proto jsou pro něj klasiky jako dětské hřiště. Tyhle závody miluje, vždycky se snaží udělat je zábavnějšími.“
Triumfem na GP Denain ukázal, že je připravený. Že formu pro příštích pár týdnů má výbornou. A v neděli to na Wevelgemu potvrdil.
Nervózní? Nikdy nejsem nervózní
„Některé otevřené rány po pádu na Nokere Koerse potřebují zahojit, ale jinak jsem v pořádku,“ hlásil v neděli před startem.
Čekal ho vůbec první závod v nejvyšší sérii World Tour.
Jestli byl na startu nervózní?
„Nervózní? Nikdy jsem před startem závodu nebyl nervózní,“ rozesmál přítomné novináře.
Hodně se toho od cyklokrosového mistra světa očekávalo. Hlavně proto, že jeho arcirival z bláta Wout van Aert v posledních týdnech na silnici září – dojel třetí na Strade Bianche, šestý na Milán-San Remo, druhý na E3.
Jenže zatímco van Aert i všichni ostatní silničáři se na jarní klasiky svědomitě, a hlavně koncepčně připravovali, on ne. Neměl na to čas.
„I van Aert se na klasiky připravoval celou zimu během cyklokrosových závodů. Nejel jich zdaleka tolik jako Mathieu. Všichni další pak mají v nohách spoustu lednových a únorových dlouhých etap, což v tréninku úplně nenahradíte. Nevím, jak Mathieu zvládne jet přes šest hodin na kole, ale určitě to nebude jeho výhoda,“ tvrdil otec Adrie.
O šest hodin později se ukázalo, že tu šichtu jeho syn zvládl více než dobře.
Byl už v původním úniku dne, který se zrodil 190 kilometrů před cílem. Spolu s Petrem Saganem, právě van Aertem nebo Niki Terpstrou unikali několik hodin hlavnímu balíku cyklistů.
La composition du groupe de tête à 150 kms de l'arrivée : Sagan, Ackermann, Selig, Declercq, Trentin, van Aert, Wynants, Rowe , Bol, Degenkolb, Pedersen, Stuyven, Theuns, Gaviria, van der Poel, Terpstra et van Schip. #GWE19 pic.twitter.com/G2mOoWSLe5
— Le Gruppetto (@LeGruppetto) 31. března 2019
„Byl jsem poslední, kdo se do úniku dostal. Byl to takový můj první spurt v závodě a asi nejtěžší moment. Věděl jsem, že je to nebezpečná skupina,“ popisoval.
Když peloton únik zčásti pohltil, on znovu na předposledním kopci dne útočil. Byl to, kdo jiný než Wout van Aert, kdo jel za ním jako stín.
Odjet se van der Poelovi nepovedlo, a tak se začal šetřit na závěrečný spurt.
„Věděl jsem, že Quick-Step se bude snažit udržet balík pohromadě pro Vivianiho,“ tvrdil. „A já už pak snad ani nemohl být v lepší pozici. Na chvíli se to přede mnou i otevřelo, ale pak zase rychle zavřelo. Možná jsem mohl dojet na ještě lepší pozici, ale jsem šťastný z toho, co jsem předvedl. Mám radost, že i po tolika kilometrech jsem dokázal sprintovat,“ těšilo ho.
Cílem projel na čtvrtém místě za Kristoffem, Degenkolbem a Naesenem.
Neuvěřitelný motor
„Věděl jsem, že je to těžký závod se spoustou větru. Mistrovství Evropy bylo možná ještě těžší (dojel druhý za Matteo Trentinem), ale tohle bylo podobně náročné. Ale užíval jsem si to a vůbec se nenudil. Závodilo se od prvního kilometru, což bylo možná ještě výživnější než start v cyklokrosu. Nevím, jestli se podobný závod v blízké době zopakuje,“ popisoval v cíli.
Těch 251 kilometrů zvládli cyklisté s průměrnou rychlostí 46 kilometrů, což z této edice Gent-Wevelgemu udělalo nejrychlejší ročník v historii.
„Aspoň je vidět, že jsme se neflákali. A já jsem zjistil, že i v tak dlouhém závodě dokážu bojovat o pódium,“ těšilo 24letého Nizozemce.
Tím pádem se Van der Poel pochopitelně zařadil k velkým favoritům nedělního Monumentu Kolem Flander.
Závodu, který jeho otec Adrie vyhrál před 33 lety.
„O místo mezi favority jsem si řekl, ale pořád jsou tu cyklisté s většími šancemi, než jsem já. Navíc ještě ve středu pojedu Dwars door Vlaanderen,“ připomíná.
Kondici a schopnosti na to, aby v neděli hrál prim, ale Van der Poel má.
„Má neuvěřitelný motor. Na tréninkovém kempu jsem ho v jednu chvíli viděl spurtovat a skoro vzápětí vypadal, jako kdyby se nic nedělo. Něco podobného předvedl i loni na nizozemském šampionátu, kde útočil posledních 40 kilometrů, nakonec ho dojeli a on stejně vyhrál spurt. Má úžasnou schopnost rychlé regenerace,“ říká Cornelisse. „Věříme, že pro něj limity neexistují.“
