Už na sklonku první republiky uvažovali zejména levicoví umělci o tom, že by výrobu filmů měl kontrolovat stát. Plány na znárodnění kinematografie nabyly jasných obrysů koncem druhé světové války a už v srpnu 1945 podepsal prezident Edvard Beneš příslušný dekret.
Znárodněna byla výroba i distribuce filmů a postupem času se kinematografie vyvinula v soběstačný systém. Peníze, které lidé utratili v kinech, se přelily do filmových studií, ale přímá finanční podpora od státu byla minimální.
Znárodnění kinematografie však přineslo i politické tlaky a omezení, a to zejména po únoru 1948. Tehdy vznikla řada filmů poplatná novému režimu, ve stejné době ale získali filmaři vlastní vysokou školu, po válce se začal prosazovat i animovaný film.
Ve druhé polovině 50. let přišlo politické uvolnění, které se odrazilo i v kinematografii. K prvním vlaštovkám patřily například filmy dvojice Ján Kádár a Elmar Klos, jejich snímek Tam na konečné z roku 1957 nezastírá inspiraci italským neorealismem. Stejná dvojice se nejvíce proslavila o desetiletí později, když za Obchod na korze získala prvního československého Oscara.
Nová vlna
Nejslavnější éru české a československé kinematografie, známou novou vlnu, pak přinesla 60. léta. Společensky kritické a formálně originální filmy československé nové vlny mohly vzniknout díky vyspělé filmové škole, široké základně mladých filmařů studujících v 50. a 60. letech, liberalizaci socialistického režimu na začátku šedesátých let a pozdějšímu zrušení cenzury.
Studenti a studentky FAMU měli přístup k filmům francouzské nové vlny a dalším originálním uměleckým filmům. Během několika let debutovalo několik výrazných autorských osobností.
Filmy, které natočili Jiří Menzel, Věra Chytilová, Miloš Forman či Pavel Juráček patří do zlatého fondu světové kinematografie. Snímky začaly vozit z mezinárodních festivalů ceny, a to se samozřejmě vedení KSČ muselo líbit. Funkcionáři se mohli chlubit umem českých tvůrců.
Invaze vojsk Varšavské smlouvy
V roce 1967 František Vláčil natočil snímek Markéta Lazarová, dodnes považovaný za nejlepší film v historii českého filmu. Pak přišla invaze vojsk Varšavské smlouvy. Třeba Žert podle románu Milana Kundery se točil přímo během srpnových událostí. Ve výrobě byla i řada dalších kritických snímků. Vedení KSČ po okupaci nechalo ještě některé projekty dotočit.
Nové komunistické vedení se ale nevzdalo a jakékoliv záchvěvy svobody brzy potlačilo. Slavní čeští tvůrci – Miloš Forman, Jan Němec, Vojtěch Jasný a Ivan Passer – opustili zemi.
Ostatní, kteří zůstali, čelili masivní cenzuře nebo se přizpůsobili. Část filmů z 60. let byla zakázána a obnovené či úplné premiéry se dočkala až po změně režimu v roce 1989. Byli to například Menzelovi Skřivánci na niti nebo Ucho Karla Kachyni. Říkalo se jim trezorové filmy.
V 70. letech už na kritické postoje ve filmu nezbyl prostor. Přesto vznikla řada dodnes populárních komedií. Ale také snímky, na které by jejich tvůrci raději zapomněli.
