RECENZE: Padesát let Landy, sto Československa a trochu provinční show

Daniel Landa po prvním koncertu v Bratislavě v sobotu odstartoval českou část turné ke svým padesátinám. Do vyprodané brněnské DRFG Arény dorazili nadšení fanoušci. A stejně nadšení také odcházeli. Navzdory tomu se hudebníci dvakrát dočkali i nespokojeného pískání.

Jednu věc brzy padesátiletému Danielu Landovi upřít nelze. Během sobotního koncertu v brněnské DRFG Areně se vážně naběhal. Zpěvák si totiž na svém aktuálním narozeninovém turné naprojektoval pódium uprostřed hal, takže během dvouhodinové show musí svou přítomností obšťastňovat fanoušky na všech stranách.

Turné 50

50 %

Autor: Daniel Landa

Místo konání: DRFG Arena, Brno

27. října 2018

Horší už to bylo se zpíváním. Falešných tónů bylo víc, než lze uznat za běžnou oběť pódiového nasazení. Byť Landa skutečně běhal a do svého projevu dal maximum. Ale hlasová nedostatečnost obzvlášť vynikla, když v refrénech pěl unisono s hostujícím Přemyslem Pálkem.

Nicméně na Landovy koncerty se nechodí kvůli pěveckým výkonům, ale na hity, které zazněly, a možná za pocitem jakési sounáležitosti. Té se publiku ve vyprodané hale dostalo dosytosti. Zpěvák kromě svých blížících se narozenin několikrát vzpomněl i sté výročí vzniku Československa. Ať už písněmi jako 1938, nebo hláškami typu „nikdy nesmíme ustoupit z národních pozic“ či „rád bych vzkázal do světa, že vlastenec není sprosté slovo, je to o lásce“.

I tak se Landa s kapelou dočkali nespokojeného pískání. To když zkraje koncertu během skladby Tajemství vypadl zvuk a publikum v polovině haly slyšelo jen přeslechy z odposlechů (anebo reproduktory mířící na druhou stranu). To není nic příjemného, ale stává se. Bohužel hudebníci si zjevně ničeho nevšimli, píseň dohráli a směle nastoupili do další, aniž by se cokoliv zlepšilo.

To už rebelie pod pódiem dostoupila vrcholu, naštěstí se však záhy podařilo poslech obnovit. Ke konci večera nicméně zvuk vypadl ještě jednou.

Kdyby to byl jediný zádrhel celé akce, šlo by nad tím mávnout rukou. Jenže koncert prostě netáhl. Landa, kytarista Tomáš Vartecký i ostatní hudebníci celkem poctivě měnili pozice na „kruhovém“ pódiu, a tak to má být. V tomto nastavení cokoliv statické prostě kazí dojem. Jistě, s bubeníkem můžou maximálně tak točit dokolečka. Ale i klávesista občas vstal a s akordeonem se pohyboval po scéně.

Do toho bohužel házely vidle dvě vokalistky, které zaujaly pozici na plošině pod úrovní hlavního pódia na jedné z delších stran haly. Ve většině písní se jen tak vlnily a zpívaly si spíš pro sebe, než do mikrofonů, několikrát si dokonce úplně sedly na schody. Kdyby byla scéna postavená klasicky, bylo by to zcela v pořádku, je to doplněk show, který se ozve v pravou chvíli. Jenže tady pro jednu polovinu publika tvořily obě dámy přední linii. A naopak na druhé straně o nich skoro nevěděli.

K tomu přidejme, že koncert nabídl sice smršť hitů, ale bez jakékoliv přidané hodnoty. Že kapela hrála skvěle, ale kromě úplných výpadků byl zhruba v první polovině zvuk dost nevyrovnaný. A že hudebně dojem nejvíc kazila hlavní hvězda večera. Takže slušná show, která však se skutečně zdařilými halovými koncerty nesnese srovnání.