Tu na ústeckých prknech odehrálo Divadlo Járy Cimrmana v září 2015. Zároveň požaduje, aby ústecké divadlo uznalo, že autorem hry je právě jeho otec.
„Vlastně mi nejde o ty peníze. Mně by stačilo, kdybychom se dohodli, že v dohodě o smíru uznají autorství Ladislava Smoljaka,“ řekl Smoljak před začátkem soudního jednání, jež trvalo dvě hodiny a neskončilo nakonec rozsudkem. Soudce ho odročil na neurčito.
Filip Smoljak je jedním ze čtyř držitelů práv po zesnulém otci, a tím pádem i jedné osminy práv ke scénářům her, pod nimiž je podepsáno duo Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák. Zároveň mají podle něj dědicové i právo na poplatky za všechna uvedení her v jeho režii, neboť tu považuje také za autorské dílo.
Napříč celou republikou vede Filip Smoljak řadu soudních sporů týkajících se této problematiky. Ve všech případech šlo o sumy spíše symbolické. Třeba po Severočeském divadle požaduje prý kolem 1 500 korun.
Divadlo neví, proč by mělo platit
„S většinou těch kulturních zařízení jsem se dohodl. V Ústí to ovšem na dohodu nevypadá,“ podotkl Smoljak.
Samotné divadlo ovšem nevidí důvod, proč by mělo něco platit. „Řídíme se autorským zákonem. Je to naprosto jednoznačná záležitost,“ sdělil MF DNES jeho ředitel Miloš Formáček.
Severočeské divadlo si inscenaci objednalo u divadelní agentury Echo, která je jako zprostředkovatel zájezdových představení uvedená na webových stránkách Divadla Járy Cimrmana. Ta přitom spolupracuje s agenturou Aura-Pont, která disponuje právy Zdeňka Svěráka i ostatních potomků Ladislava Smoljaka.
„Jenže ani jedna z nich na to nemá právo. Aura-Pont některá autorská práva zastupuje, respektive zastupuje autory. Ale chová se, jako kdyby sama byla autorem, což je velký rozdíl. Jedině autor má právo udělovat souhlas a domlouvat si výši odměny. Což já jsem ale neudělal,“ poznamenal Smoljak.
Nejdříve autorské poplatky, teď i uznání autorství
„Je pravda, že to kulturní zařízení, které představení chce, v tom může být nevinně, protože tomu zkrátka nerozumí. Nevinně v tom může být i ústecké divadlo. Ale to já nemohu vědět,“ pokračoval.
Původně prý u soudů požadoval jen zaplacení symbolického autorského poplatku. Pak ale začal žaloby rozšiřovat ještě o požadavek ohledně uznání autorství.
„Vzhledem k tomu, že soudy ty spory posuzovaly čistě formalisticky, vůbec se nezajímaly, jak se věci mají a kdo je autorem, tak jsme to začali rozšiřovat i na autorství. To už je vážná věc, to je princip. Jde o to, co bude jednou v učebnicích dějepisu, české literatury, v divadelní historii,“ dodal Smoljak.
„Absolutně nechápu, proč se ale do těchto sporů zatahují divadla,“ podotkl Miloš Formáček.
Zástupce agentur Echo a Aura-Pont se redakci MF DNES nepodařilo kontaktovat.
Loni v březnu Smoljak jeden z podobných sporů v Hradci Králové prohrál, měsíc poté naopak Městský soud v Praze rozhodl, že mu má Žižkovské divadlo Járy Cimrmana vyplatit 140 tisíc.
