Emil Hácha je pro jedny Hitlerův lokaj, pro jiné muž, jenž se obětoval v těžké době. A podle mnohých něco mezi. Tak či onak, když se podobizna protektorátního prezidenta loni v listopadu objevila na nové české dopisní známce, mnohé to zaskočilo.
Přitom zdaleka nešlo v posledních letech o jedinou, řekněme pozoruhodnou českou známku. Nad některými se pozastaví i zkušení filatelisté. Ať už jde o známku s motivem akce „Sčítání lidu“ či o gastronomické náměty.
„Občas mě určité známky překvapí, třeba ta s motivem knedla-vepřa-zela nebo různé pečené drůbeže. Známek je takové množství, že se tam může objevit prakticky cokoliv,“ říká s úsměvem předseda brněnského klubu filatelistů Zdeněk Okáč.
O tom, jaký motiv se na českých známkách objeví, se rozhoduje na ministerstvu průmyslu a obchodu, sídlícím u pražského Dvořákova nábřeží, kde se rodí život nových poštovních známek. Právě tady se dvakrát ročně schází sedmnáctičlenná komise, která sestavuje plán, kdo nebo co se na poštovní známce objeví – vzniká takzvaný emisní plán českých poštovních známek.
Od historiků po rytce
Skupina, kterou tvoří zástupci několika ministerstev, pošty, historiků, grafiků či výtvarníků, musí během dvou schůzí najít náměty na celý rok. Experti vybírají z desítek návrhů od jednotlivců i institucí – ať jde o motivy spojení s výročími významných osobností či událostí, přírodu nebo třeba architektonické skvosty.
„O podobě budoucích známek se rozhoduje s velkým předstihem, motivy na rok 2020 jsme vymýšleli koncem roku 2018. Komise zasedá vždy dvakrát koncem roku. Mnoho návrhů během prvního sezení hned vyřadíme,“ vysvětluje Jiří Řehola, místopředseda ministerské, takzvané „emisní“ komise. „Obě naše schůze trvají jedno dopoledne, je to ta příjemnější část celoroční práce na ministerstvu,“ podotýká s úsměvem.
Hotový emisní plán putuje z ministerstva na Českou poštu. Tady pětkrát ročně zasedá další komise, zvaná „výtvarná“
První československá známka Vůbec první československá známka vyšla 18. prosince 1918, tedy pouhé dva měsíce po vzniku republiky. Nová vláda požádala o návrh secesního mistra Alfonse Muchu, na práci však dostal kvůli spěchu pouhých 24 hodin. Vládě totiž na vlastní známce velmi záleželo, protože se dosud používaly přetištěné známky rakouské. Mucha představil několik návrhů, včetně motivů osvobození Čechů, mistra Jana Husa či Sokola, nejméně konfliktní se jevilo panorama Hradčan (na fotografii původní Muchův návrh z archivu Poštovní muzeum Praha). „Od dětství jsem viděl a ctil ve vznešených formách chrámu sv. Víta na Hradě pražském hmotné vtělení tohoto symbolu,“ prohlásil k výběru malíř. Za svatovítským chrámem nechal v návrhu vycházet slunce jako „symbol světla po noci, porobě, tedy vycházející svobody“. |
„Ta pro jednotlivá témata vybírá výtvarníky a rytce, posuzuje průběžný stav přípravy známkové tvorby a vybírá konečnou podobu poštovních známek,“ vysvětluje Břetislav Janík, vedoucí oddělení známkové tvorby České pošty.
Zde se rozhoduje, jak bude vypadat výsledná podoba na zmenšeném formátu známky, nebo se musí doladit autorská práva. A jaké návrhy zvítězily pro rok 2019 a objeví se letos na známkách?
Vybráno bylo 34 motivů. V únoru vyšly tisíce známek „Století Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda“, k 6. březnu se objeví známka „České vynálezy: Kostkový cukr“, jehož vynálezce Jakub Kryštof Rad se narodil před 220 lety, v říjnu vyjde známka k 60 letům divadla Semafor, v listopadu pak známka k oslavě 30. výročí sametové revoluce s českým hudebním bardem Karlem Krylem.
Jde o takzvané příležitostné známky, které bývají velmi hezké a tematické, není jich tolik a lze je koupit zejména ve speciálním „filatelistickém okénku“, které mají na větších pobočkách pošt.
Vytvořte si vlastní známku
Jedno z pravidel při vzniku poštovních známek je, že se na nich nesmí objevit živé osobnosti. Výjimkou jsou prezidenti.
„Jde o to, aby nevznikaly diskuse a tlaky na zobrazení některých osobností. Pokud ovšem někdo velmi touží někoho nebo něco zobrazit, může využít službu České pošty – takzvané vlastní známky,“ vysvětluje Řehola.
Perličky ze světa známek
|
Služba je poměrně nákladná, pohybuje se v desítkách až stovkách tisíc korun za stovky či tisíce kusů známek a využívají ji často instituce jako zoologické zahrady, muzea nebo se tisknou při propagaci různých turistických destinací.
„Olíznout“ si tak můžete třeba krkonošské boudy nebo již zmiňovaného protektorátního prezidenta. Politika si objednala Společnost Emila Háchy, u níž je možné si tyto známky koupit, u příležitosti 80 let od jmenování do funkce hlavy státu. Za asi 15 tisíc kusů známek zaplatila 400 tisíc korun.
Česká pošta tehdy konzultovala s historiky, zda není vydání Háchy na známkách neetické nebo dokonce protizákonné, což se nepotvrdilo. Velmi oblíbenou službou České pošty jsou takzvané „známky s přítisky“.
Lidé si mohou objednat známku s portrétem otce či manžela, svého potomka, psa, kočky nebo třeba vlastní chalupy. Prostě cokoliv.
„Takové známky se často dávají darem. Přibližně dvacet kupónů v dárkových deskách vyjde na zhruba 500 korun,“ vysvětluje členka emisní i výtvarné komise Olga Batulková.
Známka má dvě části, na jedné je vlastní motiv, druhou tvoří klasická platná poštovní známka. Obě poloviny se musí nalepit společně.
„Při objednání známky na přítisky musí být samozřejmě zachována základní etická pravidla,“ zdůrazňuje Jiří Řehola. Výroba takového slavnostního archu je někdy na počkání, jindy trvá pár dnů. Objednat jej lze u České pošty.
